Rodinná oslava

Rodinná oslava je nepochybne zaujímavý, drsný film, ktorý diváka nenechá ľahostajným. Permanentne je prítomné napätie spoločne so zvedavosťou, ako sa to bude ďalej vyvíjať. Nemôžem dať vyššie ohodnotenie, pretože vyskytujúce sa kiksy kamery a strihu nepovažujem za "umelecký" zámer v rámci Dogmy 95, ale mám z nich dojem prítomnosti chaosu a samoúčelnosti. (19.10.2021)

Aneb jak to dopadne, když na párty pozvete kdekoho. Jinak ale silné, surové drama, kterému dogma 95 svědčí. Chvíli mi trvalo, než jsem ho docenil, rozhodně to nebylo napoprvé, ale došel jsem k tomu. Nejvíc mě ale zaráží, proč početně srovnatelní Švédi (nebo Dánové) dokážou na rozdíl od nás točit nevtíravé a silné filmy očividně neurčené každému divákovi. Ono to asi vážně nebude penězi a možnostmi, ale vůli... (05.06.2011)

Keby to bolo ako záver s titulkami, tak to mohol byť mysteriózny film, takto je to len film držiaci sa istej jednoduchosti, ktorý však skvelo urobil jednu smutnú oslavu. Keby sa vám náhodou nejaká nepodarila, tak si toto pustite. Svojím spôsobom celkom jazda, aj keď ma udivuje, že diváci sa dokážu pozerať zo záujmom na úplne cudziu záležitosť, aby ich pobavila. Nevidím dôvod to idealizovať len preto, že si niekto zvolil nejaký štýl, či lepšie povedané vymyslel a toho sa držal, keď ten film podľa mňa k ničomu rozumnému ani nedospel, no svojim spôsobom baví a nenudí aj keď nie je pozitívny, je pútavý. (09.03.2014)

Námět filmu s přetřásáním rodinných vztahů a odhalením dlouho utajené křivdy na jubilejní oslavě provinilého otce není určitě špatný. A zřejmě by to na mě i dokázalo zapůsobit, kdyby film neměl tak příšernou rozklepanou kameru a kdyby po většinu času nepůsobil jako homevideo točené puberťákem s ADHD. Když už zůstanu u těch anglických zkratek, některé detaily v záběrech i střihy byly totálně WTF. :o) Oproti von Trierovým Idiotům (coby dalšímu „Dogma 95“ filmu ze stejného roku), kterým jsem věnoval nejnižší možné hodnocení, musím uznat, že Vinterbergova Rodinná oslava má zase alespoň zajímavý příběh, slušně rozpracovanou psychologii vybraných postav a asi tři hodně dramatické scény kolem postavy otce ve mě vyvolaly silnější dojmy. Jen jsem se vzhledem k celkové formě spolu s kamerou do toho filmu pořádně nedokázal dostat a ve výsledku měl velmi podivně chaotické a roztříštěné dojmy. Když už to konečně začalo být kdesi v polovině hodně zajímavé, silné a napínavé, následovaly asi tři minuty náhodných záběrů s procházením či povídáním o všem možném, nesrozumitelné hromadné mluvy a ještě s podivnějšími střihy, než doposud. V jiné pasáži je zase silná scéna následována bláznivou tancovačkou všech hostů, takže i veškeré napětí dokáže každou chvíli kolísat. Nikomu to nechci brát, jestli tvorbu hnutí Dogma 95 vnímá jako špičkové filmové umění, ale mě osobně tato forma připadá až příliš samoúčelná a pseudoumělecká. Ze tří filmů Thomase Vinterberga, které jsem dosud viděl (dále Hon a Chlast), mi tenhle paradoxně připadal i tak nejzdařilejší, ale jinak jsme si s panem režisérem ani s odstupem času nesedli. Stává se... [45%] (10.02.2022)

Niežeby téma rodinnej oslavy, ktorá sa ""zvrhne" na strhávanie masiek bola niečím novým (najmä nie v literatúre a v divadle), ale "dogmatický" kabátik jej naozaj sadol ako uliaty. Škoda, že ďalšiu Vintenbergovu tvorbu postihla tá hnusná nemoc, ktorá tvorcovi bráni prekonávať niekdajšie vlastné rekordy. (31.07.2007)