Sud prachu

Povídkový film o zvláštnostech jugoslávské povahy, pokud tedy něco takového jako jugoslávská povaha vůbec existuje. Jednu chvíli mi to připomnělo film Incident, který byl ovšem mnohem sugestivnější. A Knoflíkáři byli mnohem propracovanější, měli neskonale lepší logickou návaznost jednotlivých povídek a dokonce oplývali skutečným vtipem. Nejzajímavější na Sudu prachu je tak moje překvapení z toho, jak moc se mi líbí jugoslávská hudba. Naše dechovka mi způsobuje bolest ušních bubínků, jugoslávská muzika mě nutí vstát a zmítat se v rytmu hektické hudby. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (25.04.2015)

Tady název filmu opravdu říká vše. Nějaký motýl zatřepetá křídly a sud prachu vyletí do povětří. jakákoli příčina má nevypočitatelný důsledek. Homo (Sapiens) Balkaniensis (nikoli balkanikus, jak se svou latinou holedbá oficiální distributor) je nejspíš jen pomyslná manýra. Co z něho dělá iracionální zrůdu není nějaký zvláštní dějinný vývoj (i když také stojí za to!), ale momentální okolnosti života na etnickém sudu emocí, stejně nebezpečných jako je střelný prach. Pozn: Sarkastic *** správně, i když vzhledem k nicku podezřele, píše, že mu "nesedí vyvážení dramatických a vtipných scén, resp. brutální, černý humor". Mně také ne, ale to jsem objasnil již dříve. (26.01.2017)

Jak víme, na Balkáně vždy probíhaly války, takže odtamtud mírumilovní lidé odešli a zůstali tam jen zločinci a „Kabaret Balkán“ zobrazuje, jak jejich stát vypadá. Vypadá to, že na věc nahlíží spíše z negativní stránky, ale viděla jsem už několik filmů z Balkánu a všechny v tomto byly podobné, takže to vypadá, že to tam tak skutečně chodí. Neřekla bych, že se film točí kolem taxikáře, protože se tam myslím nevyskytoval více než někteří jiní, spíše jsou to krátké epizody o různých lidech. Tyto epizody jsou plné násilí a utrpení a nešetří se vulgaritami a vypadá to, že je to na denním pořádku. Uvaděč v kině správně řekl, že nám nemůže popřát, ať se nám film líbí, protože se nám tam asi nic líbit nebude. Nekoná se vůbec žádné hraní na city, nic vyumělkovaného se zde nevyskytuje, film se tváří naprosto přirozeně a je na nás, jak na nás srbská realita zapůsobí. Ve mně vyvolala dost silné pocity. (02.05.2011)

Jedinečné zobrazení balkánsko-slovanské mentality tak, jaká nejspíš ve skutečnosti je. Sice poněkud absurdní, ale přesto až nesmyslně opravdové a palčivé. Srbské deziluze, rozpaky, zklamání a strachy v nejsyrovější možné formě, a to Bělehrad ještě čekala kosovská krize a bombardování, což ke zlepšení celkové nálady jistě nepřispělo. (18.03.2005)

Vynikající Paskaljevićův povídkový film, odehrávající se v Bělehradě někdy v období po válce v Bosně (mediálně sviňsky zdemagogizované), který syrově a naturalisticky ukazuje, jak může lehce explodovat potlačovaná frustrace a nasranost mezi obyčejnými lidmi. Tedy ne mezi všemi obyčejnými lidmi - Čech se v podobných případech ventiluje zpravidla tak, že nadává v hospodě nebo doma u televize, zatímco třeba takový Srb bere do ruky nůž. Nebo pistoli. Nebo granát... Krutý a přitom poetický film s jednou krásnou makedonskou lidovou písní, zpívanou ovšem za poněkud tísnivých okolností. Chovám k Srbsku a k Srbům všeobecně sympatie a film na mě opravdu výrazně zapůsobil; dodnes si živě vzpomínám, jak jsem kdysi odcházel z kina jako opařený z jeho existenciální síly. (11.04.2013)