Láska je kurva
Amores perros - Láska je kurva
Amores perros
Amores Perros
Amores Perros
Réžia:
Alejandro González IñárrituScenár:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Emilio Echevarría, Gael García Bernal, Goya Toledo, Álvaro Guerrero, Vanessa Bauche, Humberto Busto, Rosa María Bianchi, Adriana Barraza (viac)Obsahy(1)
Ak chceš boha pobaviť, skús mu povedať o svojich plánoch... Tak by mohlo znieť motto poviedkového filmu o tragických náhodách. Kultový mexický film rozpráva tri príbehy o stratách, ľútosti a tvrdej realite života, ktoré sú spojené nešťastnou automobilovou nehodou ale aj láskou. Octavio je zamilovaný do bratovej priateľky a chce získať dosť peňazí na to, aby ju a jej dieťa odviedol od surového brata niekam za lepším životom. Preto sa rozhodne dať psa Cofiho na brutálne ale lukratívne psie zápasy. Na úteku pred konkurentom zo psích zápasov nezastaví na križovatke a spôsobí reťazovú haváriu. Jej obeťou sa stane aj populárna modelka a celebrita Valeria. Valeria príde o nohu aj kariéru a zrazu sa musí vyrovnávať s novým životom. Svedkom tragédie je El Chiro, bezdomovec s temnou minulosťou, ktorý sa stará o potulných psov. (RTVS)
(viac)Recenzie (631)
21 gramů, Babel, Amores perros. Takto bych seřadil snímky Alejandra Gonzáleze Iñárritu. První zmíněný snímek měl vynikající atmosféru, hudbu, děj byl nejvíce propletený a zmatený, po jeho konci mi nešel jen tak lehce dostat z hlavy. Babel byl na oko nejpřitažilivější. Brad Pitt, poutavé příběhy, propletení snadné, nekomplikované, dost průhledné. A Amores perros? Blíží se více 21 gramům, ovšem příběhy mě nějak nezaujaly a na rozdíl od jiných uživatelů mne nejméně oslovil první. Herci, ač byli skvělí, mi nebyli se svými postavami vůbec sympatičtí a bylo mně tudíž tak nějak jedno, jak kdo skončí. Druhý příběh se mi líbil více a třetí zhruba srovnatelně. Vzájemné propojení bylo dost jednoduché. Příjemná podívaná za lepší 3*. ()
Pěkně provázaný příběh, takový, který ukazuje pravou tvář světa. Život není jen procházka růžovou zahradou a tady jsou odlišné a přitom tak blízké příběhy, které nám ukážou, co s náma láska a nenávist dokáže udělat. První část je má nejoblíbenější, ta je asi nejvíce vyvedená. ()
Iňárritu má režii opět v malíku a trojici spletitých příběhů propojuje s takovou obratností, jako by od narození nedělal nic jiného než běhal s kamerou napříč městskou džunglí. Na tomhle jeho výletu bych viděl jen dvě velké slabiny, a to že jednak hraje místy strašně moc na efekt a vzdává se tak své podmanivé autenticity, a pak také kvůli přemrštěné stopáži už v závěru docela silně nudí a nevyúsťuje vlastně v nic, co by diváka nějak vytrhlo z letargie. Líbily se mi první dva příběhy a vesměs jsem si liboval, jak to Alejandrovi zatím všechno krásně vychází, ale naopak mě hodně zklamalo, že námětem nejzajímavější pasáž o nájemném zabijákovi vyšla úplně vniveč, stejně jako pokus o citové obměkčení v závěru. Je to rozhodně velice dobrý film, který za těch 150 minut asi stojí, ale nic přelomového nebo vysloveně neobvyklého se také zdaleka nekonalo. Alespoň se ukázalo, jakým je Pulp Fiction v daném okruhu filmů nedotknutelným vládcem. 75% ()
V žádném případě nezpochybňuji kumšt režiséra. Pro mě je nepředstavitelné sestřihat do pospolitého celku jeden příběh, natož pak příběhů několik. Tvrdím pouze to, že v porovnání s jednadvaceti gramy a Babelem Amores Perros napadá na jednu nohu. Psychologii bylo učiněno za dost, já bych však uvítal mnohem větší důraz na prolínání všech těch lidských osudů, se kterými bylo vyloženě pohráváno. Ale co bych se tu snažil něco ošemetně okecávat, zkrátka mě to příliš ne-o-slo-vi-lo. A basta. ()
Iňarritu se postupně zlepšuje, 21 gramů je totiž o třídu lepší. ()
Tři povídky, jedna bouračka. První povídka k bouračce vede, zbylé dvě z ní vycházejí. První část je nejlepší, syrová a krutá podívaná s vynikajícím Bernalem. Druhá a třetí povídka již ztrácí dech a nevtáhne tolik do děje jako začátek, ale stále se jedná o vysoký nadprůměr. Zdvyžený palec pro Inárritua. ()
Alejandro González Iñárritu a Guillermo Arriaga. Viac netreba dodávať. Kde je ten Oscar?! ()
První a třetí povídka byly super, ta prostřední mě moc nebavila. ()
Skvělý debut, který je správně nezávislý a osobitý. Jen škoda, že se ke konci počáteční dynamičnost někam ztratila... Nicméně pozoruhodný snímek, který je nutné vidět. ()
Dokonalá, košatá nádhera rozvětvená do několika příběhů, které však svírá jednotící myšlenka o ničivosti a zrádnosti lásky. Kdybych měl hledat chyby, musel bych si vymýšlet a připadal bych si jako liliput plivající na Mont Everest. Dokonce i název, který jsem předtím pokládal za zbytečně lascivní, jsem po závěrečných titulcích musel uznat za jediný možný. ()
Z Iñárritovy "lidské" trilogie nejslabší, ale i tak brutálně silné. 8/10 ()
Prepletenec niekoľkých príbehov a osudov ľudí, kde je ústredným motívom láska, či už je to partnerská, otcovská alebo láska ku zvieratám. Kvalitu snímku trocha znižuje dejová linka s otcom, ktorý sa snaží zblížiť so svojou dcérou. Prišlo mi to veľmi povrchné a zbytočne uťahané, tiež koniec tohto príbehu akosi vyšumel do prázdna, tam kde bolo treba ubrať bolo pridané a naopak. Je to škoda, pretože príbeh o dvoch bratoch rivaloch aj o nešťastnej modelke vážne stáli za to. K tomu treba ešte prirátať aj slušnú atmosféru hlavne v spojitosti s depresívnejším prostredím a 150 minút prejde ako voda :). 80/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Ano je to neotřelé .... poletující kamera, prolínání dějových rovin, klipový střih. Bohužel mi chyběl buď větší nadhled nebo pořádná myšlenka. Těžko řadit film k nezávislému polodokumentu, těžko ho řadit k mainstreamu (i když k němu má daleko blíž). Pravdou je, že většinou mám radši původní tvorbu autorů, ale 21 gramů je přece jen o něco lepší. ()
Jako rana z cisteho nebe v tom lete kdy to sem prislo! ()
Film ve stylu Q. Tarantina který popisuje život jedné netradiční rodinky (matka – alkoholička, dva synové - jeden dělá v supermarketu a v noci podniká ozbrojená přepadení a svou ženu doma terorizuje a ten druhy dělá prd, protože za něj vydělává jeho pes při ilegálních zápasech), dále bezdomovce (bývalý legionář, který si přivydělává nájemnými vraždami) a konečně modelky, které náhoda převrátí život naruby. Prostě láska má mnoho podob aneb láska je kurva. ()
Na prvotinu určitě velmi dobré. Mívám problémy z absence kladných postav. Nejinak tomu bylo i u tohoto filmu. Nejen, že nemá postavy kladné, on nedisponuje ani postavami sympatickými. Ale přesto Iñárritu dokazuje, že film je hra. A to hra zábavná nejen pro tvůrce, ale i pro diváky. Zábavná natolik, že ani nepostřehnete tu děsivou stopáž. ()
Amores perros pro mě byla velice intezivní emocionální ždímačka. Klobouk dolů před Alejandrem, který dokázal všechny ty pohnuté osudy zpracovat s až husí kůži nahánějící přirozeností. Tak a teď půjdu a pustím to našim místo Rodinných pout ;-) ()
[8/10] (Altavista, Zeta) (Barevný /// Produkce: Alejandro González Iñárritu /// Scénář: Guillermo Arriaga /// Kamera: Rodrigo Prieto /// Hudba: Gustavo Santaolalla) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Už podle názvu lze usoudit, že tenhle film vypráví a lásce... a o psech. A o lásce ke psům. V první povídce pro svého psa udělá hlavní hrdina to, co by neudělal pro svoji milovanou. V druhé se ústřední dvojice rozhádá (s fatálními důsledky) jenom proto, že se jim ztratil domácí mazlíček. A ve třetí si bezdomovec svého čoklíka zamiluje natolik, že ho nedokáže zastřelit, když mu tenhle čoklík zamorduje oblíbené voříšky. Je to skvěle vyprávěné, povídky střídají atmosféru a všechny složky filmu jsou skvěle vyvážené. Nejslabší mi přišla třetí povídka, zvlášť konec. ()
Súvisiace novinky
Kniha džungle – Favreau versus Iñárritu?
Nedávno jste u nás četli o nové hrané verzi Kiplingovy Knihy džunglí, kterou pro Disneye natočí ironmanovský Jon Favreau. Podle názvu se může zdát, že studio uvažuje i o jiném režisérovi. Pravda je… (viac)
Ještě tak před dvěma lety jsem pojem "mexický film" neslyšel, resp. neměl jsem ponětí, že se v Mexiku kromě telenovel točí ještě něco jiného. Byl to právě tento snímek, který ukázal, že se tam filmy nejen točí, ale jsou tak svérázné, že je těžko můžeme přirovnávat k něčemu jinému. I film Amorres perros - Láska je kurva je jiný, lépe řečeno jiný než filmy, které se točí v Hollywoodu. Liší se vším, pojetím, příběhy, formou. Pro diváka, který sleduje jen mainstreamové filmy se známým hereckým obsazením, musí být Amores perros nutně zjevením. Jsou zde tři povídky, tři příběhy, které spojí dohromady jedna dopravní nehoda. V první povídece máme Octavia, jenž miluje Susanu, která je však provdána za jeho bratra Ramira. Ramiro se jako příkladný manžel nechová: vykrádá banky a Susanu občas bije. Ta však od něj nemůže odejít, protože je ještě studentkou a navíc má malé dítě. Aby mohl se Susanou žít, účastní se Octavio se svým psem Cofim nelegálních psích zápasů. Cofi sice pravidelně vyhrává, vzbudí zášť konkurenčního majitele psů, jejichž miláčky při zápasech zabil. Katastrofa je neodvratitelná... Emocionálně asi nejsilnější povídka. Ve druhém příběhu je hlavní postavou modelka, která nade vše miluje svého malého pejska. Se svým milencem se ubytuje v ještě nedokončeném bytě, kterému na některých místech chybí podlaha. A stane se to, co se stát stejně muselo - pejsek do jené díry spadne. Z jeho paničky se stane osoba, která má starost o pejska i za cenu bolestivých hádek s milencem. Pro někoho možná nejslabší příběh, pro mě ona komornost vyvážila drsnost ostatních povídek. Třetí povídka je sice nejdelší (pocitově i fakticky), pro některé diváky však bude nejzajímavější. Je o bezdomoci El Chivovi, jenž "partyzánsky" likviduje podnikatele, kteří se znelíbili šéfům místního podsvětí. Až se jednoho dne setká s bratry, kteří se navzájem chtějí pozabíjet... Pro někoho možná tuctové příběhy, ovšem forma z nich dělá zážitek, na který se nezapomíná. Režisér AGI totiž povídky vypráví neotřele, nikoli však chaoticky, vše má perfektně promyšlené. Nejprve vidíme onu autonehodu, která propojí všechny aktéry. Celá sekvence utíká rychle kupředu a je natočena jakoby jen tak mimochodem. Posléze je zase uplatňována pozice policejních záběrů. Srážka automobilů působí velmi autenticky i díky tomu, že je natočena zdálky a z pohledu běžného smrtelníka. Samotné povídky jsou sice vyprávěny chronologicky, občas se tam vyskytne záběr, který sem na první pohled nepatří. To však oceníte až při dalším sledování snímku. Co naopak musí divák ocenit při prvním promítání, je drnost a autenticita prostředí. AGI se s tím nepáře a mnohé záběry (především ty z první povídky) citlivější povahy možná neustojí. Dále musím ocenit jedinečné herecké výkony a to i přesto, že mnozí herci přišli na plac přímo z ulice To se týká hlavně Gaela Garcíi Bernala, který, než se stal slavným a uznávaným hercem, prodaával na ulici žvýkačky. Vlastně je nutné dodat, že snímek plně oceníte teprve po několikerém zhlédnutí. Je to sice klišé, ale i po pátém promítnutí objevíte ve filmu něco, čeho jste si při čtvrtém sledování nepovšimli. Je to jedno z děl, které se prostě neokouká. () (menej) (viac)