Kukuričný ostrov

Totální masakr. V celém kousku jen pár vět ale kdyby jich bylo nedejbože víc bylo by to na škodu. Tohle bylo pohlazení na duši. Stařík se svojí vnučkou si na ostrově uprostřed řeky vybudují boudu a pěstují kukuřici pro svoji obživu. Tohle byla romantika pro chlapy. Uplně jsem se zasnil, opustil každodenní život ve městě a převtělil jsem se do staříka na ostrově. Achjoo to by byl klid a pohoda :-)) (13.12.2018)

...a jeho obyvateli, připraven buď na mraky, které připlují. Jen vidět prosté člověčenství, nepoddajné zákonitosti přírody. Ze semínek rostlá. Vlahá, úrodná. S láskou a trpělivostí obdělávaná. Jímavý kousek ráje, sklizeň bohatá a po žních, políčko se rozvodní. Pro jednoho konečná čára, pro druhého nový začátek života... (05.07.2017)

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Film, který má na všechno čas, je podřízen tempu přírody a pěstování kukuřice, plus maximálně strohé dialogy, za které všechno obstarávají krásné záběry a dlouhé pohledy očí. Kukuřičný ostrov pro mě znamenal naprostý balzám na duši, pohled na úplně jiný tvrdý život, kde naše každodenní starosti neznamenají vůbec nic. Ale ten stejný kukuřičný ostrov znamenal pro dědu a jeho vnučku všechno a nic. Řeka vytváří, řeka ničí...Konec byl tak nemilosrdný, až mi vehnal slzy do očí a přísloví, že škoda dobrého člověka, zde platí dvojnásob. (24.05.2015)

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)