Mladosť

Tretí film v rade o starnúcom umelcovi, ktorý pre traumy z minulosti žije roky v úzadí a nie je schopný nadviazať na svoju zašlú slávu. A s úplne rovnakým vyvrcholením ako v This Must Be a Place. Skvelo sa na to pozerá, má to nádhernú kameru a niekoľko úchvatných scén, ale Sorrentinov štýl (aj kvôli nedotiahnutému scenáru s prebytkom expozičných dialógov a "coelhovských" múdier) je tu v niektorých momentoch už za hranou sebavykrádania. (13.08.2018)

V skvelom hereckom obsadení nájdeme vedľa Michaela Caina a Harvey Keitela tiež božskú Jane Fondu, sexi židovku Rachel Weisz alebo dobrého Paula Dana. Zaujímavosťou je aj veľké množstvo známych nehercov, ktorí vo filme hrajú sami seba. Aj v tomto filmárskom počine Paola Sorrentina je zrejmé, aký veľký význam prikladá hudbe a tiež vizuálnemu spracovaniu. Každý obraz je majstrovským dielom, ktoré si máme chuť zapamätať navždy. Netreba sa báť, že by sme celých 118 minút museli pozorovať zosychajúce staré telá a počúvať hovory o počte liekov a problematickej prostate. Režisér starnutie nezatvára na samotku, konfrontuje ho s mladosťou okolo a mladistvým nazeraním na svet, ktoré nie je závislé od ročníka narodenia. (26.10.2022)

Nádherné obrazy, nádherná angličtina, zběsilé charaktery. Nekonala se na rozdíl od Velké nádhery nuda, ačkoliv tempo je p.o.m.a.l.é. Možná se budete cítit vznešeně. Caine je bůh, Paul Dano divnej, Weisz už není mladá, Roly Serrano přesnej, Miss Universe nahá (a její příchod do vody úchvatný). Klubovka na velké plátno. (28.10.2015)

jako vyznavač ironicky poněkud staromilné auteurské teorie si nemohu pomoci nevinit přímo Sorrentina. jeho minimalistické Následky lásky zhlédnuté před více než deseti lety otevřely v jediném dokonalém gestu a v jediné větě vstup do nesmírně bohatého a silného vnějšího světa. řekly vše. vše, co se Sorrentino tak rozmáchle, tak usilovně, tak výmluvně, křečovitě a hlavně tak marně pokouší od té doby zopakovat, a ještě mnohem více. jeho Božský byl sice hoden svého názvu a ani titul Velké nádhery příliš nepřeháněl, přestože významová hodnota s přibývajícími filmy postupně slábla - snad úměrně s přibývajícím věhlasem a větší dostupností financí? skromnější podmínky by snad umožňovaly komunikovat zadaná témata přesněji, přičemž Sorrentino svůj repertoár témat jako příkladný auteur nemění, ačkoliv scházející oduševnělost, čímž mám na mysli především ucelenost a symetrickou uspořádanost významové struktury, mě v případě Mládí nutí nehovořit ani tak o tématech v pravém smyslu slova, jako spíše o významových elementech, kterými jsou v tomto případě situace sklonku života, ohlížení, výčitky a nostalgie a samozřejmě pevné životní přátelství dvou mužů. už při výčtu "témat" je tedy zjevné, že přestože se Sorrentino "inspiruje" u svých slavných předchůdců, nejvíce se inspiruje tvůrcem, kterým sám kdysi býval, ale na kterého už ani při vší snaze nestačí. nepochybně disponuje většími prostředky, a tak i většími možnostmi. může si dovolit, co bylo dříve nemyslitelné. snadno si zajistí věhlasné herce, zaplatí drahé lokace a mezinárodní koprodukci, ale smysl se nekoupí. jeho pramen se nachází jinde. není tedy divu, že Mládí i přes několik velmi výstižných a nápaditých momentů zůstává jako celek plochým a povrchním souborem anekdot ze života i neživota postav, sledem bonmotů namísto dialogů, "pohlednic" namísto obrazů a romantizace namísto poctivé pocitokresby. nezachrání to určitá režijní zručnost, ani nesmírný talent Luca Bigazziho a Davida Langa. to vše spíše svědčí o Sorrentinovi jako o režisérovi s vynikajícím vkusem, ne však nutně o režisérovi s uměleckými dispozicemi. (19.01.2016)

Šukání ovcí může být někdy pěkný opruz. Zvlášť pro ty z vás, kteří si před zásunem potrpí na trochu toho orálního potěšení. Ovce je totiž přežvýkavec, jak jistě víte, a tak se romantickému milovníkovi může při šedesát devítce snadno stát, že když toho vnadného sudokopytníka pořádně rozparádí jazykem, bude se muset záhy vypravit na žaludy do bachoru …. Ups, Ježyš pardon, trochu jsem si to popletl. Tohle bylo určeno odborné veřejnosti na Česko-maďarské databázi nové a lepší zoopublicistiky. Odtamtud se mě ale vyštvat nesnaží, protože to tam vede charakterní heterosexuál, který je povznesen i nad to, když nedopatřením řeknu při všem tom erudovaném publikování nějaké krávě „Ty kozo!“. To byl ale roztomilý omyl, že? *** Tady vidíš, milé Iňáriu, že se dá film o excentrických snobských kokotech natočit i tak, aby verbal nehodil po chvíli kosu a apriori nezačal nesnášet všechny tvé budoucí počiny. Jedná se sice taky o kýčovité a užvaněné hovno, nicméně hovno s jistou grácií, které je místy dokonce i svým způsobem vizuálně podmanivé, například když se takhle Miss Venezuela rozhodne vycachtat si pysky v geronty zaplísněném bazénku. Hovno, u nějž se člověk sem tam i zachichotá a esteticky se pokochá něžně bučícími Milkami a vyjící korejskou sopránprasistkou. Sorentýnovi už začíná evidentně jen kapat a následně i na karbit, a tak pateticky, povrchně a pseudofilosoficky unyle drnká na prostatickou strunu všem těm Vašutům, co se nedokáží smířit s viagrou a vakuovými pumpami. Ale evidentně přitom zase nakrmil i pár artových teplometů a ti teď velkohubě zasírají internety sebestřednými polucemi, přičemž nepsaně soutěží o to, který pičusek objeví v řídké sračce víc skrytých metafor pro situaci, kdy má Míša Kejn ptáka v kleci. Já bych si na tomto místě dovolil fundovaně deklarovat, že to nejspíše interpretuje „aparentní endogenní depresi z aproximativní percepce paradigmatu“, že už ho tam může Miss Venezuele akorát tak nadrobit. A ty už začni konečně žrát ty prášky, Madbendere! Nicméně, oproti Birdmanovi naprostý skvost, který prostě musím ocenit oxymoronickou krásně hnusnou dvojkou! (16.11.2015)