Divočina

Holka s krosnou na zádech, to je přesně něco pro mě. I když teda upřímně, Reese alias Cheryl, mnohem bezpečněji bych se na PCT cítil sám než s tebou. Kdo chlastá tvrdí, že pravý charakter člověka vyleze na povrch po osmém pivu. To těžko posoudím, protože tolik piv jsem dohromady vypil možná tak za celý loňský rok. Podle mých měřítek se opravdová člověčí velikost ukáže v horách. Tamodtud vás po zavíračce nikdo neodtáhne domů do postele, kde si hezky v klídku vystřízlivíte, v horách si nemávnete na taxíka a hory taky na rozdíl od hospody nemají ústřední topení. A stejně tak, jako se v horách ukážou ty pravé kule lidské, ukáže je i film točený v přírodě. Nemyslím si, že by životní osud Cheryl byl něčím mimořádně výjimečným, prošla si sice pořádnou kupou hnoje, ale to se tak holt někdy někomu stane... Výjimečné je to, jak tomu všemu z vysoka flusla do ksichtu. A výjimečné je i to, jak Jean-Marc všechno zachytil. Slovy neznámého autora: "I když se nedostává sil, již sama vůle je hodna chvály." (Challenge Tour 2015, film č.8) (10.04.2015)

"It took me years to be the woman my mother raised. It took me 4 years, 7 months and 3 days to do it, without her. After I lost myself in the wilderness of my grief, I found my own way out of the woods. – And I didn't even know where I was going until I got there, on the last day of my hike. Thankyou, I thought over and over again, for everything the trail had taught me and everything I couldn't yet know." Takové americké chození a filozofování. Líbil se mi ten trail, ale jinak průměr. (18.10.2017)

Přestože je divočina velmi dobře rytmizována po dvacetiminutových úsecích, nová odhalení nemohou z logiky zápletky zvrátit běh událostí, jenom přispět k našemu pochopení protagonistky. Filmu bychom tak zejména v poslední třetině mohli vyčítat, že trpí nízkou dějovostí a strukturální repetitivností. Nebudeme-li jej ale posuzovat dle měřítek „akčních“, chlapsky lineárních snímků, je vyprávěcí zacyklenost, navrácení se motivů jako utkvělých myšlenek (místo jejich rozvíjení), naopak tím, co jej dělá filmem jedinečným, navenek i uvnitř feministickým. Podrobněji zde. 80% Zajímavé komentáře: rikitiki, milancecil (07.03.2015)

Divočina těží hlavně a pouze z flashbacků, které by tak měly být propracovanou dominantou celého snímku. Opak je pravdou. Ač není zpracování pohledů do minulostí vyloženě špatné, svým obsahem nezanechávají žádné emoce a případně i soucit s hlavní hrdinkou. Putování samotnou divočinou je jen takový lehký bonus, který ale také zůstal za očekáváním. Průměrný a zapomenutelný film. /60%/ (Kino - Prom.) (03.05.2015)

Nebylo to tak strašné, jak jsem se před zhlédnutím obával. Nejsem ovšem ani nikterak nadšen. Dobrou úvodní hodinku mi trvalo, než jsem se do příběhu trošku zakoukal a začala mě tahle 2000km pouť za hledáním nového impulzu k žití bavit. Reese Whiterspoon je na 38 let zachovalá ojetina, ale na sdílení lože to vyloženě nebylo, a to nejen kvůli absolutní ignoraci veškeré hygieny. Zaplať Pán Bůh za to, že zde ještě stále neexistují televizky, které by kromě našich očiček obohacovaly i naše nosánky. Věřím, že by to nebyl příjemný počich. Nejvíce ze všeho mě zřejmě zaujal slečnin batůžek, který byl vybaven větším počtem kondomů, než bývám vybaven obvykle já, zamířím-li si to do hospůdky. Nevím zda čekala, že ji na cestě pustinou obtěžká medvídek několika medvíďátky. Jináč na svojí cestě potkávala poměrně dost lidí. Neubráním se srovnání s Chrisem, který měl svoji trasu podstatně zajímavější. Pár pěknějších momentek se najít dalo a pro podobné výpravičky v sobě nalézám posledních pár let jistou slabost, takže v nedohledné době očekávejte úžasný film o mně. Tento do kategorie úžasných bohužel nespadá ani vzdáleně. Nepřestřelujme! Slaboučké 2 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (26.04.2016)