Ďaleko od ľudí

Skvělej kousek, kterej těží z absolutní atmosféry, kterou ne každej stráví. Například filmy Američan nebo Nejhledanější muž by zde mohly vyprávět. I v tomto případě se totiž občas stane, že se kameraman zapomene v krajině a tak tu divák minuty bloudí v tichu a světle, které nesvítí skrz halogeny, ale které se snaží prozářit skrz nekonečný písek. Osobně mám ale takové příběhy rád. Stejně tak, jako mám rád Viggo Mortensena. V příběhu se dá najít hodně poctivých lidských momentů, kdy si uvědomíte, že jste rádi za Vigga, protože nikdo jinej by ty emoce nepředvedl lépe. Možná popřemýšlím a vrazím i pěti hvězdu, protože ten závěr si o to vysloveně koleduje. (04.02.2016)

Klasický klubový film, u něhož označení "western" poněkud pokulhává. Spíš jde opravdu o komorní příběh z vleklé osvobozenecké války alžírského lidu proti francouzským kolonizátorům. Učitel Daru se po skončení světové války rozhodně uchýlit nedaleko od svého rodiště na alžírském venkově uprostřed pouště, aby vzdělával děti. Úkol, který dostává, je pro něj těžký, má dovést domorodého vraha do města před soud. Postupně se zahryzáváme do psychiky obou hrdinů a Mohamed si získává stále větší naše sympatie; neskončí to jinak - Daru a Mohamed se stanou přáteli, což je utvrzeno v několika kritických okamžicích, kdy jde oběma v tlaku dvou znepřátelených stran o krk. Filmje trochu rozvleklý a možná mnohé začne nudit neustále se dívat na ten vyprahlý kout Sahary, ale jinak to je film velmi dobrý. (14.03.2017)

Film pracuje především s náznaky, jeho podstatou není vyprávět počátek francouzsko-alžírské války, ani ukazovat nějaké super explicitní scény, krutosti fr. vojáků kterých se dopuštěli v Alžírsku. Film není ani nějaká výrazná outdorovka na téma přežití v kruté přírodě. Od těchto témat je vždycky jen kousek, to podstatný čemu se příběh věnuje je lidství. Pokud by byl film v americké produkci zřejmě by sklouzl do velkého patosu, tady se to nejsilnější odehrává v absolutně prostých a civilních scénách, v dialozích obsahující jen několik slov a pokud si chceš tenhle film skutečně užít, věnuj na 101 minut svoje srdce obyčejným lidem v Alžírsku roku 1954, pak si můžeš odnést hodně silný zážitek, jinak si radši zajdi Stars Wars a chrochtej nad efekty. Viggo opět dokazuje, že ve výběru a následné realizci filmových projektů nešlape po slepý cestě. (20.11.2015)

Chápu, že dnešní doba přeje efektní filmařině a dnešní generace je zvyklá na úplně jiné tempo. Současného teenagera může tenhle kousek svou melancholií a pomalým rytmem pouštní krajiny přivést na pokraj šílenství. Pro mě to byl ale zážitek vidět procítěnou filmařinu plnou emocí bez snahy lacině zaujmout. Je to jen pár let, co se v Evropě skončily krvavé události 2. světové války. Pobřeží severní Afriky je stále zaminované a váleční veteráni ještě nestihli zapomenout na svá traumata, když to ve městech a na venkově koloniálního Alžírska začíná vřít. Arabská většina zvedá hlavu a žádá sebeurčení, pro francouzské osadníky je vláda domorodců nepřijatelná. První protesty a sabotáže se mění v přepady a atentáty a ty přerůstají ve skutečnou válku. V odlehlém řídce osídleném horském sedle stojí škola, kde se scházejí žáci z širokého okolí a jejich učitel se snaží ve výuce najít nový smysl života a zapomenout na nepříjemné válečné zážitky. Ač původem cizinec, rozumí podstatě konfliktu, chápe mechanismus občanské války a ví, že zůstat v ní neutrální půjde jen stěží. Zná trpké konce válečných tažení a cenu, kterou platí nejen poražení, ale i vítězové. V době, kdy se jiní chápou zbraní, pokusí se naopak jeden cizí život předurčený smrti zachránit. Spíš než o válečný film nebo dobrodružný příběh jde o psychologické drama člověka, který jde proti proudu. Pro mě se jedná o mimořádný zážitek. Skládám poklonu Viggu Mortensenovi, pro kterého to byl do značné míry osobní projekt, kterým se vymanil ze škatulky postav typu gangsterského taťky z Dějin násilí. Celkový dojem: 90 %. (04.09.2017)

Aaach Alžír Alžír. Suchý, kamenistý s pálivým slnkom. V takom prostredí sa odohrával príbeh dvojice - jeden domorodec arab nábožný , ktorý si ctí tradície a dobrovoľne sa necháva viest k súdu, kde ho čakal trest smrti a jeden beloch učiteľ, ktorý ho doprevádzal, aj keď veľmi nechcel. Okrem scenérie zaujala taká melancholická prachobyčajná ľudskosť znela v celom príbehu. Áno humánnosť príbehu ... v slovách, gestách, dialógoch .... to je hlavná črta - skoro až odkaz toho filmu. (08.01.2017)