Anomalisa

"Občas neexistuje pořekadlo ani poučení, to je poučení samo o sobě." Absolutně precizně animované loutky s pěti prsty na rukou a pohlavními orgány, v absolutně přesně vykreslené atmosféře melancholického příběhu o tom, jak taková hotelová noc může být pro jednoho zcela zbytečná a pro druhého zcela zásadní. Je to pěkné, ale na můj vkus by to mohlo být víc hnědé. (19.03.2016)

Jakmile se k filmu přimotá Charlie Kaufman, máte jistotu, že vás čeká jedinečný zážitek a Anomalisa toto pravidlo potvrzuje. Nejen vizuálně, ale i příběhově jde o originální zážitek, který jde se svým tématem lásky a samoty do hloubky a nebojí se prezentovat temnější stránku věci tvrdě a bez filtrů. K hloubavému a vtahujícímu příběhu, který dokáže mnohokrát překvapit si přičtěte nádhernou a netradiční vizuální stránku a máte před sebou velice neobvyklý film, na který budete ještě dlouho vzpomínat. (20.03.2018)

Na jednu stranu se mi strašně líbí, jaká firma byla zvolena a že se ukázalo, že stop motion ještě není mrtvé a je možné jej použít pro skutečně různé příběhy. Ten děj samotný mě ale nedostal, i když ukazuje, jak je někdy komplikované... no, žít. Někdy nevíme, co chceme, a ani nejspíš nemáme možnost to dostat. (05.01.2016)

Jakožto další velký fanoušek Kaufmana jsem lehce zklamán, ale ve všem se s Akafortym neshodnu. Kaufman má dar zahtit scénář tak zajímavým dějem, že nám nevadí, že jeho hrdinové jsou sebelitující se ubrečenci. I když upřímně, už bych byl taky rád, aby zkusil napsat jiného hlavního hrdinu. Problém Anomalisy je, že na rozdíl od Maloviche, Věčného svitu a Synekdochy, zde nenacházíme tolik zajímavých (ať už vtipných, bizarních či snových) momentů, které by nás odvedly od věčných nářků hlavního hrdiny Michaela. Film se tak dost vleče, což je pocit, který jsem neměl ani u značně delší Synekdochy. Těch hluchých momentů je opravdu dost, určitě to byl záměr, nechat to všechno v reálném čase, i s tou nudou a banalitou, ale mě to neoslovilo. Chápu, že film se také týká služeb a interakce se zákazníkem, ale opravdu jsme to museli sledovat 20 minut včetně čekání na výtah? Zhruba do 30.minuty filmu jsem se dost nudil. Podívejme se na jiného tvůrce, který je mistrem těchto filmů, na Linklatera. Bohužel musím říct, že-ve filmech v reálném čase založených na dialogu-dává Linklater Kaufmanovi na zadek. (Mimochodem věděli jste, že oba tvůrci chtěli dělat Scanner Darkly? Celkem by mě zajímala ta Kaufmanova verze). Hodnocení tohoto snímku bude velice rozdílné a bude záležet na tom, jak se na Charlieho vlnu naladíte. Někteří dávají plný počet a obávám se, že spíše proto, že jsou ve stádiu absolutní adorace Kaufmanovy tvorby ( I´ve been there :-) ), jiní jsou zase až příliš krutí. Nemyslím si, že scénář je jednoduchý a primitivní (ačkoliv je jednodušší než jeho předchozí filmy). Na první zhlédnutí se zcela určitě nedají zachytit všechny ty drobné náznaky a významy. Kdy Kaufman mění hlasy postav a proč? Jak souvisí Michaelova holka na jednu noc s jeho úletem před 10 lety? Jakou roli má v příběhu kamarádka Lisy? Jakou roli má japonská hračka? Řekl bych, že tohle vše má Kaufman promyšlené a ne všechno jsem pobral, ale to bohužel nic nemění na tom, že základní dějová stavba je dost primitivní. A že mě hlavně druhé zhlédnutí snímku vůbec neláká, ačkoliv jeho předchozí filmy jsem viděl tisíckrát. (02.01.2016)

Je to skvělé. Očividně téma, které Kaufmana v životě zasahovalo, a tak o tom napsal. Je to něco na způsob Birdmana - pokud jste si v životě prošli situacemi, které se aspoň trochu podobají trablům hlavních hrdinů, budete přesně vědět, co tím chtěl Kaufman říct. Tak jako před dvěma lety Iňárritu. Oboje jsou geniální filmy, které zasáhnou toho, kdo je jim otevřený, ale kolem spousty lidí prostě prošumí. Na tom není nic špatného, ale pro mě osobně to byl prostě hodně silný zážitek. (11.07.2016)