Marta a Věra

"Každý pořádný šéf má alespoň dva podřízené, aby mohl naplno rozvinout své manažérské schopnosti." A diktátor Brouček je maminčin manažér dle mého gusta. Jeho podřízené mě až tolik nebaví, ale když už jsem s nimi strávil tolik času a rád nakupuju opravdu leeevně, tak si objednávám 20 ledňáčíčků, přepravku ležáku Chroust, dva luky Malý Robin, jedno posezení v manželské poradně a půl bobule Acaí. (05.12.2016)

Marta, jako naivní, hloupoučká puťka, věřící v ideály světa, a Věra, zkušená, životem protřelá žena, které žádná sladkost není cizí. A postupně si získala nejen svou kolegyni, ale i mě. Věra mi byla sympatičtější svou brutální upřímností. Brouček mě zaujal spíše díky jeho představiteli neboť Pavel Liška jej zahrál skvěle. Čtyčicet devět procent je málo, to si seriál rozhodně nezaslouží. Na druhé straně chápu, že to co stačí v humoru mě, tedy dialogové rozbroje a jasně viditelná, často se projevující rozdílnost povah, všem stačit nemusí. Ostatně minimalismus je vidět hlavně v první sérii. Ze dvou místností a tří postav prostě brutální humor nevytřískáte. Nebo možná jo, ale musel by být ještě lépe napsaný. A ty místnosti byly vlastně tři. Kancelář šéfa, chodba a kancelář zaměstnankyň. Je to trochu málo a to došlo i tvůrcům, proto seriál ve druhé řadě posunuli kapánek výš a poslali hrdiny i mimo kancelář. Petr Kolečko má za sebou úspěšné seroše, ale tentokrát musel celý humor postavit pouze na třech postavách a zápletkách, které mohou nějak ovlivnit chod jedné kanceláře plus samozřejmě osobní život. A tím pádem se některé zápletky mohou zdát podstatně chudobné. Chyběly třeba vážnější témata nebo více celospolečenských, jejichž diskuze by mohla být okořeněna právě humorem s ohledem na rozdílné postavy hrdinů. Zde akorát vidíme utahování si ze vztahů na pracovišti, vztahu šéf-zaměstnanec, nebo s českou pracovní morálkou. I v tom by ale tvůrci mohli být podstatně štiplavější. Vždyť v jiných seriálech si servítky neberou. Ovšem Kolečko má za sebou mega úspěšný Okresní přebor nebo vynikající Lajnu. To jsou samozřejmě typologicky jiné seriály, ale laťku asi prostě nastavil příliš vysoko. Mě se ale Marta a Věra líbila a rád si ji kdykoli zopakuju. (07.06.2021)

Kolečko je v kurzu, tak píše hlava nehlava. Kdyby na podobné úrovni vyplodil dva tucty epizod, tak si řeknu, že cílem byla kvantita a ne kvalita a dál to neřeším, ale pokud se v rámci sitcomu zmůže jen na minisérii této pochybné úrovně, tak si pochvalu rozhodně nezaslouží. Kalkul v podobě kancelářských krys, které se celý den kopou do prdele, sjíždí slevové portály a facebook, je dobrým tahem, protože v tom se najde většina diváků. Možná i kvůli tomu, že v kanclu dělám taky, mi však tyto chcípácké a ufňukané výlevy hlavního tria zábavné nepřijdou. Přitom má seriál k dispozici nejzajímavější mladou českou herečku, krále filmových dementů a neokoukanou užvaněnou tetu, což je sestava, od které bych účast v takovém průseru nečekal. Zřejmě v rámci úsporných opatření se navíc celý děj odehrává ve dvou místnostech a prakticky bez guest stars. Možná jsem zhýčkaný zahraniční produkcí, ale tohle už je přes čáru i na naše poměry. (24.05.2014)

Nemyslim si, ze by se jednalo o nejaky kulturni zlocin. Ma to sotva pul hodiny, osm dilu... Celkem dobre vystihnuta podstata, kdy spousta lidi nevytvari zadne hodnoty, ale i presto se dokaze uzivit (coz mozna neplati pro tuto trojici). Mlada naivni a sotva vystudovana Marta, ktera se setkava s realitou, zivotem protrela Vera, ktera byla vsude a nikde a majitel firmy, ktery sice jedna absurdne, ale mnohdy velmi trefne (nevim, kdo vymyslel jeho Hitlerovsky knirek, ten je bezkonkurencne nejtrapnejsi z celeho serialu..). Ve sve podstate serial resi sama hovna, cas od casu ale umi pobavit, zejmena diky vyborne Remundove. Zadne velke umeni, na odreagovani ale optimalni. (01.05.2014)

Po prvním dílu jsem trochu zklamaný. Ovšem, není to tak hrozné. Bára Poláková je krásná a půvabná, dá se na ní dívat a umí být vtipná, ale to je málo, samozřejmě, mohla být ještě více kreativní, kdyby jí to režisér dovolil. Nebo na to nebyl čas? Od Pavla jsem čekal typickou Liškovinu, ale humoru se nedostavilo. Paní Sabinu má člověk tendenci srovnávat s maminkou Janžurovou a pohled na její komiku je dosti zavádějící. I tak ale přesvědčí, že je dcerou své matky. Problém bude možná ve scénáři. Ano, s Kolečkem dosti trpím. Psát dlouhé dialogy o něčem a přesto o ničem je těžké. A ještě, aby to bylo vtipné, ufff, to je dřina. Možná, to udělal jen kvůli penězům, ale zatím je to to nejslabší, co jsem od něj viděl. Všechno je taky tím, že jsou tam jen tři postavy, které to asi neutáhnou. Jsou omezeny prostředím, žánrem, a možná časem? Nebo režisérem? Naflákané dialogy ve dvou kancelářích asi moc fungovat nemůžou. Kamera mohla být trochu poetičtější, jako ve Čtvrté hvězdě. Je vidět, že to dělal jiný tým, s jiným rozpočtem za jiných podmínek, jinak si to nedokážu vysvětlit. A působí to divně i tím prostředím, tou dekorací. Kanclíky jsou prázdné, žádný život, žádný svět. Možná bych to raději poslouchal, jako rozhlasové scénky. I přesto si další díly nenechám ujít. Jsem zvědav, jaké situace se v tom omezeném prostoru vytvoří. (01.04.2014)