Kanodžo wa uso o aišisugiteru

Průměr. Trošku prdlá holka se zamiluje do skladatele písniček známé kapely, pak již následuje až ukrutně nereálné množství náhod a nepříliš uvěřitelných zápletek, celý děj působí příliš kostrbatě a vykalkulovaně, herci nepředvádějí vysloveně oslnivé výkony a veškeré dění postrádá nápad a poutavost, to samé platí i o písničkách jež se ve filmu vyskytují. Jako hudební snímek to selhává, jako romantika vlastně rovněž, dramatická část též neosloví, takže ač se na to koukat dá, za zmínku to příliš nestojí. (28.09.2019)

Bože, to zase byla parádní jízda. Zase jednou romantika, která naprosto pohltila moje naivní já. Ústřední dvojice byla tak sladká, že med je proti nim hadr. A když vezme Sato Takeru do ruky kytaru (nebo baskytaru, to je fuk), tak jsem ztracená a prostě musím na maximum. Navíc tady nebylo absolutně nic, co bych mohla vytknout. Jakákoliv objektivita jde stranou a tenhle příběh si užiju ještě mockrát. Prostě můj šálek kabusé. (31.07.2014)

Silne prehodnotený film. Keby také niečo vyjde z americkej produkcie, tak by to bolo považované za priemerné a predvídateľné klišé. Nehovorím, že to bolo zlé, ale 82% určite nie! Pre mňa obyčajný priemer s úplne bežnou romantickou zápletkou obsahujúcou tradičnú lož, ktorá následne hýbe celým príbehom. No ale veľkým plus bolo aj hudobné prostredie, aj keď to celé pôsobilo až príliš naivne a hlavne nereálne. Majiteľ hudobného vydavateľstva sa len tak prechádza po meste a zrazu z mostu počuje ako trojica tínedžerov mláti do nástrojov a dievčina vrieska - a tu hľa, už sú hviezdy... (13.08.2014)

Asijská tvorba mi začíná více a více chutit. Doopravdy tomu tak je. Je to odlišná mentalita než evropská a západní produkce. Upřímný, citlivý a opravdový příběh dvou lidí kteří berou hudbu zcela jinak než jako prostředek pro materialismus. V tom se odráží právě i ta myšlenka filmy, a režisér nám klade otázky, co je hudba vlastně zač? Odpověď zde dozajista naleznete, a je jenom na vás divácích, jaký postoj k tomu zaujmete. Óhara i Sató k sobě sedí, chemie mezi nimi naprosto funguje, začal jsem jim oběma okamžitě fandit, a až do poslední chvíle čekal na vyústění příběhu, které se dovíme až po závěrečných titulkách, no vlastně ani po nich není zcela jasné, co se bude odehrávat dále v životech těch dvou, protože takové příběhy píše sám život. Krásná hudba jen podtrhuje emoce, které z filmu každou sekundu vyzařují. Tak se to dělá. Jedná se sice o civilní snímek, ve kterém nenalezneme nějaký velký moment překvapení či něco dosud neviděného, ale je natočen s velkou péčí, a takových věcí si já velmi moc cením. Děkuji režiséru Norihiru Koizumimu za silný zážitek, a s jeho tvorbou jsem dozajista neskončil. ***8,0/10*** (30.09.2022)

Když si pouštíte film, nikdy nevíte, jestli to bude další obyčejný film nebo vaše srdcovka. A tohle je ten druhý případ. Japonské filmy zas tak moc nevyhledávám, ale tenhle mě lákal hned, jak jsem se dozvěděla o jeho existenci. Částečně kvůli názvu, částečně kvůli posteru, kvůli tomu, že je natočený podle mangy a hlavně kvůli tomu, že k němu jsou kvalitní české titulky. Takeru Sató je první Japonec, co mě totálně okouzlil a mám silnou potřebu vidět ho ještě v něčem dalším. Příběh je nádherný, sladký, okouzlující a plný překrásné hudby. Pro mě zatím to nejhezčí, co jsem z Japonska viděla. 5* (13.08.2014)