Rukojemník

Každý mám právo na ohlédnutí a zpracování svých dějin. Ano, filmů o dobách minulých bylo natočeno mnoho. Ale těch slovenských zase tolik není. Nesrovnávám ani s filmy, ani s předlohou, dokonce ani s předchosími filmy Juraje Nvoty. S komentářem jsem čekala, až uvidím i slovenskou verzi, kterou tímto všem doporučuji. První část příběhu se odvíjí v pomalém tempu, To podstatné přijde až v poslední třetině. Silné okamžiky, které dají smysl prvním dvěma třetinám. Pátou hvězdičku přidávám, protože tak nízké hodnocení si tento film nezaslouží. Ťažké su lúčenia, ťažké su návraty, keď nemáš kam. (03.01.2016)

Viděno v původním slovensko-česko-maďarsko-německém znění. Krapet zklamání. A nejen kvůli srovnání s početným zástupem podobně tematicky laděných filmů. Pokud kamera zabírá čistě „dětský svět“, tak je vše v pořádku a film baví. Dětští představitelé působí přirozeně, děj kolem nich zajímavě, daří se budit opravdové emoce (především díky zásahům černogardistů). Jakmile se do toho ovšem začne míchat svět dospělých, spadá film do průměru. Přirozeně působí snad jen výborný Lasica (hlavní důvod, proč jsem se na film díval) a Malý (který má podobný typ rolí v malíku), zbytek tvoří spíš karikatury v křeči než opravdové postavy (nejhůř z toho možná překvapivě vycházejí Šafránková s Vetchým). Černobílé a tendenční vidění tehdejší doby je z Rukojemníka cítit bohužel příliš silně a ani retro styl opírající se o dětskou optiku pro to nemůže být omluvou, alespoň z mého pohledu ne. Nenudil jsem se a film byl místy moc fajn, ale kvůli výše zmíněným skutečnostem nemůžu snímku přiklepnout víc než lepší průměr, škoda. (04.11.2017)

Nečakal nič, išiel som na prázdno. Čo som dostal? Ako prvé dvoch svojich obľúbencov (Lasica, Vetchý), a ako druhé príjemný rodinný filmík na nedeľné odpoludnie:). Netreba čakať nejakú veľkú výpovednú hodnotu, ale popri novo-chystaných bobovreskoch bude tento movie pán aka seňor aka gróf alebo hocikto s vyššou mocou:)! Išiel by som možno o trošku hodnotením nižšie, ale jebkať. Toľko málo sa tu toho deje, že slovenskú kinematografiu musíme oceňovať trochu inak:). PS: nezávidím bratom čechom že to dostali predabované, akože wtf:)!? Nazdar (19.01.2015)

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)

Všecko za mě napsal nascendi. Jen bych rád povyprávěl jeden příběh. Tak tady máme návrh udělat film, režisér je vrták, scénář stojí za hovno, zcela mimo realitu, ale ideologicky nelze nic vytknout, film vede diváka tím správným směrem. A nic lepšího beztak nemáme. Všelijaké komise, nikým nevolené, leč ideologicky náležitě prověřené, to přežvýkají, zhodnotí a dají tomu zelenou, tedy peníze. Vydřené z daňového poplatníka. A teď kontrolní otázka, soudruzi: Stalo se to za bolševika, nebo v roce 2014? --- Jedno pozitivum film má - hudební složka je kvalitní. (29.06.2016)