Triedny nepriateľ

Den před koncem festivalu se mi konečně podařilo nalézt film, na který jsem letos celé Vary čekala. Slovinský Nepřítel třídy narozdíl od takového Chlapectví nebo Kalvárie není snímkem, o kterém jsem slyšela už před jeho zařazením do festivalového programu, nicméně o to silněji na mě zapůsobil. A pravda je taková, že mě tento realistický, nepříjemný, vyhrocený konflikt mezi třídou a učitelem chytl od první minuty a nepustil mě do závěrečných titulků. Variety sekce holt zas jednou válí, Igor Samobor je mým letošním hereckým objevem a jedním z mých největších letošních festivalových pochybení bylo nejít na první projekci filmu, kterou uváděl režisér Rok Biček. #TeamZupan (12.07.2014)

Naprosto dokonalé drama ze školního prostředí. Bez nějakých krvavých scén, nebo srdceryvných okamžiků. Na pozadí jedné tragédie se rozehrává konflikt mezi žáky a učitelem, který nakonec musí řešit vedení školy. Velmi autentické, s výborně udělaným koncem. V podání Igora parádní herecký výkon, což lze určitě říct i o studentském osazenstvu, jehož znalost němčiny byla pro mě až ohromující. Jen jsem musel chtě, nechtě s nostalgií zavzpomínal na některé naše učitele. Jak jsme je neměli rádi a jak jsme byli tak naivní a hloupí. Ale na to si musí přijít každý sám. (28.03.2015)

Na střední škole jsem v hodině němčiny chodil venčit učitelce Konečné psa. Hodina němčiny soustředěná kolem děl Thomase Manna by mě zaujala asi mnohem víc. (Nebo si to jen myslím?) Asi ne, během další školy jsem německy přečetl jeho celé dílo. A do Proseče (12. 1. 1936 přijel T. Mann do Proseče převzít dokumenty, na jejichž základě získal ještě téhož roku československé státní občanství a cestovní pas) to mám dvě hodiny na kole. Problémem filmu ale nebyl Thomas (ani Heinrich) Mann, nýbrž "jinakost". Učitel byl jiný ne vzhledem k třídě, ale ke každému z žáků zvlášť. Nesdílel jejich city, nesmál se jejich vtipům, nechtěl si je získat žádnými lacinými prostředky. A tak stačila záminka (třída je dobrý model masy), aby došlo k mocenskému souboji o její ztotalitnění - tedy k tomu, z čeho žáci obviňovali učitele). Režisér (a scénarista) Biček dosadil do středu děje Mannovu myšlenku o tom, že smrt už není problémem zesnulého, nýbrž pozůstalých. Nevyhýbá se jí ani v samotném závěru, kdy se mrtvá Sabine prochází po výletní lodi a žádný z žáků ji už nevnímá, nevidí a možná ani nezná. Recenzent Dadel oprávněně schválí slovinské školství. Moje dcera je učitelkou němčiny na gymnaziu a domnívám se, že nepřečetla ani jednu německou knihu. (22.01.2015)

Asi som mala čítať medzi riadkami a nečítala som. Všetky tie podnety, ktoré spustili to, čo sa potom začalo diať, mi prišli veľmi slabé, nemyslím tým samotnú samovraždu. Akoby sa z blchy robil slon. Deti sa vzbúrili, že za všetko môžu profesori/systém. To isté mohli povedať o nich, že sa nikto nezaujímal o kamarátku Sabinu, keď si ničoho nevšimli a v konečnom dôsledku tiež neboli neviem ako poslušní. Nemčinár mi prišiel síce svojský, ale koľko takých profesorov som mala aj ja sama. Film ma začal baviť až po rodičovskom. Niektorí rodičia sa naozaj predviedli, ale tak to chodí aj v skutočnom svete, môžem potvrdiť. A v skutočnom svete vždy budú ľudia, ktorí preplávajú životom bez väčšieho zaváhania, ale aj takí, ktorí čo i len malinké zaváhanie nezvládnu a vzdajú to. Herecké výkony chválim. (23.03.2016)

Tento film by byl myšlenkově vyspělý i na moudrého kmeta, ale na mladého kluka, pro nějž je to navíc prvotina? Nyní už jen doufám, že Biček bude pokračovat ve slibně načaté kariéře filmového tvůrce. Nepřítel třídy není jen školní drama, není jen dramatem o setkání se se smrtí, je to především nitro drásající snímek o odpuštění, bolesti a pochopení, že nic není černobílé. Biček předkládá náhled na vypjatou situaci z pohledu studentů, ředitelky školy, učitele, jeho kolegů i rodičů dětí. A nechává na divákovi, aby si našel tu svoji pravdu. Na závěr diváka zcela bez skrupulí opustí a ponechá ho topit se ve vlastních emocích. (04.12.2020)