Mandarinky

S pár herci ve vesnici v Abcházii za časů války s Gruzií se sejde truhlář, farmář mandarinek, Gruzínec, Čečenec a tu a tam pár Rusů/Abcházců. No a život za války dá dohromady osud této komorní hrstky do tvaru takového dědinského boje o život a o úrodu. Vesnický, tichý snímek o absurditě národností, o lidskosti. (19.02.2021)

Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér. (25.09.2020)

Tento film mi byl doporučen, a protože zdroji důvěřuji, nic jsem si dopředu nezjišťoval, a teď jsem tomu rád. Příběh vychází z válečného konfliktu, ten je tady ale přítomen spíše okrajově, hlavně jde o to, že na pozadí nesmyslného ozbrojeného střetu dojde na setkání s Člověkem. Chvílemi mi celá záležitost připomínala snímek Kukuška z roku 2002, jen v ní chyběl sex (díkybohu!) a bylo v ní méně humoru (nechyběl ale úplně). Výborný film poukazující na nesmyslnost války i na to, že si lze za všech okolností zachovat svou lidskost a důstojnost, jen se musí chtít. (14.05.2021)

Hra na dva spravedlivý a jednoho pastýře... V situaci, jako tahle, je dobré počítat s Bohem, jasně, že každý s tím svým, aby nedošlo ke střetu zájmů - naděje, že se božstva domluví, by tady byla, a lidé, pokud je dokážou následovat, stejně tak... Jenže, ještě je tady ten zlej a sobeckej svět kolem nás... (30.11.2014)

75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. (19.01.2015)