Rodinná oslava

Krásná/hnusná minimalisticky natočená freska jedné "problematické" rodiny. Vinterberg rozjel své a Trierovo Dogma 95 v nejlepším možném stylu, využívá filmařské omezení pro podpoření samotného příběhu - který už z principu tématu nepotřebuje moc silnou produkci a výpravu, stojí jen na herectví a scénáři, a hlavně fantasticky napsaných dialozích. Uvolněnost, zrůdnost, lidskost, pokrytectví, slabost, to všechno v pohlcujícím mixu tu dokáže jít až na dřeň. Trier samotný pak stylově film parafrázoval ve své o třináct let mladší Melancholii, která ovšem se samotným Dogma 95 svým sci-fi motivem a přeestetizovaností, se kterou točí své poslední filmy, už brutálně kontrastuje. V podstatě to hezky ukazuje Trierův vývoj a také genialitu: "Musíte znát pravidla, když je chcete smysluplně porušovat" (25.11.2019)

„Musíme ti pomoct trochu nahoru. Začni tím, že se dnes budeš chovat jako normální člověk.“ Rodinná oslava je místy zlomyslně zábavnou satirou, jindy zas mrazivě silným dramatem. S proslovem nejstaršího syna totiž vše začíná pomalu ale jistě houstnout, a postupem času bude ten chvilkový úsměv člověku tuhnout čím dál víc. Avšak nejpozději s výborným koncem nejspíš zase roztaje. Vinterberg mistrně tepe do všech těch příbuzenských sešlostí, které se navenek vyznačují oslavnými, vtipnými proslovy, nenucenou, rodinnou pohodou a americkými, srdečnými úsměvy, zatímco pod povrchem se často skrývá jen přetvářka, pokrytectví a kostlivci ve skříni. A v případě Rodinné oslavy se pan režisér navíc (i přes tu nadsázku a jisté hrocení) nijak zvlášť nevzdálil uvěřitelnosti, takže mu rád prominu ta místa, kde mu lehce docházel dech, a poděkuju slabším plným počtem. „Mami. Můj přítel Gbatokai…a to je moje maminka.“ - „Vítejte. Těší mě, že vás zase vidím.“ - „Ještě jste se nesetkali, to byl někdo jiný, mami.“ - „Ah…ráda vás poznávám.“ (09.09.2015)

Jeden z pilířů hnutí Dogma 95, který je pečlivě natočen. I když nám Thomas Vinterberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene relativizovat to, co právě řekl. Výborné načasování kamery - je až perfektně vlezlá a zachytí každou situaci. Výborný děj není předvídatelný - naopak, i když si myslíte, co bude následovat Vinterberg Vás pokaždé překvapí. Realistické, silné, nesmírně autentické. Emočně zdrcující. (18.12.2013)

[5/10] (DR, Nimbus Film, SVT Drama) (Barevný /// Produkce: Birgitte Hald /// Scénář: Thomas Vinterberg, Morgens Rukov /// Kamera: Anthony Dod Mantle /// Hudba: Lars Bo Jensen /// MFF v Cannes: Thomas Vinterberg (Cena poroty), spolu s filmem La Classe de neige) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (16.05.2010)

Hoteliér Helge má vše, o čem mohou obyčejní smrtelníci jen snít: rodinu, majetek, prestiž a coby člen Svobodných zednářů i neveřejný vliv. Pravda, dcera Linda si před pár měsíci vzala život, naštěstí zbývají tři úspěšní potomci, na které může být otec pyšný. Oslava 60. narozenin se má nést v duchu triumfu - nebo ne? Záhy to začne skřípat. Nejstarší syn Christien setkání vidí jako jedinečnou příležitost vypořádat se se svými démony a připomenout některé nepříjemné skutečnosti z rodinné historie. Fasáda počestné měšťanské rodiny začíná dostávat nebezpečné trhliny a i když se přítomní snaží zachovat tvář a dál hrát hru na občanskou bezúhonnost, napětí rychle houstne. Jako společenské drama funguje Rodinná oslava skvěle, i když na ten festival pokrytectví a bezohledného sobectví se místy kouká ztěžka. Forma mi ale nesedí. Nikdy jsem neměl rád rigorózní dogmata a to z dílny VInterberga a Larse von Triera nevyjímaje. Redukce filmových prostředků ve jménu čistoty a hlásání askeze je v mých očích krajně pochybná a je jen dobře, že oba pánové záhy svůj "slib cudnosti" porušili. Ruční kamera ve snímku je totiž nešťastná a vyloženě mě rušila při sledování, což není zdaleka jediný nešvar, který Vinterbergovi u Dogmatu 95 vyčítám. Celkový dojem: 80 %. (01.02.2021)