S tvárou anjela

Nezávislý artový film, docela svižná režie vtáhne, atmosféra, dobrý casting, vyzdvihl bych i hudební stránku. Hlavní hrdina je režisér, cestuje do Itálie, kde má točit film o soudním procesu studentky obviněné z vraždy, leč díky přátelství s britskou studentkou začne uvažovat, že preferuje film o lásce a nevinnosti. I přes pár drobností se mi celek líbil, leč mainstreamový divák film spíš stejně nedocení. 70 % (04.09.2017)

Film s peresahom. Presne ako bolo povedané vo filme. To čo oni chceli točiť, my sledujeme. A teraz je otázka, neni ten presah zbytočnosť? Nemáme z toho nič, ani z hlavného príbehu a jeho súkromné vojny a pocity ma vonkoncom nezaujímali. Skôr by som bral ten príbeh o vražde a vyšetrovaní, to amlo aspoň trochu potenciál, ako jebať do toho Danteho a nustále čítať medzi riadkami. 2 z 5 (02.12.2018)

S tvárou anjela je buď midcult ako vyšitý, čiže tvári sa na veľké umenie, ale nikdy ho nedosiahne. Alebo umením je, a nikomu nedochádza, prečo....viď recenzie. Mňa tento príbeh jedného rejžu na pozadí príbehu skutočného, ktorý bude príbehom jeho filmu budúceho, zaujal a kvôli utriedeniu myšlienok si ho pozriem znova. Hodnotenie bude potom objektívnejšie a nie založené viac menej na pocitoch a pár myšlienkach, uviaznutých v hlave. Je to film náročný, ale vďaka zvoleným lokáciám, ich rýchlemu striedaniu a celkovému svižnému tempu pomerne rýchlo ubieha. (14.04.2016)

Případ Amandy Knox byl hodně skoloňovaný i v našich médiích a řada novin spekulovala o tom, jak to ve skutečnosti bylo. A podobně i tady hlavní postava příběhu, filmový režisér, přijíždí do Sieny, aby sbíral materiál pro chystaný projekt, který se má touto kauzou inspirovat. Sužován osobními problémy i drogami a inspirován mladou servírkou i Dantovou Božskou komedií ale postupně přichází na to, že vina či nevina Amandy Knox, zde Jessicy Fuller, nejsou v tomto případě tím nejdůležittějším. Film je strašně zvláštní, ale takovým tím příjemným způsobem. Svůj podíl na tom má již zmíněný Dante, jehož výjevy hlavní hrdina občas až příliš intenzivně prožívá a své si k tomu řek i Daniel Brühl poklidným i zneklidňujícím projevem. Sice jsem čekal, že to bude především o rozplétání zašmodrchaného případu, ale zklamán jsem na konci určitě nebyl. 80% (29.07.2015)

Východisko filmu vypadalo zajímavě. Filmař jede do Itálie, aby zde sbíral materiály o případu vraždy a následně podle toho natočil film. Zajímavé vypadá i to, jak jsou zde popsány tvůrčí problémy a to, že režisér je mnohdy opravdu jen loutka, s kterou hrají ostatní, co jsou na projektu zainteresováni finančně. Jenže když snímek dokoukáte, máte pocit, že jste vlastně sledovali naprosto prázdný film, kde se na sebe myšlenky vrší, ale vy o nich jen přemýšlíte, odpovědi nedostanete, navíc nevíte, jestli jde o film o umění, o film o člověku. Spousta myšlenek a vy z nich nakonec nemáte nic. (30.07.2015)