Réžia:
Bille AugustScenár:
Christian TorpeKamera:
Dirk BrüelHudba:
Annette FocksHrajú:
Ghita Nørby, Paprika Steen, Danica Curcic, Morten Grunwald, Pilou Asbæk, Jens Albinus, Vigga Bro, Oskar Sælan HalskovObsahy(1)
Tři generace jedné rodiny se sjely na víkend. Sestry Sanne a Heidi přistoupily na přání své nevyléčitelně nemocné matky zemřít dřív, než se její zdravotní stav zhorší. S postupem času však začnou vyplouvat na povrch staré konflikty. Rodinné drama o třech generacích, které se sjely na víkend, aby daly poslední sbohem své manželce, matce, tchyni, babičce a přítelkyni. Sestry Sanne a Heidi, stejně jako zbytek rodiny, přistoupily na toužebné přání své nevyléčitelně nemocné matky zemřít dřív, než se její zdravotní stav zhorší. Zprvu jasně naplánovaná akce se však postupem času začíná komplikovat a nesnadnost nastalé situace se mísí s dlouholetými problémy uvnitř rodiny i účastníků samotných. Je jasné, že tahle rodina nikdy nepotřebovala držet pospolu víc, než právě teď. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
„Michaeli...“ - „Co?“ - „Nejedeme na oslavu.“ - „Myslel jsem, že to má být uvolněné.“ Jenže těch uvolněných chvilek si rodinka moc neužije… Dánové tyhle rodinné sešlosti prostě umí točit. Tím spíš, když ještě zvolí zajímavé téma a dosadí slušné herecké osazenstvo. Tiché srdce má téma, které je pro mnohé ještě stále tabuizované a některé diváky odradí. To by ale byla škoda, film si zaslouží pozornost. Od začátku je v něm hodně napjatá atmosféra, brzy se ukáže proč. Vůbec se mi líbilo dávkování informací, člověk se dozví vše důležité bez zbytečných prodlev, a přitom to není na sílu. Zároveň si ale nemůže být jistý, jak vše dopadne, neb vědomí toho, co se má stát, se na emocích všech znatelně odráží. Čím blíž je onen moment, tím víc si divák spolu s postavami uvědomuje tíživost a konečnost. Objektivně to je asi „jen“ na 4*, ale když vezmu důležitost tématu, jeho civilní zpracování spolu s mým navázáním na postavy, lehce nadhodnotím a dám slabších 5*. „Mohl bys zatáhnout závěsy?“ - „Chceš ještě spát?“ - „Chci se probudit. Ještě jednou...“ ()
Konečně jsem na podnose dostal další z řady nekonečných brutálních severských rodinných dramat. Od setkání této rodiny uprostřed severské přírody pokryté rybníkem, lesy a jedním rodinným dřevěným domem, jsem ani nedutal. Tohle totiž bylo setkání vysloveně za všechny prachy a bylo dost zajímavý sledovat jednotlivou postavu zvlášť. Na tohle jsou Skandinávci prostě mistři. Nejen, že mě citově absolutně vyždímali, ale ještě tu rozjeli hodně solidní rodinný drama okořeněný skutečností, že každá postava se na plátně vyvíjí. A výsledek může dopadnout prakticky jakkoliv, protože život se píše v každých dalších sekundách. ()
Dojemný rodinný příběh o situaci, kterou si člověk neumí ve své rodině dost dobře představit - teda v době, kdy jsou všichni rodinní příslušníci zdraví. Film samotný byl jakýmsi vztahovým dramatem, kde ústřední postavou byla smrtelně nemocná matka. Přesto nám předkládá něco jiného, nad čím bychom se mohli zamyslet. Za prvé je tu otázka svobodného rozhodnutí a za druhé otázka přijmutí tohoto rozhodnutí ostatními. Závěrem tedy: film to byl zajímavý v té dnes již klasické severské atmosféře. Co se ale týče jeho dojemnosti, nesebralo mě to. Ale to asi ani nebyl účel. Šlo prostě o silné téma podané nenásilnou formou. ()
RIFF 2015. Film, který naprosto předčil mé očekávání (asi proto, že jsem žádné neměla.) Trochu jsem se bála, že to bude jen o rodinných hádkách a starých křivdách, jak obsah naznačoval, ale vůbec to tak nebylo. Určité napětí tam mezi jednotlivci je, ale spíš se tam řeší skutečnost asistované sebevraždy, (která je v Dánsku nelegální), a vykreslují se jednotlivé charaktery. Vážná témata jsou odlehčena výborným humorem. Takovéhle filmy snad nikdo jiný než Dánové neumí. To, že se budu při filmu o tak závažném tématu smát jako nikdy, jsem opravdu nečekala. ()
Pro diváka, který si potrpí na akční scény, musí být tento snímek noční můrou, protože jediným náznakem akce byla za celou dobu jedna rozbitá sklenice. Já jsem si ale tuto dánskou úvahu nad tím, kde končí právo člověka na to, aby rozhodoval o sobě samém, docela užil. Já mám tyto rodinné sešlosti, v nichž se rozpitvávají vzájemné vztahy jaksi zvráceně v oblibě, přestože jsem se podobným akcím v reálu radši vyhýbal. Na tomto počinu mi vadilo jen to, že se dalo poměrně snadno odhadnout, jak se bude celá situace vyvíjet, a kdo se jak projeví. Už jsem totiž několik podobně laděných filmů viděl a nabyl jsem dojmu, že je viděli i dánští tvůrci, kteří z nich pak (jistě jen podvědomě) tu a tam něco obšlehli. Pátou pěticípou jsem tedy nepřidal, protože mi tu chyběla originalita, ve všech ostatních ohledech jsem byl ale velmi spokojeným divákem, který měl pro to nezvratné rozhodnutí velké pochopení. Tradičně tímto děkuji bubun, díky níž jsem se k tomuto filmu vůbec dostal. / Poučení: Jako by nestačilo, že ti okolí pořád kecá do života, bude ti kecat i do umírání. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (1)
- Film se natáčel u Kerteminde na dánském ostrově Fyn. (Zlatohlávek)
Reklama