Nikde v Afrike

Nádherný a s citem natočený snímek. Vhodný i pro ty, kteří nemají rádi němčinu, neboť tak polovinu filmu se mluví jiným jazykem. Problém války a holocaustu (i když jen tušeně), problém vykořeněnosti a odlišnosti kultur a s tím se vším související problémy rodiny, to jsou témata, na kterých film rovnoměrně stojí. Jenže každé z nich je natolik skvěle propracované, že díky tomu absentuje nějaká vůdčí linie hlavní a film se ve svém účinku trochu rozmělňuje. Čtvrtý element - Afrika, funguje navíc spíše jako kulisa pro tyto konflikty. Režisérka se nejspíš bála určité kýčovitosti a spokojila se s konstatováním "je tu nádherně". Já bych ovšem více filmové poezie na úkor některých jiných scén uvítal. (25.01.2006)

Nikde (dobře) jako v Africe. Další z řady pečlivě vystavěných německých filmů, v nichž je logicky plynoucí příběh obohacen o nejednoznačné charaktery obou manželů (na pozadí přímočarého vidění jejich dcery). "Historie jednoho taláru", který v keňské buši trpělivě čeká na znovuobjevení své důstojnosti, je umocněna drobnými příběhy a historickými událostmi. Exotická krajina (která mi spíš nahání strach; podobně jako Arabům les) je zde vhodným rámcem (výprava na Svatou horu se neuskutečnila), šetří se záběry z výšky (které jsou mi protivné), takže mě organické začlenění krajiny do příběhu - nebo příběhu do ní - bylo spíš příjemné a milé. (30.12.2018)

Dobře vybudovaný film. Neuhýbá před pravdou a nelakuje na růžovo, nýbrž je vcelku naturalistický. Přiznám se ovšem, že mi především zpočátku rytmus vyprávění připadal až moc rychlý. Je to daň široce rozmáchlému vyprávění, které musí nejprve mnoho věcí vysvětlit, aby se nakonec mohlo soustředit na vlastní příběh. A rozhodně má co vyprávět. Příběh židů, kteří uprchli před Hitlerem do Afriky. Příběh o rozdílech mezi lidmi, ale taky o neschopnosti sdílet a budovat partnerský vztah. Příběh odehrávající se povětšinou uprostřed exotické krajiny, kterou však režisérka nevyužívá více než je zdrávo. Rozhodně dobrý film, který stojí za opakované shlédnutí. Samozřejmě má pár much. Osobně bych uvítal nějaký "director's cut", neboť hodně věcí jenom naznačil, ale nestihl doříci. To má ovšem i své výhody - člověk si musí domýšlet, doplňovat nedořečené, což mi osobně vyhovuje. Neříká víc, než musí, nepoučuje. Mimochodem, není to feministický film, ale ženský pohled v něm je a je to dobře. Ne, že by Jettel nebyla bez kazu, ale Walterova svéhlavost je vskutku "na zabití", a to přesto, že právě zmíněná svéhlavost byla na počátku záchranou z jisté smrti v některém z nacistických koncentračních táborů... Ještě malá poznámka k předloze. Knihu jsem četl, je napsaná obratně, ale není to žádný literární skvost. Ve filmu jsou některé věci pozměněné, z některých zůstaly pouze drobnosti, ale to je přirozené. Převádět do filmové podoby nějakých 300 stran textu vážně nejde. Pokud jde o změny, skoro vždycky byly ku prospěchu věci... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Matty, berg.12, gudaulin, kleopatra, Jossie, DaViD´82, maxi6, Altamir, dewy, Kubick, Damiel, Konvička (01.09.2008)

Největší plus (ale zároveň možná i mínus) vidím v tom, že oba hlavní představitelé jsou mimořádně věrohodní (přispívá k tomu i krásně nelibozvučná němčina) a peripetie jejich vztahu působí opravdu jako "ze života". Ze stejných důvodů jsou ale i lehce nesympatičtí a nelze jim moc fandit. A dvojice Owuor-Regina mi přijde zase příliš "hollywoodsky" přesympatičtělá ..... O půl hodiny kratší stopáž by mi taky nevadila. (12.06.2003)

Příběh židovské rodiny, která ve snaze zachránit si holý život musí v těžkém roce 1938 uniknout na poslední chvíli z nacistického německa, a hledat (snad jen dočasně) nový život v africké Keňi. Složitým vývojem zde projde - vzhledem k diametrálně odlišnému kulturnímu prostředí, spoustě času strávenému v tvrdých podmínkách na farmě a celé řadě krizových situací - nejen vztah mladého manželského páru, ale i jejich vlastní osobnosti a názory na svět každého z nich. Jen jejich dcera, jak je u malých dětí dobrým zvykem, se na nové prostředí bez větších problémů dokáže adaptovat, a příjme cizí zem i nové černé přátele, s dětskou lehkostí za své vlastní. Možná právě proto, že se jedná o evropský snímek, vyvaroval se film zbytečného přikrašlování a kýčovitosti, do které mohl velmi snadno sklouznout. Místo toho vznikl přesvědčivě autentický retropříběh, kterému lze věřit (jedná se o autobiografii), že se tehdá kdysi dávno takhle nějak opravdu mohl odehrát. (16.10.2004)