Khaled
Réžia:
Asghar MassombagiScenár:
Asghar MassombagiKamera:
Luc MontpellierHrajú:
Michael D'Ascenzo, Michelle Duquet, Normand Bissonnette, Michael Kanev, John Ralston, Joanne Boland, Gerry Quigley, Liza Balkan, Bryn McAuley (viac)Obsahy(1)
Desetiletý Khaled žije jen s těžce nemocnou matkou v levném činžáku. Otrlý, bojovný a statečný chlapec si dávno zvykl, že nemůže svému okolí důvěřovat. Po smrti maminky proto nechá tělo v ložnici a před ostatními se tváří, jako by se nic nestalo. Je však třeba platit nájem a elektřinu, odhánět od dveří sociálního pracovníka nebo třeba jen zašít si kalhoty. Navzdory všem svým handicapům je Khaled odhodlaný vést s vnějším světem nenápadnou válku a uchovávat tajemství tak dlouho, jak to jen jde.
Drama režiséra Asghara Massombagiho lze vnímat jako svérázný thriller i jako poetický příběh dětského outsidera, diskriminovaného svým sociálním postavením a rasovou odlišností. Film, natočený digitální technikou a s minimálními prostředky na torontském sídlišti Alexandra Park, zachycuje reálná prostředí a běžné události; avšak spojení bezelstného dětského vnímání a doslova fyzické přítomnosti smrti radikálně přehodnocuje náš obvyklý pohled na svět. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
Nemusím mít zrovna všechno jak na zlatým podnose, ale stejně mně trochu zamrzel nedořčený konec. Přesto jde o zajímavý film, se silným a originálním příběhem. Velmi potěšil výkon dětského představitele v hlavní roli, na svůj věk je herecky přirozený a nepřehrává. Digitální kamera nevadí, naopak posiluje autenticitu příběhu. ()
Opravdu krutý film. Navíc je natočený na digitál, a proto vypadá značně dokumentárně. O to víc je pak působivější. Výborná kamera, která jako by zastupovala velmi dotěrného televizního reportéra, byla první, co mě na filmu upoutalo. Samotná historka je ale natolik psychicky děsivá, že od filmu jen tak neodejdete - pokud tedy nejste slabší povahy. Herecký výkon mladého "hrdiny" je opravdu výborný. ()
Ukázkový příklad toho, že aby film skutečně zapůsobil, nepotřebuje k tomu patos, epickou hudbu nebo prvotřídní kameru. Někdy stačí jen odhodlání, dobrý scénář a nějaké to eso v rukávu, kterým je tady určitě herecký výkon malého Michaela D'Ascenza. To vše způsobilo, že jsem prakticky po celou dobu nespustila oči z obrazovky. Ocenila jsem, že se mi snímek ani na minutu nesnažil nijak vyjít vstříc ve stylu "tady máš silnou emoci, takhle to prožívej", naopak svým syrovým, nezúčastněným, skoro dokumentárním přístupem odpálkoval míru vcítění na mou stranu. Důsledkem toho všeho je, že do mě sice neuhodil blesk ohromení hned po dokoukání filmu, zato ve mě takovým tím nenápadným podprahovým způsobem rezonuje ještě dnes. Hodně silná čtyřka. ()
Namet je povedeny, jen si myslim, ze za techto okolnosti by okoli reagovalo daleko drive. Atmosfera ulic torontske periferie je vystihnuta dobre, stejne jako byt hlavniho hrdiny. Film, i diky kratke stopazi drzi divaka v pozornosti. Ozdobou celeho filmu je ovsem velmi civilni herecky vykon Khaleda, ten stoji za pozornost. Celkem by me zajimalo, na kolik penez tento film vysel. Slabsi ctyri hvezdicky. ()
Smířila bych se s tím, že Khaledova matka má plíce na cimpcampr a přitom kouří extraligu. Celkem bych i pobrala, že si malý kluk neví se smrtí matky rady a nepokusí se jí zavolat sanitku. Ale pak Khaled předvede sled rituálů, který by mohl naznačovat, že trpí obsedantně kompulzivní poruchou, a vše završí tím, že si lehne do postele v botách. Svět dospělých je zlý, všichni chtějí Khaledovi ublížit, sociální pracovník s domovníkem na něj takřka pořádají hony. A Massombagi chce, aby tomu všemu divák věřil. K tomu neshledávám důvod. A neokouzlí mě ani pokus o artové provedení v podobě roztřesené kamery. Představitel hlavní role hrál velmi dobře, ale jiné pozitivum na tomhle snímku nedokážu najít. ()
Reklama