Divočina

Cherylina púť k sebaodpusteniu a k hľadaniu pokoja pre divokú ženskú dušu. Autobiografická skúsenosť, vďaka ktorej sa dostane tam, kam chce a to na dno svojich možností a vrchol svojho poznania. Je pravda,že už tu bolo dosť podobných a lepších pokusov podať hraničné životné príbehy ( In to the wild, 127 hours), nepamätám si však žiaden ženský príbeh. A tu ho máme. S Reese a na dve hodiny. (05.05.2015)

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)

Reese Witherspoon si rozhodla připomenout své ambicióznější začátky a vrátit se do doby, než se rozmělnila v průměrných komerčních komediích. Bohužel na můj vkus je to předvídatelný a z psychologického a dramatického hlediska nepříliš zajímavý kousek. Marně si vzpomínám, kdy mi naposledy byly tak protivné flashbacky, které dokonale rozbíjely vyprávění. Bez nich bych patrně nadělil alibistické tři hvězdičky - takhle to ani na ně nevytáhnu. Celkový dojem: 45 %. (18.11.2017)

Život je cesta a cesta je život. Úžasný příběh, který ve mně velmi intenzivně dozníval ještě několik dnů. Film, který, ač je na první pohled rozvláčný a svým způsobem monotónní, mě dokázal během několika minut zcela pohltit a umožnil mi tak velmi intenzivně prožívat většinu emocí, kterými přetéká v každém okamžiku, ač to třeba při letmém pohledu není patrné a na plátně se vlastně nic moc neděje. Naposledy jsem myslím podobně intenzivně prožil před lety Madisonské mosty, kdy jsem po skončení filmu zůstal sedět v kině ztuhlý, hluboce pohnutý intenzivním prožitkem a neschopný jen tak vstát a vyjít ven z kinosálu. Nádherný příběh o cestě na dno a zase zpátky, o hledání pevné půdy pod nohama, o ztrátách, které nelze nahradit, o cestě za vlastní záchranou. Téměř v každé scéně mě dokázal oslovit a zabrnkat na struny mých vlastních tužeb i jizev, které jsem cestou životem nasbíral. K tomu všedmu nádherná příroda, která láká obout pohory a vyrazit, a výtečné herecké výkony Laury Dern a Reese Witherspoon, která mi umožnila dokonale duševní souznění s její postavou. Zkrátka, i když to tak možná mnozí cítit nebudou a bude to pro ně jen další z řady průměrných filmů, pro mě je Divočina okamžitá srdcovka a v tuto chvíli nejspíš osobní film roku. (16.05.2015)

Nádherná příroda, charismatická holčina, Simon a Garfunkel, smysluplný příběh a emoce. Kdybych měl zavzpomínat na typově a žánrově podobný snímek, tak naposledy jsem si takhle užil před jedenácti lety Pennův ´Útěk do divočiny´. Tam měl sice hlavní hrdina jiné motivace, ale něco měli oba společné – hledali sami sebe v nádherné, očišťující krajině. Ze zečátku jsem se moc nechytal, náhlé střihy působily trochu zmateně, ale s přibývajícím časem mě to neskutečně zaháčkovalo. Hlavní postavě jsem rozuměl, záviděl její odhodlání se sebou něco dělat a jsem strašně rád, že Vallée nesklouzl k laciným berličkám, že některé scény, které mohly sklouznout do fatálního konce, se vyřešily jiným způsobem a klišé obloukem obešly. A to, jak Vallée pracuje s flashbacky, to je přímo mistrovská práce. A hlavně Reese – do role dala všechno, sama si to i zprodukovala, holka já tě obdivuju! Reese je prostě talent od boha, stejně jako Vallée, ještě jsem od něho neviděl špatný, ba i jenom průměrný film. (21.09.2018)