Akame ga kill!

Jedným slovom sa toto anime dá nazvať "vyvraždovačka". Ono totiž v Akame ga Kill! neviete kto prežije a ak si myslíte, že niekto proste musí prežiť lebo je dôležitý tak ste veľmi na omyle. Ťažko povedať čím okrem súbojov toto môže zaujať. Postavy sú celkom slušné aj keď na vysvetlenie svojich pohnútok dostávajú obligátnych päť minút a následne sa pokračuje ďalej. Teda do postáv úplne do hĺbky žiaľ vidieť nie je. Najkvalitnejšou aj keď v podstate zápornou postavou je Esdeath a u nej sa dá nad jej chovaním v celku zamýšľať a Esdeath ako postava má určitú hĺbku. Najhoršie je na tom bohužiaľ zo začiatku celkom sľubne vyzerajúca postava Seryuu, ktorá pre diváka z nepochopitelných príčin stáva "wtf" (čo to sakra je?) postavou. Seryuu sa stáva takouto nepochopiteľnou postavou hlavne, keď sa porovnáva jej vystupovanie počas anime. Pokus o dodanie nejakej hĺbky postavám tu je hlavne cez zobrazenie ich zvykov (radi jedia atď). Dosť zaujímavou otázkou by bolo či toto anime je hárem, alebo nie. Povedzme, že to je hárem s prižmúrením jedným okom. Hlavný hrdina je v celku normálny a bohužiaľ nie až taký zaujímavý ako by som chcel. Tatsumi je totiž v tieni lepších kladných postáv a jeho osobnosť, ako keby váhala či má mať ochranársky komplex, aký zažívame v mnoho anime, alebo nemá. Tatsumi hlavne nemá až takú silnú osobnosť a tak sa stáva v podstate obyčajnou aj keď hlavnou postavou. Tempo v anime kolíše a niekedy je fakt zdrvujúce a nestíhate ani dýchať ako, zomierajú vaše obľúbené postavy. Je tu pokus o to, aby si človek obľúbil aj druhú stranu a to cisárskych bojovníkov. Akame ga Kill! patrí k jedným z tých krvavejších a brutálnejších anime (nič pre slabšie povahy), kde sú techniky zabíjania prevádzané striekajúcou krvou. Samozrejme existujú aj brutálnejšie anime, ale Akame ga Kill! v tomto ukazovateli uspeje. Súboje sú čo sa týka konkurencie podobných anime na tom dobre a sú v podstate priemerné. Aj keď nečakajte nejaké súboje mozgov a extra taktiky. Toto je spôsobené možno (nie som si istý) aj tým, že ide o vrahov a tí musia proste zabíjať čo najefektívnejšie a najrýchlejšie. Súboje sú okorenené rôznymi schopnosťami zbraní, ktoré majú k dispozícii jednotlivý bojovníci (vrahovia atď). Tieto Cisárske zbrane "pasujú" sú kompatibilné len s niekým a to je v celku zaujímavé. Postavy síce trénujú, ale ich napredovanie v podstate vidíme veľmi málo a v tomto nie veľmi dlhom anime ani nešlo o to aby sa "from zero to hero" z nuly stal bojovník extra kvalít. Takže klady sú v tom, že Akame ga Kill! nenudí po celý čas, postavy sú milé a anime si neberie servítku pred ústa a zomrie ktokoľvek a kladom je aj dosť výrazná brutalita. Málo, ale veľmi málo v pozadí tu je aj nejaká politika a taktické myslenie jednotlivých postáv, ktoré bohužiaľ neukazujú aj iné možnosti, ako by sa mohli rozhodnúť. Riadil som sa teda hlavne tým, že ma to bavilo a nenudilo ani sekundu. Hudobne tento počin je dosť dlho nezaujímavý, ale neskôr sa objavujú pekné melodické kúsky (kde boli dovtedy?). (10.07.2015)

Krásný příklad, jak bipolární reakce muže anime vzbudit. Budu stát na té straně těch zklamaných a považovat Akame ga Kill! jako silně přeceněnou záležitost. Problém je, že tomu tak vůbec nemuselo býti! Seriál se zpočátku stylově kroutil z pozice barevně milého fantasy o sympatické bandě zabijáků do příjemně napínavé rubačky o nekonečných chodech nových soupeřů až to salto mortale dopadem neustál a skončil v bahenní kaluži trapně naporcovaných těl s těžce přidanou hodnotou senility. Po výborném začátku si člověk pochvaluje, jak se Akame ga Kill! uspěšně snaží vyhýbat zaběhlým klišé šónenů, nabízí dobré gagy, smysluplný děj a jasný cíl. Postavy se nám netváří, že by měly být jen umělým a plochým nástrojem k nekonečnému předvádění dalších a dalších nových schopností s misí "Najít a zničit". Jistě, přerod z rozmanitých barev hlavního města do temných zakoutí potřísněné krví by stále nic nenaznačoval a i klasická nesmrtelnost u jinak nedoknutelných hlavních představitelů nám byla nezvykale, ale vítaně odepřena. Jenže jakmile nám pár pozitivních a hodně negativních protagonistů opustí scénu a začnou je nahrazovat zbytečně jiní, tak víte, že je o průšvih zaděláno. Akame ga Kill! si začne idiotsky podkopávat svou hlavní ideu (kdy se postavy snaží si získat vaší přízeň, aby byly následně necitlivě oddělány) přeřazením na vyšší stupeň rychlosti, kdy si pak nestíháme udělat ke komukoliv vztah a tím se stáváme k smrti i těch nejmilejších naprosto apatičtí. Scénář si doslova začne dělat z celého světa naprostou legraci, zavedené principy položí na hlavu, logika doposavadního chování všech hrdinů nabere nesmyslné obrátky a nechá se zaplavit všema těma klasickýma klišé, kterým se tak doposud bránila (vskutku nesnáším, když každý lotr musí pochválit hrdinu, kterému se podaří uhnout jeho úderu). Konečný Battle Royale připomínajíc souboj Ryuko a Satsuki z Kill la Kill byl už pro mě emočně vyprahlý, protože se nemužu zbavit dojmu, že přeživší postavy byly snad vybrány hodem mincí (proč se seriál jmenuje po postavě, která se celou dobu na plátně minimálně vyskytuje?). Co naplat, že se na to hezky kouká? Znechucení po finalních dílech je nezměrné a s opravdovou nelibostí tomu nechám průměrné hodnocení, i když si ho z mého pohledu nezaslouží. (22.06.2017)

Tohle anime se mi těžko hodnotí. Ze začátku to byla další tuctovka, ale později mě to vtáhlo do děje. Od +/- 9 epizody jsem se opravdu každý týden těšil na další díl a chtěl jsem udělit hvězdiček 5 i přes ten horší start. Bohužel mě ale zklamalo i finále, kdy zakončení je takové nemastné neslané. **** (14.12.2014)

Až na to postupný loučení s některými postavami to bylo skvělý. Vlastně už jen první díl, kde se rozsekávali lidi na půl, mi dost bavil a proto jsem to i celé dokoukala. Téměř ke každé postavě si uděláte nějaký vztah. Ke každý sice jiný, ale později je i tak těžké jim dát sbohem. Další anime do mého seznamu oblíbených. (25.04.2016)

Gigantismus. Jediné co z toho na konci zůstane. A přitom se to prvních pár dílů tváří, že by to mohlo mít lidské rozměry. Tipuju že mladí Japonci si na tomhle léčí své komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je otravně správňácký, vždy na straně slabších, žen a dětí. Když už zabíjí tak jen tehdy pokud neexistuje jiná možnost. To samé platí o celé sebrance Night Raid. A jak už to bývá - všechny holčiny se do tohohle Marka Dušína platonicky zamilují (přičemž se samozřejmě "vysloví" až na smrtelné postely). Co na něm sakra všechny vidí? 170cm; 50 kilo i s brněním >> Nepřemýšlejte o tom. Je to ANIME. Tady si mladí japonští introvertní klučini plní své mokré sny. Animace strašná - růžové, zelené, žluté, červené, modré, fialové vlasy/oči. Gigantická prsa všech ženských hrdinek. Když se poprvé objeví na scéně Night Raid, máte pocit že utekl cirkus z blázince. Na druhou stranu, to nemá vyloženě černobílé postavy (vyjma pár zvrácených hajzlíků), takže snaha o padesát odstínů šedi alá Hra o trůny tu byla. Celá ta koncepce 45 říšských zbraní mi až nápadně připomínala Fullmetal Alchemist a Naruto (každý má jednu svou specifickou zbraň/nadání). Vlastně když se nad tím zamyslíte, tak je to obyčejné schématické Shōnen pro patnáctileté puboše, které se jen prostřednictvím násilí, nejednoznačnosti dobra/zla a umírání hlavních postav snaží dostat do vod sofistikovanější/dospělácké zábavy. Každý další patetický monolog to ale zase srazí zpátky. I tak to nebyla vyložená ztráta času, a vyskytují se tu i chvíle kdy to sklouzává do ztřeštěné japonské anime grotesky s dobrými vtipy, takže se to dá těch 24 dílů vydržet. Ale některé věty jsou vyloženě na zabití. Tečka. 60 % (12.12.2015)