Podfukár

Já jsem si svůj vlastní hocus Focus prožil loni a bylo to takřka identické dobrodružství, jako zažili tady paní #TuBychPrcalDoKadaku a pan #TenNegrZmuzuVcernem. Byl jsem se svým kamarádem na poznávacím zájezdu v Benátkách, protože jsme si řekli, že by bylo moc milé, kdyby si dva dobří přátelé zajeli na nějaký hezký romantický výlet. Vše probíhalo relativně hladce, já užasle obdivoval zaoblené partie německých turistek s hutnými kníry a pomalu jsme se tak doplazili na náměstí hříšného Marka. Když v tom našinec ze zadních řad, jehož tvář se v okamžiku kratším než krátkém přetransformovala z bezstarostného výrazu profesionálního mámvpičisty na výraz posraného semvpičisty, na celou kolonii zmatených Čechů zděšeně zahlásil: "Já nemám peněženku!". Na to má bryskní mysl rozeného humoristy a nejlepšího baviče z celé směny zametačů chodníků obce Jebákov nezapomněla promptně zareagovat slovy: "Já už mám čtyři!". Ačkoliv jsem očekával neutuchající salvy hysterického smíchu, spustilo to spíše masivní vlnu nevole a rozpačitých reakcí. Upocený delegát svými prsty o průměrné tloušťce tří Javořických klobás do sebe v mžiku pojmul celý řízek s chlebem včetně sáčku a cedulky oběd pro Drobka, rukama si podebral parovodní potrubí, aby si při svižném olympijském běhu náhodou nevyrazil zuby, a rychlostí postaršího hlemýždě na invalidním vozíku se vydal za mnou. Zatímco můj spolucestovatel se mému náramně vydařenému džouku smál tak burácivě, až si omylem vysál ze zubu plombu, ostatní turisté na mě střídavě házeli pohledy spíše vražedné, jako by se právě stala katastrofa horší než Osvětim, Pompeje a Thor 2 dohromady. O dvě doby ledové později, kdy se ke mně s vypětím všech sádelnatých přelivů konečně dopotácel Drobek, nastala velice dramatická situace! Nejdřív jsem tedy musel počkat, než popadne dech, popadne naštěstí obrazně, ač i to pro něj byla disciplína veskrze atletická, a odčerpá galony nově se tvořícího potu do místní kanalizace, ale pak to přišlo! Zlovolným, ba až nenávistným pohledem na mě upnul svůj démonický zrak, pak si ještě asi čtyřikrát odkašlal a rukávem svetru z Lidlu otřel orosené čelo, a pověděl: "To si děláte prdel, nebo jste jen idiot?!". Já se za svoji veselou povahu samozřejmě pokorně omluvil, protože ten buřt by se na mě jinak určitě vymrdal a já umím italsky jen "No puedo nada", což je mimochodem španělsky a španělsky neumím taky, takže jsem to raději neriskoval a se skupinou nebývale humorných Čechů a jedním debilem, který prkenici záhy nalezl na dně batohu, jsme šťastně pokračovali v cestě napříč malebnou historickou Venezií! No a to je všechno. U filmu jsem asi čtyřikrát usnul, poněvadž to byla nudná předvídatelná sračka, takže čtenářům, kteří čekali postřehy z filmu a dočetli se až sem, bych rád vzkázal pouze strohé a výstižné - NASRAT! (22.04.2015)

Já napálím tebe, ale ještě, než na to přijdeš, zjistím, že to samé jsi udělal i ty mě. A ještě mému bráchovi a pro jistotu i psovi. Pojďme klamat, pojďme okrádat. Přehlídka luxusu je solidní (člověk by si chtěl aspoň sáhnout), dialogy mezi nestárnoucím egomanem Willem Smithem a dravou Margot Robbie (na tu by si člověk taky rád sáhnul) nešustí papírem, scénář vše staví na nepředvídatelnosti, jednotlivé twisty divák zkousne a některé i dokonce výrazně ocení, poslední minuty už ale dřou, až to bolí. Ona nepevná půda pod nohama láká, tvůrci filmu si hrají, ale nepovažují diváky v sále za hňupy. A s nějakými morálními otázkami si samozřejmě hlavu nelámou. Dvojka Glenn Ficarra a John Requa natočila Bláznivou, zatracenou lásku, jejíž disk jsem si hned koupil, tady ho přenechám jiným. Tenhle vizuální náboj sice táhne, něco ke spokojenosti však chybí. Dialogy mezi Robbie a Adrianem Martinezem výborné. Oddechovka ano, žánrová klasika se z výsledku ale nestane. Silné tři, slabší čtyři!! (18.04.2015)

Příjemně starosvětské. Opravdu krásnou výtvarnou stránku (padající sníh na začátku, neony osvětlené prostory) doplňuje sedmdesátková hudba, která tomu dává pohodovou nostalgickou atmosféru. Film je ale rozdělen na dvě chatrně související poloviny, a tak se v půlce začne nanovo a potřebné napětí do závěru už se příliš nevybuduje. Jako kdyby někdo selepil dvě epizody seriálu o podfukářích, a natočil to vytříbeným filmovým jazykem. (25.06.2015)

Nemám příliš v lásce podvodníky, kteří mi ukradnou při tenise z ruky raketu, při fotbale kopačky a při hokejovém zápase mi nenápadně odeberou suspenzor. Nic však nemám proti těm, kteří s lehkostí dělají z miliardářů milionáře. A Nickyho parťáci umí svižně přemísťovat zájmový materiál na ulici, v hotelu, na stadionu i v závodní stáji. Mne tedy hodně pobavili a i když poměrně rychle přišlo zjištění, že podfuk je úplně všechno, tak to ubralo pouze na dramatičnosti, ale pohodová zábava byla přítomna od začátku do konce. (17.04.2015)

[imdb: 6.6/10] | me: Letný hollowoodsky mainstream s ústredným duom krásnych a šikovných ľudí, ktorí sa do seba zamilujú, no potom sa jeden druhému oddialia, aby mohli k sebe opäť nájsť stratenú cestu. :) Táto premisa nám je všetkým jasná od samého začiatku. To, čo je podstatnejšie je myšlienka filmu o kolo ktorej sa všetko točí, no a v tomto prípade to je HUSTLE. OK. Pozerateľný film, no jeden z mnoha. Neprekvapí, nenadchne, neurazí, ... proste predletná štandardka ako sa na každý rok patrí. Ideálna voľba na jednoduchý jemne úsmevný večer s partnerkou. [2,8 *] It's about distraction. It's about focus. The brain is slow and it can't multitask. Tap him here, take from there. (25.05.2015)