Get On Up - Príbeh Jamesa Browna

Zpočátku jsem měl docela velký problém se na film správně naladit, nedokázal mě pořádně zaujmout, ať už příběhem nebo stylem. A ještě horší to bylo, co se týče sympatií k hlavnímu hrdinovi, který mě absolutně ničím nenadchnul, spíš naopak. Ale postupně, po malých krůčcích jsem si k němu (a celému snímku) cestu našel, a to skrz to druhé nejdůležitější v tomto filmu, tedy hudbu (ruku v ruce s propracovanou taneční choreografií). Tomu prvnímu, za což považuju Bosemanův herecký výkon, jsem pak také tak nějak přišel na chuť a musel mu, resp. jeho postavě nakonec i začít fandit (nutno dodat, že s výhradami). Na tuhle vlnu mě ale film měl naladit hned na začátku, což se mu opravdu nepodařilo. Neubráním se srovnání, ale velmi podobně ladění Jersey Boys (kteří měli světovou premiéru cca o 2 měsíce dřív) mě vtáhli do vyprávění téměř okamžitě. A když už zmiňuju Eastwoodův počin, musím konstatovat, že tam mě ty promluvy k divákům bavily, zde naopak hodně rušily (až mě napadlo, jestli se náhodou 1 z filmů u toho druhého „neinspiroval“). Tak či onak, Gen On Up si u mě navzdory některým výše zmíněným kladům vysloužil pouze průměr. (19.01.2015)

Na film se asi i kdykoliv rad podivam znovu, jak zde někdo myslim napsal, je to přinejmenšim best jeho hitů zabaleny v havu jakehosi filmu, tak už jen proto. Měl jsem radost z vykresleni jeho dětstvi i puberty, vývoj vztahu mezi nim a Birdem taky poměrně dobře podany. Jenže potom možna vic Browna v devadesatkach a meně v sedmdesatkach. Ten film se cely sekl zbytečně ve dvou dobach, ktere byly dejme tomu dobře ukazane, jenže dětstvi a potom dospívaní a posleze vlastně proražení a dal už nic. Starnuti tam nebylo a to bylo podle mě na Jamesově životě nemeně duležite, než cokoliv ostatniho. To mi prostě určitým způsobem vadi. A nakonec tradičně pujdu proti davu, ne proto, že bych se v tom vyžíval, ale mě asi narozdil od všech ostatnich Boseman přesvědčil jen na pul. Dostalo mě to, jak ho mluvil, opravdu si dovedu představit, že James podobně mluvit mohl a mohl mit i podobny hlas, nacvičil si chuzi, to by taky měl, když už někoho hraje, zahrát určitou polohu chování už podle mě neni vlastně nic těžkeho, ale ja tam neviděl ty typicke Jamesovi vyrazy v tváři, ktere byly charakteristicke a podle mě se daly zahrat. Neviděl jsem tu elegantni povyšenost, ten výraz v očich řikajici, patřite mi všichni a zároveň ukazoval nesmirne nadšeni. Tohle všechno a mnohem vic jsem neviděl. Tudíž je asi už nyni jasne, že se mi prostě ten film libil jen z pulky, což je ale pořad lepši, než kdyby se mi nelibil vubec. Ještě musim ale znehodnotit celkovy způsob vyprávění, kdy se jak zde take už bylo zmíněno, přeskakovalo zcela nesmyslně z mista na misto a dokonce z času do času, nesouvisle, bez jakýchkoliv nití, to mi vlastně take vadilo. Nicméně, jak pišu, to co film nabidl, bylo fajn, jen to měl nabidnout trochu jinak a měl toho nabidnout mnohem vic. I třeba za cenu, že by někde ubral. (13.01.2015)

Jasně, Tate Taylor se mohl více odvázat, ukázat Jamese a celou jeho neskutečnou kariéru odvážněji, zběsileji a v celé jeho kráse včetně té temné stránky. Ale i tak se mi Get on Up zatraceně líbil a ani chvíli mě nenudil. Navíc ten úžasný výkon Chadwicka Bosemana! Ten byl v roli Kmotra soulu neskutečný. (02.01.2015)

Myslel jsem, že v devět večer půjde v multiplesku na film o Jamesovi jen ten, kdo chce jít na film o Jamesovi. A ona půlka lidí odešla! No dobře, uvedu to na pravou míru - zbylo nás pět "pozůstalých". Vzhledem k tomu, že kvůli hudbě ani kvůli herectví nebyl důvod odcházet, museli ty lidi bejt rasisti - film je totiž dost noir ve smyslu, že bílejch se tam moc nevyskytuje. Rasista jsem asi i já, páč jsem opět během sledování toho množství černochů dostal děsnou chuť na fried chickin, ač se tam na rozdíl od The Help objeví jen jednou. The Help to připomíná i tim, že z těch pár bílejch, co se tam vyskytne, nejsou někerý vykreslený zrovna lichotivě, hlavně ale použitím Violy Davis a Octavie Spencer. Dalším následkem tohoto filmu bude návštěva ajTjůnz. Taková pecka, jako Ray to není, ač je herecký výkon Chadwicka Bosemana strhující a srovnatelný s Jamiem Foxem - častý použití nelinearity vyprávění tady totiž neni úplně zvládnutý, čimžto pádem poněkud mate a sráží to muj dojem z jinak fakt skvělýho filmu někam těsně pod osumdesátku. (19.11.2014)

To, ze se nekdo rozhodne nevypravet zivotopisny film linearne, z nej jeste neudela obr originalni masterpiece. Snimek se mi pokusil vysvetlit, proc byl James Brown, jaky byl. Nevysvetlil. Nema "srdicko", ani inteligentni dialogy, ktere by alespon navodily zdani chladne "uveritelnosti". Misto toho si divak vyslechne kybl patosu a vzdy, kdyz ho neco zaujme, tak film zase uskoci jinym smerem. Obcas se po hodine vrati, obcas ne. I kdyz to cele ma pres dve hodiny, stejne sledujete, jaky asi byl nejaky James Brown. Ale nemuzu souhlasit s nekolika komentari - o tom "proc" se dozvite minimum. (14.02.2015)