Teória všetkého

Teorie všeho nese všechny znaky solidního britského životopisu plus jednu kuriozitku. Vznikla totiž podle knihy Jane Hawkingové, první manželky vědce a matky jeho tří dětí, takže i ve filmu se dere ke slovu její pohled; trochu úporná sebeobhajoba moderní světice, jíž se nikdo nemůže divit, že si po letech oddané služby ochrnutému géniovi našla jiného (a Hawking jinou). Nicméně síla osobnosti, již Eddie Redmayne od svého hrdiny přejímá i vysílá, vzdor jeho fyzickým limitům odsouvá Hawkingovu partnerku na druhou kolej. (25.05.2020)

Úplně mně z Eddieho Redmaynea ztuhla šíje, bohužel, toť vše, co jsem mohla procítit, ač snaha, minimálně u hlavních rolí, byla. Nevím, jestli pocit promarněného potenciálu nepramení z nedostatku sexuálních skandálů a jiných výstřelků pod vlivem koktejlů z alkoholu a drog, které obyčejně životopisné snímky rozparádí a opuncují senzací, tady se mnou cloumá zvláštní rozpor - být příběh Stephena Hawkinga smyšlený, držkuju na neuvěřitelnost, pakliže je skutečný, zdá se mi... inu, směřující k názvu - takový suše teoretický, ostatně, jako sama "teorie všeho"... a propos, kde je důkaz, že to není absolutní nesmysl, postavený na parovnici o několika neprokazatelných? Ať si to pan Hawking nebere osobně, neb není sám - zaujímá stejnou pozici s Einsteinem a Darwinem... neboť vše je relativní, i samo tvrzení, že vše je relativní... až dokud se nám vesmír nesmrskne a babička nepotvrdí, že té její čouhal zpod sukně ocásek... Moje tři hvězdy patří výkonu Eddieho Redmaynea, kráse Felicity Jones a nezdolnosti Stephena Hawkinga, na Jamese Marshe žádná nezbyla. (28.01.2015)

Nejsem velkým příznivcem stavění pomníků živým lidem. Stephen Hawking je však živý spíše uvnitř a tak jsem si na něj udělal čas. Bohužel jsem se přitom nedozvěděl nic víc, než mi předtím nabídla Wikipedie a to mne trošku zklamalo. Taky mne moc nebavilo sledovat rozkládajícího se člověka, ale vše mi nahradila úžasná, chápavá a obětavá Jane. Kvůli ní jsem se dodíval do konce a spílal vášnivému čtenáři Penthouseu za to, jak se jí odvděčil. Ona pro mne byla tak pozitivním zážitkem, že by ji Stephen nedokázal překonat, ani kdyby svou vysněnou rovnici teoreticky vymyslel, experimentálně dokázal a ještě by jí udělal tři děti. (10.09.2015)

O soundtracku: Není ničím překvapivý a ani nemohl. Jako životopisný film mapující osud skutečného génia útočí bez výhrad pomocí soundtracku na sentiment. Scény první milostné jiskry, polibku, ale i nemoci jsou doprovozeny teskným piánem, jehož melodie snad může připomínat mystický novověký bál, jako ve skladbě Domestic Pressures. Tklivé tóny klavíru ovšem nejsou jediným, co Jóhann Jóhannsson použil k ataku na naše emoce. Vyjma komorních houslí, které s piánem tvoří klasickou kombinaci u sentimentálních snímků, je tu i kytara. Něžné vybrnkávání je důkazem, jak perfektně se může tento jindy energický nástroj snoubit s těmi melodickými jako klavír či housle (Forces of Attraction). Teorie všeho se může pyšnit precizně vybraným soundtrackem, bez něhož by se film propadl ještě o třídu níže. Jóhannsson sám prohlásil, že pokud hraje čas ve filmu velkou roli, i soundtrack musí být timeless (nadčasový). Povedlo se mu to? Možná ano, možná ne. Ve snímku ovšem zazní i jiné melodie, než od něj. A dost možná také díky epilogové hudbě od Cinematic Orchestra jsou závěrečné titulky smyslnějším zážitkem, než zbytek filmu. Nejlepší soundtrack z filmu: Arrival of the Birds. 60 % (10.05.2015)

(1001) Ach jo. Proč musí být Eddie slavný zrovna kvůli tomuhle a ne třeba kvůli Divoké kráse. Svět je tak nespravedlivý. Pořád také platí, že velmi tápu v tom, jak hodnotit tzv. "oscarové" filmy. Nejde ani tak o to, jestli nějakou sošku dostaly nebo ne, jde o to, že určitý druh filmů je zoufale stejný: Pracuje na něm spousta profesionálů, není technicky špatný, dodržuje všechna taková ta americká pravidla, na které stránce scénáře se má co stát, a věnuje se nějakému vzletnému tématu nebo životu, ALE je zoufale neosobní a sentimentální. A jakmile člověk slyší jemné vybrnkávání klavíru už při úvodních jinglech produkčních společností, tak je stoprocentně jisté, že půjde o jeden z takových filmů. Škoda, že tam není víc vnímání smysly, jako když se po tracheotomii dívá z okna na vrbu vlnící se ve větru. Místo toho se tvůrci soustředí na vztahové drama, které mi přijde příliš soukromé na to, abych se na něj měla dívat já jako naprostý cizinec. Felicity Jones je mi silně nesympatická a nemyslím si, že má charisma na to, aby ustála váhu svojí role. (Dodatek: Po tomto filmu jsem si utřela slzu a šla připravit večeři. Po Hawkingovi s Cumberbatchem jsem si šla koupit Stručnou historii času.) (02.05.2015)