Osem hrozných

Při sledování jsem si uvědomil, že Tarantino buď točí westerny celou dobu, anebo byla tohle prachobyčejná gangsterka. S povděkem kvituji, že Osm hrozných už není film, ze kterého čiší mainstream. Tohle je jeho ryzí styl. Stejně jako v Gaunerech či Pulp Fiction se střídají výborně napsané dialogy a akce v poměru 10:1, díky čemuž je akce o to překvapivější a údernější. Zároveň to není taková samohana, jakou předvedl v Death Proof. Tady ty dialogy mají smysl. Úvod pro mě nebyl jen čekáním na akci, ale skvělou předehrou a vynikajícím seznámením s těmi hlavními charaktery, podobně jako v Sedmi statečných se nejdříve seznámíme s Chrisem a Vinem. Může vyvstat otázka, jakou měli záporáci motivaci vyřešit svůj problém zrovna tímto způsobem, ale že bych v tom neviděl logiku, to si nemyslím. Skvělé herecké výkony, snad kromě Madsena. Opravdu bych nevyčítal Samuelovi, že si tenhle film vzal na svá bedra, protože to mu vždycky moc sluší. Velký tahák pro mě byla hudba Ennia Morriconeho a jsem moc rád, že zas po dlouhé době vznikl velmi výrazný a odvážný soundtrack, který se nebojí kašlat na zaběhnuté principy. Možná je škoda, že všechna Enniova hudba není původní, na druhou stranu je dobře, že některé výrazné pecky se konečně dostaly do filmu a neskončily v zapomnění kvůli ignoranství John Carpentera. Přítomný gore je naštěstí hlavně prostředek, nikoliv cíl. Bohužel spousta diváků ho jako cíl vnímá a z toho je mi smutno. Velmi mě pobavil zcizující prvek ve formě vypravěče. Určitě to není Tarantinův nejlepší film, ale moc mě potěšil a spolu s Gaunery na mě působí nejsevřenějším dojmem. (05.01.2016)

"V místech, kdy film nesmlouvavě rve velkou černou mambu do chřtánu bělošské historie, je pouze zneklidňující a zábavný. V místech, kde subtilně a soustavně pracuje s odkazem (kinematografickým, skutečným), není hrozný, ale naopak výborný," píšu v kritice pojednávající o tom, jak OSM HROZNÝCH reviduje skutečnou i kinematografickou historii. A v Blu-ray recenzi se vedle zhodnocení disku samotného zamýšlím, proč poslední tarantinovka schytala negativní ohlasy i ze strany některých příznivců a příznivkyň Tarantinovy tvorby. (26.06.2016)

Víc než hodinu na - nepříliš zábavnou - expozici? Wow. A i po příchodu do chaty se děj rozjíždí jen neochotně a rozsvítí to až Jacksonova výživná storka v polovině filmu. Po ní si už musíme poslechnout jen jednu písničku a KONEČNĚ se rozjede ta správná zábava plná napětí, paranoie, zvratů a mrtvol. Ne, nemyslím, že k ní ta nekonečná expozice byla nutná, obzvlášť když se tu věci s oblibou několikrát opakují. Tarantino většinou umí napsat skvělé postavy a dialogy, ale tady mě příliš neuhranul ani jedním (postavy se navíc chovaly okatě neprakticky). Herci a Morriconeho hudba jsou fajn. Poněkud mi uniká důvod pro použití ultraširokoúhlého formátu u interiérové konverzačky, ale co už. (09.01.2016)

Sebeukájivá masáž tvůrčího ega, která narostla do maniakálních rozměrů ve využívání epických kinematografických hraček (Ennio, 70 mm, Nicoreto), přičemž se tři hodiny zastřešuje banální historkou, která páchá obskurní sebevraždu v podobě kapitoly „Earlier that morning“, bořící poslední zbytky věrohodnosti. Co naplat, toliko haněná první hodina není zbytečná ani omylem a sněžní gauneři nemohli dostat lepšího castingu (všichni boží bezezbytku, ale Gogginsův Mannix projde nejzajímavějším vývojem divácké sympatie), takže i když se tomu zdravý rozum začne po všech veletočích slušně vzpírat, Tarantino zase dokáže, jak levnou děvkou dovede občas divák být a nechá se zaháčkovat banalitami, za něž bychom jiné dávno vypískali. Pokud ve finálním soudu přijmete fakt, že ta absence tradičního Quentinova absurdního humoru je vlastně dobře, máte s filmem vyhráno. 4 a ½. (13.01.2016)

Délka a pomalý rozjezd, to zde někteří hodnotí záporně. Já ovšem vrním blahem a tleskám, ta pomalost zde byla využita naprosto účelně... a navíc diváka synchronizovala s tempem doby, kdy nebylo potřeba všechno rychle odkliknout a být online a na mobilu. Takhle parádnímu rozehrání postav smekám, ze všech udělalo pořádné postavy v příběhu, které vám nejsou šumák. Vydržel bych i o hodinu víc :-) ... jo a to gore... snad bylo opět, jak to režisér umí, především zahuštěno v uzavřeném prostoru, proto se zdálo tak hutné... jinak jako obvykle, přehnaný naturalismus (oxymoron) je vyprávěcím nástrojem, nikoli cílem. Na první dojem nejlepší Tarantinovka, uvidíme, až se mi to rozleží. P.S. točeno na Panavision 70mm, to fakt není film do obýváku nebo na notebook... (05.01.2016)