John Wick

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Well, když je skoro všechno z Hollywoodské produkce vyprávěno s komiksovou estetikou, zhnusí vám to i film, kterému mírný újezd do komiksova sluší. John Constantine Wick vymítá démony se stejnou elegancí a sebejistotou jako ve všech svých filmech a vůbec se s tím nemaže. Udělali jste mému morčeti modřinu, tady máte vyvražděný Bronx. Jen škoda, že průzkum ruských reálií trval asi tak 10 sekund (wtf) a na ruštinu si nesehnali ruské herce -- tak je aspoň nemuseli nechat mluvit (lepší ruštinu měl Reeves než rádobyrusové). Příběh hezký, jen se Jonathan (??) Wick nechoval ani racionálně, ani logicky, ale to ani jeho protihráč (Tak ehm když vystřílím celou ochranku a mám pak bosse 3 kroky od sebe a v ruce bouchačku, tak se začnu vykecávat? Dvakrát? A když se mi dostane jako šéfovi mafie do ruky svázaný hitman, co po mně jde, tak mu dám kázání místo kulky?). (23.07.2021)

Nechápu, že někdo byl schopen odezřít z monitoru (plátna) výraz Johna Wicka. Ca 80% filmu má světelné podmínky přirovnatelné tak k řiti černocha o půlnoci v neosvětleném tunelu. Tam, kde jiní viděli špatnou choreografii a mimiku hlavní postavy, resp. její nedostatek, já viděla vcelku hovno. Ale protože mám ráda bígly, chápu, že byl hlavní hrdina ztrátou psíka hluboce dotčen. Co naopak nechápu, tak proč si na konci pořídil takovou bestii hnusnou. To by tak pro dnešek k mému chápaní a nechápání bylo všechno. (24.03.2020)

Tohle je prostě čirá žánrová radost. Radost z toho, že se kaskadéři dostali k režii, že se jim vyplatilo kamarádství s Keanu Reevesem a že sehnali dost peněz na to, aby mohli hnát deadcount někam ke stovce! John Wick zabije strašně moc lidí, důležitější ale je, že si dosyta užijete každý headshot (minimálně 50% úmrtí?), probodnutí a zpřelámanou končetinu. Pánové zkrátka vědí, co dělají, a nebojí se ani westernových poct s luxusní károu místo věrného oře. To ale pořád není všechno. Do Wickovy ploché a často kostrbaté zápletky je totiž vměstnána vítaná dávka nadhledu a humoru. Akční scény jsou tak pravidelně následovány úsměvnými debatami, ve kterých zkrvavený Keanu vyhlásí recepčního, policajta nebo třeba bývalého kolegu. Snadněji tak filmu odpustíte i slabší finále a budete doufat, že duo režisérů i Keanu brzy natočí nějaký další krvavý balet. (7+/10) (14.10.2014)

Několikrát jsem své sofistikované komentáře ozvláštnil téměř nad hranici únosnosti, a sice trefnými poznámkami, činěnými mou stařeckou rukou v průběhu promítání. Což se zcela osvědčilo, byť leckdy korelují s těmi zde nedoporučovanými věcmi od aut. Pro všeobecný čtenářský nezájem u podobných pokusů, hraničící až s ignorací, se k nim tedy vracím ... 1. Cítím akci pro kluci, doják, štěně a Rýfse pro holci. 2. Musí být radost kroužit mustangem po ploše osmičky a pak vytírat psem po celé káře rozeblité kornflejksy. 3. Fight! Tak jako - takhle dobrej jsem taky! Jen mám smůlu. Určitě bych si ho při klíčové přestřelce přivřel do zipu, nebo tak něco. 4. Zaplaťpříroda, že mají Ivani hydrocephalické škeble a pejskař nemusí vůbec mířit. 5. Asi vstoupím do klubu Česko-Sovětského přátelství, abych podobným nalejvárnám vytvořil mocnou protiváhu. 6.To je debil. Buldočci smrdí. / Co dodat, zase jsem ze sebe vyndal to nejlepší. To se však rozhodně nedá tvrdit o komkoliv, kdo se svým počínáním podepsal pod Jendu Víka. Původně jsem chtěl dát jednu navíc za utracení Greyjoye, ale nasrat. A rozmazat. (12.02.2015)