Diplomacia

Pro vysoké hodnocení hovoří tři plusy, které v tomto filmu jsou. První plus za bezchybně vystavěné dialogy, druhé za vynikající výkony Arestrupa a Dussolliera, na kterých film stojí a třetí plus, že jde o skutečnou historickou událost, která zachránila mnohým Němcům krk. Kdyby Paříž padla, vyvolalo by to bezpochyby vlnu násilí a odplaty, patrně by se též srovnávala se zemí města v Německu a nimi i obyvatelé, tak jak to chtěl původně Stalin. Ovšem to jsou dohady ,,kdyby - chyby", nejdůležitější je, že Paříž zůstala zachována. (17.03.2015)

Líbí se mi premisa, že tvůrci většino natáčí historické filmy velkolepě a zaměřují se na boje, na války, ale v případě tohoto snímku z doby druhé světové války na to šli tvůrci jinak. Jedná se vlastně o velmi komorní drama, které na divadle musí vypadat skvěle - však je také film adaptací divadelní hry. Ale i ve filmu se ukazuje herecká síla představitelů a skvělé dialogy. (18.05.2016)

„A vaše úloha je všechno ignorovat? To je ten obvyklý postup?“ - „Ne, ale mám své rozkazy a ty nikdy nezpochybňuju.“ - „Jistě. Jinak byste nebyl generál. A co když je rozkaz absurdní?“ - „Takový rozkaz jsem v životě nedostal.“ - „Nikdy?“ - „Nikdy.“ Ani mě nenapadá vhodnější název pro tento film než právě Diplomacie. Ze setkání vojáka a diplomata se vyklube nejen střet 2 silných osobností, ale také krásná lekce z psychologie a morálky v obalu velmi zdařilé komorní konverzačky, u které divák postupně pochopí nejen hledisko diplomata, ale i generála. Protože kdo je vlastně Choltitz? Krvežíznivý vrah a tyran? Či nemocný, vyčerpaný a zlomený muž bojící se o život rodiny i svůj, a tak vykonává rozkazy, ať už jsou sebešílenější? Film má svou sílu i díky dovětku a já mu rád přiklepnu solidní 4*. „Jednoduchá otázka. Co byste dělal v mé kůži? Obětoval byste ženu a blízké kvůli městu, které ani neznáte? No…?“ - „Počkejte…“ - „Chci odpověď. Odpovězte. Co byste dělal na mém místě? Odpovězte. Odpověď!“ - „Nevím!“ - „Přesně, jak jsem si myslel.“ (18.04.2024)

Skvělý film o záchraně Paříže na konci druhé světové války. Hitler, poté, co mu spojenci vybombardovali všechna velká německá města, chtěl za každou cenu odvetu. Přestože věděl, že válku má prohranou, rozhodl vyhodit Paříž do povětří. Včetně Eiffelovy věže, baziliky Sacre-Coeur, Invalidovny, paláce Louvre, katedrály Notre Dame, všech mostů, muzejí a dalších památek. A vyvraždit přitom třeba celý milión Pařížanů. Generál vod Choltitz to dostal rozkazem a podminovány už byly všechny mosty i další objekty. Jedné noci však na hotelu navštívil generála tajnou chodbou švédský konzul Nordling. Vedli spolu dlouhý rozhovor, který měl jediný cíl - zachránit Paříž i její obyvatele. (04.04.2020)

„HITLER CHTĚL, ABY BYL BERLÍN KRÁSNÝ JAKO PAŘÍŽ. NYNÍ, O ČTYŘI ROKY POZDĚJI, JE BERLÍN V TROSKÁCH A PAŘÍŽ JAKO VŽDY NÁDHERNÁ. CHÁPETE? I KDYŽ TO NEMÁ ŽÁDNÝ STRATEGICKÝ VÝZNAM, PAŘÍŽ MUSÍ BÝT ZNIČENA…“ /// Dialogy a monology mezi diplomatem Raoulem Nordlingem a německým generálem Dietrichem von Choltitzem o budoucnosti Paříže, předvedený jako malý filmový drama. Kronika několika posledních hodin okupace „Města světel“ je fajn konverzačka, se spoustou historickejch souvislostí. Děj se odehrává hlavně uvnitř hotelovýho pokoje, ale vobčas „nás“ vezmou (sympaticky) vyvětrat. Sice na chvíli, ale můžete tím nabrat další sílu ke sledování argumentačního duelu, jehož výsledek je (na rozdíl od průběhu) dobře známej. Kinematograficky rozhodně 3a½. Do čtyř si přidejte ten zbytek. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Cyril Gely, neznám. 2.) Šéf furt vykřikuje Sippenhaft! 3.) Thx za titule ,,koba“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.04.2015)