Rodinná oslava

Částečně zklamání, částečně nadšení, celkově velké překvapení. Nevěděl jsem, do čeho jdu, a po úvodní trochu útrpné seznamovací bitvě jsem odcházel jako zpráskaný pes s pocitem nejhlubší deprese a deprivace. Byl jsem totiž násilně donucen sledovat jeden z nejpřekvapivějších a v jistém slova smyslu nejzvrácenějších dějových zvratů, který mě zásluhou velmi naturalistické výpravy připravil o jednu z nejcennějších životních jistot. Netvrdím, že to byl ten nejdůležitější motiv, ale stojím si za tím, že právě zde přichází čas na chvíli vypnout a zamyslet se nad tím, co jsme právě viděli. Náročný kousek, který rozproudí škálu našich emocí, ale zároveň je studený a nepříjemný jak nachlazená tchýně (i když vzhledem k filmu mě napadá jedno o dost odpornější přirovnání..)... Fuj. 80% (12.04.2014)

Toto je první film, natočený podle zásad Dogma 95, který jsem kdy vůbec viděl a vůbec první film podle právě těchto zásad natočený a můžu na rovinu říct, že to není vůbec špatné. Realistické, osobité, občas až moc, ale i tak rozhodně velice zvláštní a zvrácené. Já jsem prostě sledoval sled událostí natočený ruční kamerou tak svižným tempem, že jsem se v tom chvíli ztrácel, ale rozhodně jsem celou dobu věděl na čem jsem. Ten filim prostě začíná, a časově plyne pomalu, unyle, bez problémů, až se problémy začnou dít a a film se rozjede v tom správném tempu. Na filmu se mi hlavně líbí to, že nikdo, ani já netuší co se za vteřinu stane, a stát se může opravdu cokoliv. Je to skoro natočeno tak, jako kdyby jste koukali na dokument z rodinné oslavy vlivné osobnosti Dánského království, ale není tomu tak, kdyby tomu tak bylo, noviny by o tom mohli mluvit tak na dva roky dopředu. Rodinná oslava je zvláštní film, který se nenaskytne vidět pokaždé. Veškeré aspekty, které se mi na něm líbí jsou popsány právě v oněch zásadách, které stojí za to si přečíst. Abych pravdu přiznal, nikdy jsem o tom neslyšel a nakonec jsem byl velice překvapen. Nikdy film nebyl blíž divákovi než právě teď. (06.10.2008)

Můj 2.500. ohodnocený film na čsfd musel být něco extra a to Rodinná oslava naprosto splňuje. Divadelní adaptace v Činoherním klubu je asi nejlepší hrou, jakou jsem kdy viděl, takže pustit si filmovou předlohu znamenalo opětovně si vychutnat skutečné rodinné drama. Narozdíl kupříkladu od Boha masakru, kdy film podle mě po shlédnutí divadelní hry nemá co nabídnout (i když tam vznikl film až na základě hry), Rodinná oslava nabízí přinejmenším působivý střih a ruční kameru, což samozřejmě v divadle možné není. Naproti tomu, v divadle více vynikly Christianovy proslovy v podání famózního Matěje Dadáka a výkon Juraje Kukury. Celkově jde o srovnatelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. (15.04.2012)

Toto je tak krásne škandinávsky chladné. Akoby bez citov sa nám tu pred očami mihotá neľútostná chladná dráma. Názov rodinná oslava pritom evokuje niečo milé, príjemné, harmonické. Ono je to však silným opakom. Tá severská analýza charakterov je vždy na vysokej úrovni a tu tomu nie je inak. Film krásne vysvetľuje rodinné situácie, ktoré sú v podstate bežné. Príslušníci sa stretnú a tvária sa kvôli nejakej príležitosti, že je všetko v pohode. Viď u nás príklad sú Vianoce. Ale koľko rán a bolesti nie je vypovedaných a vyriešených? (29.12.2016)

Významný milník filmu devadesátých let a jeden z hlavních důvodů pro moje sympatie a oblibu "dogmatiků". Ano, ruční kamera, chabý obraz i zvuk by se daly prohlásit za nedostatek - tady však naopak slouží "dobré" věci. Protože takhle napjatý, autentický a vypjatý snímek se "obyčejnými" prostředky točí jen velice obtížně. Je pak skoro jedno, komu film "fandí" a co řeší - tady jde hlavně o vlnu pocitů, které se na diváka valí. (09.10.2005)