Mokrina

Španělská vesnice 70. let, kde chcípnul pes. Všichni chtějí pryč, hlavně mladé dívky. Třeba se najde někdo, kdo jim nabídne skvělou práci ... Dvojice naprosto odlišných detektivů se pustí do vyšetřování brutálních vražd dívek v okolí vesnice. Stopy vedou nejprve mezi nejnižší ráži zločinců, ale později stoupají výše. Kolem bují dělnické hnutí a stávky. Kriminálka jako taková byla lehce nadprůměrná, ale konec je skvělý a dosti překvapivý. Proto za čtyři. (03.06.2017)

Spoilery. La Isla mínima je ukážkou, či skôr potvrdením dlhodobého komerčného potenciálu španielskej kinematografie, ktorá je aktuálne v kurze. Má to však jeden háčik. Podobne ako v prípade súčasného trendu populárnych severských detektívok, záujem sa koncentruje predovšetkým okolo žánrovej produkcie. Autori tak zostávajú skôr v pozadí, a i keď mená ako Jaume Balagueró či Jaume Collet-Serra nie sú divákom neznáme, častejšie ako "Videl si už ten nový Balagueróv film?" počujeme frázu "Videl si už ten nový španielsky horor?". La Isla mínima je práve výsledkom pokusu o temnú kriminálku západného strihu, ktorá sa však zároveň opiera o historický kontext Španielska 80. rokov. Snaha uspokojiť domáce i zahraničné publikum je zreteľná i v castingu (Raúl Arévalo a Antonio de la Torre spolupracovali s Pedrom Almodóvarom či Álexom de la Iglesia) a čerpaní inšpirácie mj. zo svojho amerického proťajšku, True Detective. Primárnou zbraňou filmu je kamera Alexa Catalána, ktorá sa občas vytasí so zručným steadicamom či uhladenou interiérovou kompozíciou. Našťastie sa vo chvíli, keď sa odlepí od zeme, oprostí i od prázdnej efektnosti. Topografické letecké zábery totiž nie sú len zdrojom toho prchavého vnemu, prezývaného atmosféra (ktorým sa film snaží zapôsobiť), ale starajú sa o expozíciu a priame vymedzenie prostredia. Dôraz na tieto zložky sa pochopiteľne odráža v menšej pozornosti ostatným. Príbeh sa nesie v duchu šablón a priznaných vzorov, no jeho skutočným problémom je nezvládnutá dramaturgia. V dôsledku toho sú postavy, i keď sa to film zo všetkých síl pokúša zakryť, takmer do samého konca plochými figurínami. Mnohé postranné motívy sú tu celkom zbytočne, keďže vyšumia do stratena a z deja nenápadne a bez vysvetlenia miznú (telefonáty Pedrovej manželky, jeho vzťah k autoritám, málo využité rozdiely v osobnostiach protagonistov, náboženská symbolika, vizuálne premietnutá i do výškových záberov, minimálne jedna scéna z baru). Vinou nedôsledného rozprávania som mal dojem, že sa detektívovia k rozuzleniu dostávajú skôr akoby náhodou, než trpezlivým vyšetrovaním. Čo ma však núti hodnotenie zaokrúhliť smerom hore, je bezočivý, podpichovačný záver, ktorý sa vysmieva hlavnému hrdinovi priamo do tváre a kričí: "Tak čo, ako sa ti pracovalo s masovým vrahom?" Hriechy minulosti a bývalých režimov ostávajú zakryté pod nánosmi blata, ktoré nezmyje ani neustávajúci hustý dážď. 65% (30.01.2015)

Snad je jen škoda, že nebyl víc využit samotný fakt, že se děj odehrává v post-frankistickém Španělsku. Stíny minulosti tu sice nznačené byly, ale z mého pohledu měly být výraznější. To ale nic nemění na tom, že se jedná o výborný dusný thriller, který do mrtě využívá vynikající atmosféru a přesto, že tempo je spíš pozvolné, má vyprávění víc než vyhovující spád. Seděla mi i dvojice rozdílných detektivů i herci ve vedlejších rolích. Jak mi True Detective příliš nesedlo, tak tohle mě bavilo. 80% (11.04.2018)

Atmosférická lahůdka ze Španěl. Kriminálka, která se nezažírá pod kůži hloubkovými psychoprofily zúčastněných, ale výborně vykreslenou retroatmosférou osmdesátých let v postfrankistickém Španělsku. Samozřejmě jsem nic z toho nezažil, ale takhle nějak to určitě bylo, minimálně do té doby než uvidím něco jinýho. Vražedné běsnění psychopatovo se nijak překvapivě nakonec ukázalo jako méně podstatné než ona nelehká doba, ve které minulost hraje prim. Bavila mě nikdy nesložená "střípková mozaika" charakterů obou hlavních hrdinů a z atmosféry jsem hýkal nadšením. Onen kriminální příběh mě už bavil méně, vyjma tedy jeho vyvrcholení, deštivé zúčtování bylo přímo fantástico! Čtyři. (18.07.2015)

Pomalý, tíživý thriller, střídavě sluncem zlenivělý nebo deštěm depresivně promáčený. Plný otazníků, které mi nedají spát a s hrdiny nejednoznačných charakterů. Uvítala bych i další kriminální případ se stejnou dvojicí, hlavně proto aby ten „Frankův gestapák“ musel ještě chvíli močit krev. Za to, jaký to byl morálně pokřivený policajt. Javier Gutiérrez ho ztvárnil tak věrohodně až mě mrazilo. A to svědčí o tom, že Španělé prostě umí. (14.08.2023)