V srdci mora

Mám rád, když Ron Howard točí ty svoje naturalistické filmy, ve kterých nic nezlehčuje a postavy nechá umírat, trýznit a dohnat je až k šílenství. A to je i tenhle případ, je teda fakt že ten vizuál, mi ze začátku nesedl a říkal sem si že se to časem zlepší. Nezlepšilo, ten vizuál byl fakt otřesný, ta žluto, zeleno, modrá to bylo strašný a opravdu nehezký. Ale příběh, herecké výkony a akce tak tady si nemůžu stěžovat. Příběh je k zamyšlení, člověk jakož to pán tvorstva a celé planety, dostane na frak od velryby a po tomhle už člověk neni zase takový drsňák. K hereckým výkonům nelze nic vytknout, kapitán je arogantní a nezkušený, první důstojník zase sežral všechnu moudrost na světě a pokora mu nic neřiká. Takže jejich vztah je už od začátku, dost napjatý, čekal sem kdy jeden z nich půjde přes palubu, joooo Bounty.......trochu sem nechal unést. K akčním scénám, akce je sice rychlá, ale má vynikající tempo a dynamiku, takže se člověk fakt nenudí, a taky je napínavá a hlavně je přehledná. A to ani nezmiňuji hudbu, když nastane akce, tak to ten Španěl docela slušně rozjede. Co se týče toho, koho budeme mít dneska k večeři, tak je jasné že tady nejsou žádné šílené brutální kanibalistické scény, ala Italské horory. Takže to co bylo ve filmu, mi bohatě stačilo, ono v podstatě celý film je parádní, ale ta vizuální stránka, to fakt kazí. A v tomhle je problém, velice dobře natočený film, s hloubkou, monumentální akcí a vynikajícími herci, si to nechá zkazit od nějakého producentského vrtochu. Jelikož vizuál vypadá jako když ho někdo pochčije a pak to rozmaže. Takže sem rozhodl, přestože vizuální stránka filmu je pochcaná, tak vše ostatní funguje na jedničku a když to srovnám s The Finest Hours, tak tomuhle filmu nelze nic vytknout. (16.10.2016)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

Problém tohoto filmu je, že ho má na svědomí Ron Howard. Takže ještě předtím, než jsem film vůbec pustil, jsem už očekával filmovou kvalitu. Té jsem se vlastně koneckonců i dostal. Horší to bylo s příběhem, který vlastně vypráví o tom, jak lidi ničí přírodu a příroda, jelikož má možnost, jim to plnou palbou vrací. Takže nejenom, že jsem vůči té velrybě necítil zášť, ale i ti rybáři ve mně nevyvolali vůbec žádné emoce. A to ani v momentě, kdy po měsíci uprostřed oceánu dlouze a hnusně umírali na zbytků lodě. Ron je ale pan režisér a tak i přesto přichystal pár nezapomenutelných scén a kvalitních momentů, které nelze přehlédnout. Pořád ale příběh, a s ním spojené emoce, srazily film na průměr, čímž dokazuje, jak snadno příběh, jinak kvalitní film, dokáže ovlivnit. (01.06.2016)

Na Howarda jsem těšil možná až moc. Neříkám, že je velryba špatná, není, ale čekal jsem něco trochu jiného. Čekal jsem po všech stránkách o dost větší emoční hardcore. Jedna ulovená velryba byla sice fajn, ale pro ilustraci velr\ybářskýho lovu, na který musí mít člověk sakra silnej pajšl, mi hrubě nestačila a odkazuju za tímto účelem sem. Vadil mi tmavý digitální bordel a vadilo mi slabé finále. Veřil jsem v pětku, ale po té ani tento kousek ani nepokukuje. 75% (26.12.2015)

Na tak výborného režiséra ako R. Howard bezpochyby je, ide o mierne sklamanie. Čakal som viac. Úvod bol veľmi dobrý a vťahujúci, ale potom sa príbeh rozpustil v mori nudných scén medzi ktorými občas vykukol ostrovček niečoho zaujímavejšieho. Tento pocit v druhej polovici a hlavne k záveru vygradoval, člnové scény boli jedno veľké utrpenie. Našťastie nudu sem-tam rozohnali pekné zábery kamery, no vizuálne efekty sa mi už zdali digitálne pomerne dosť prepálené. 65/100 (08.03.2016)