Babadook

Jakýsi kříženec Poltergeista, Noční můry a Boogeymana mne příliš nenadchl. Novodobé duchařiny mě příliš neberou, daleko strašidelnější umí být leckterý krimi thriller, ba i upíři či monstra z vesmíru. Nejhorší je, že autoři postupně vrší jednu přepálenou scénu za druhou, a tak se film postupně přehoupne do komedie. Ženská řve, dítě řve, postel se třese (co působilo děsivě ve Vymítači, to je zde pro smích), obrázky padají, stěny pukají a člověku se chce smát na celé kolo. Ne, tohle vážně není strašidelné. V jistém okamžiku jsem si vzpomněl také na Dům u hřbitova. Trochu závidím těm, co se u filmu báli, já bohužel ne... (21.12.2014)

Tak jako celkově docela fajn, nejlepší je na tom to, že byť je motiv docela klasickej, tak vlastně není ústřední, protože tím je spíš vztah matky a syna. Skutečně jsem místy opravdu váhal, jestli náhodou aji celej Babadook story a kniha není jen další entitou v hlavě Amélie. Frustrace ze špatně fungujícího života, trauma z minulosti, matka založená spíše hodně emočně než racionálně, a do toho to žánrový prostředí domu, kreslená kniha, černobílé variace démonů jako vystřižených z klasických hororů, duchařsko-posedlostní prvky (včetně mé oblíbené šumící ulice s elektrickým vedením navečer, která kontrastuje s ještě tišším pokojem s postelí) ... považuju to za zajímavej a kvalitní počin, u kterýho jsem si užíval hutnou atmosféru prostředí, zároveň kvalitní a expresivní herecké výkony (řvoucí matka, kluk taky magor) a netradiční kombinaci prvků a motivů. Na druhou stranu ale je nutné říct že to zase není nic nějak výsostně ohromujícího, spíše jen "dobré a kvalitní". Pokud si Jennifer Kent udrží nastavenou laťku a bude ji ve svých dalších filmech dál rozvíjet (pevně doufám, že směrem nikoli více žánrovým ale naopak spíše ještě více netradičním), tak se jejích nejlepších věcí teprve v budoucnu dočkáme. 7/10 (13.09.2015)

V určitých ohledech mírně béčkové a minimalistické žánrové originální hrátky z rukou Jennifer Kent, která zde stejně jako v Nightingale sice nemá velkolepý rozpočet, a tudíž vizuální volnost, ale doslova excelentně to kompenzuje atmosférou a režisérským umem. Babadook je čisté psychologické peklo a emoční rozklad jak diváka, tak i hlavních postav na poli nenudících 90 minut, které dokáže vykouzlit nečekaně hustou atmosféru, vyvolat husí kůži a navodit nevídané stupně paranoie i strachu. Líbí se mi hrátky s audio stopou, kdy hlas Babadooka i některé gradující scény mají skvělý podklad a ve sluchátkách nahánějí hrůzu, líbí se mi skrytá symbolika celého „strašáka“ a líbí se mi celková práce na filmu, která dokáže postrašit, navodit hlubší metaforické přemýšlení a i šikovně zaháčkovat a zaujmout. Čím dále se film dostává, tím více pak ve své explicitnosti přitvrzuje a ačkoliv je finále trochu zvláštní, svou pointu přineslo uceleně a divácky stravitelně. Paráda. (27.02.2023)

po zhlédnutí Babadooka mám konečně jasnější představu o tom, jak přesně se může ženský styl (écrire) manifestovat v případě hororového žánru. ačkoliv námět jako takový není nijak originální, jeho výsledné zpracování se velmi liší od dalších hororů, v nichž se rodič pod vlivem nadpřirozených sil pokouší zabít vlastní dítě (Osvícení, Oculus, Amytiville Horror atd.). dílčím tématem rodičovství a mateřské lásky Babadook rovněž připomene letošní velmi nedoceněnou Annabelle. ovšem obzvláště empatické vykreslení úlohy matky, podpořené vynikajícím hereckým výkonem protagonistky, o ženském vkladu nesvědčí ani zdaleka tolik, jako režisérčina neotřelá práce s monstrem. s tím souvisí i nečekané a pro mě velice potěšující rozuzlení. zděšení a hrůza nejsou hlavním cílem a není proto divu, že se nedostavuje ani kýžený účinek. prioritní je psychologie a tomuto záměru se podřizují i žánrové konvence a kde je třeba, ustupují docela. potlačím proto žánrovou frustraci a nebudu bědovat nad absentující atmosférou děsu, neboť vnímám atmosféru daleko vzácnější - rozdmýchanou díky mistrné psychologické kresbě hlavní hrdinky. především v okamžicích listování děsivou dětskou knížkou ve stylu Tima Burtona a sledování nočních televizních pořadů s nádherou reminiscencí Mélièsových raných "hororů" atmosféra houstne nejvíce. (09.11.2014)

Co zpočátku vypadalo jako nejděsivější horor roku, je nakonec solidním psycho thrillerem připomínající mi film ( We Need to Talk About Kevin). Parádní herecké výkony, perfektní kamera i střih, solidní soundtrack( hlas Babadooka je husí kůži vyvolávající) a je to také slušně psychedelické. Škoda, že film není okořeněn i nějakými Jump scares, tehdy by se dalo zvažovat o novodobé a moderní noční můře. 75% (14.11.2014)