Kluci

Krásný film o chlapeckém přátelství, který mne opravdu nadchl. Ve věku patnácti let bývá tento vztah nejintenzívnější, zároveň často se všemi nejistotami a tápáním i nechtěnými chybami mládí, které zároveň touží po čistotě i ryzosti vztahu. Je docela zřejmé, a určitě potěšující, že přátelství, alespoň v tak svobodomyslné a tolerantní společnosti, jíž Holandsko bezesporu je, se dostává na úroveň jakou mělo před 100 a více lety, kdy polibek byl běžnou věci mezi skutečnými přáteli, který ho stvrzoval a za nějž se kluci vůbec nestyděli, ba naopak, jak dokazuje svědectví deníků v odborných spisech z té doby. Bylo by, myslím, chybou nějak to spojovat s dnes "moderní" a zprofanovanou homosexualitou, která mnohdy, bohužel, uráží čisté city mládí v jejich počátku. Tento film je jednou z cest, která může ryzost krásného vztahu očistit! V oznámce DFF se zcela správně píše, že Siegrovy pocity přesáhly hranice běžného přátelství - to je více než příhodně řečeno, skutečného ryzího přátelství je v dnešní době pomálu. Děj dal za pravdu, že tady vznikl vztah, který může trvat napořád a může být krásný a svěží jako je mladí samo a já v druhé půli filmu držel všechny palce, aby to dopadlo co nejlépe. a byl jsem šťastný, když se tak stalo. Fakt mě ten film dostal! A naplnil nadšeným dojetím. Vynikající herecké výkony obou hlavních hrdinů, skvělá kamera i režie, právem vítězný film letošního DFF ve Zlíně v kategorii filmů pro mládež, potěšila i Cena diváků a cena za nejlepší mládežnický herecký výkon pro Gijse Bloma za roli Siegera. A já mu dávím s nadšením 5 hvězdiček a řadím ihned i do své TOP 50 mých nejoblíbenějších filmů. (26.11.2014)

Byl jsem hodně skeptický. Faktžejo. Říkal jsem si: další comingouťák, nuda, navíc v Sommersturm střihu. Ne, na tohle se dívat nebudu. I když tomu dal Plangi - překvapivě - pět hvězdiček. Pak tomu dal i tomeš pět hvězdiček. To bylo už fakt divné. Zvědavost zvítězila, a já to zkouknul. A nelituju! Je to jemný, lehce stravitelný film, kde lyrika zřetelně převládá nad epikou. To sto+jedenkrát viděné comingoutové téma je podáno hlavně skrze emoční vyjádření situací. Bez toho by Jongens hned zapadli mezi ostatní již okoukané comingouťáky. To zaměření se na emoce hlavních hrdinů detailisticky vyjádřené mimikou obličeje mi připomnělo Single Mana. Spojitost s Billy Elliotem, kterou zmiňuje tomeš, není jen ve skákání na trampolíně, ale zejména v identickém ztvárnění rodiny hlavního hrdiny (matka zemřela, otec i starší bratr macha (byť řádově menší než angličtí uhelní horníci), konfliktní rivalita mezi nimi, a hlavní hrdina - mladší syn - s jemnějším a méně testosteronovým charakterem). Konec byl zase vyloženě Améliovitý. Ať už záměr či náhoda, tyhle pozitivní prvky z jiných filmů zde pokupě dotvářejí celkově příjemný dojem z filmu. Dramatická složka zde má obroušené hrany, přecejen jsme v liberálním Holandsku a ne v Americe času Zkrocené hory. A to je jedině dobře. Díky tomu se nedočkáme žádné homofobní dějové linie. A to ani té ve sportovním prostředí, kde jsem ji očekával. Prostředí atletického klubu je využito jen jako matrice, ve které se film odehrává. Tvůrci naštěstí jemnost filmu nezkazili žádným tvrdým doprovodným poselstvím o sociálně-patologických jevech. Zároveň - a to je taky moc dobře - se nedočkáme žádné sexuální dějové linie, která v teplých filmech málokdy chybí. Jen jemná, čistá a spontánní romantika. A nijak přehnaná. A to je právě to, co z Jongens dělá koukatelný a vysoce ohodnotitelný comingouťák, pokud jste jich už několik viděli. Žádné opakování příliš zdramatizovaných vnitřních bojů vyvíjejícího se homosexuála, žádná nenávistná homofobie. Jen ta emoční jemnost, důraz na pocity. Funguje to. Faktžejo. (04.09.2014)

Jednodušší, ale podle mě celkem povedený film s obzvlášť vydařenou poklidnou atmosférou. Líbilo se mi, že je celá problematika hodně citlivě a lidsky pojatá, nevadilo by, kdyby se tvůrci pustili trochu víc do hloubky postav a trochu víc rozvinuli děj, který byl hodně prostinký a předvídatelný. To je to, co mě mrzelo. Ve výsledku mi to ale nevadilo tolik, aby se mi "pokazil" pocit ze závěru. Trochu mi všechna ta příroda, zvuky a vzdáleně i motiv lásky připomněl snímek My Brother Tom. (Netvrdím, že jsou podobné, jen jsem si na ten film vzpomněla.) Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (20.11.2015)

Jako by šlo o remake Letní bouře; ne sice vyloženě nepovedený, ale až příliš vypulírovaný, počínaje bezchybnou vizáží obou hlavních protagonistů, přes líbivou kameru (pravda, záběry shora na první nesmělé doteky obou kluků jsou vážně vydařené) až po hudební složku. Příběh sám o sobě není špatný, ale často jsem dopředu odhadla, jak se bude vyvíjet dialog; už vůbec nemluvím o sportovní vložce, téměř identické s Letní bouří (sportovci prominou, ale veslování nebo štafeta v tomto případě vyjde prakticky nastejno) atd. Jenže na rozdíl od Letní bouře jsem postrádala uvěřitelně silné emoce; i když Sieger "svádí boj se svými pocity", ale všechno jen klouže po povrchu. Zpočátku se zdálo, že je zaděláno na problém, kterým by se Kluci přece jen od Letní bouře odlišili: na konflikt v Siegerově rodině, který bohužel dočista vyšuměl. Jednohubka na letní odpoledne, nic víc. (22.05.2014)

Velmi příjemná letní záležitost sportovních kluků a jejich (štafetového) kolíku. Jeden z mála těch vzletných a pocitových snímků, kde se téměř nemluví a je to velmi ku prospěchu věci. Ach ty první lásky, nesprávné, prsaté. Ach ty neúplné rodiny, ach ti problematičtí sourozenci. Ach všechen ten niterní zmatek v sobě, dospívajícím. Hlavní hrdina ale vše, vč. sportovního tlaku, zvládá s hlavou vztyčenou a díkybohu bez drog. Zmiňujete Letní bouři - tento film ji, neučesanou, studeně německou a možná až teatrálně erotickou, překonává minimálně o dvě hvězdy. Vynikající hudba. A teď mne omluvte, musím si jít zaskákat na trampolínu :). A pustit si to znovu. Tohle je víc, než film... (04.10.2014)