Obsahy(1)
Píše sa rok 1990 a v Abcházsku zúri vojna. Starý Estónec Ivo ako jediný člen rodiny zostáva v krajine a pomáha priateľovi Margusovi so zberom mandarínok. Vojna však na seba nenecháva dlho čakať a zakrátko v ich blízkosti dôjde ku krvavému konfliktu, po ktorom zostanú traja mŕtvi a dvaja zranení. Ivo sa ich rozhodne oboch zachrániť, problém je však v tom, že jeden je Čečenec a druhý Gruzínec. (Madsbender)
(viac)Videá (1)
Recenzie (100)
Nečakané a príjemné prekvapenie. Nezmyselnosť vojnových konfliktov zobrazená na ploche vymedzenej dvoma domami, dielňou a sadom plným mandaríniek. A o konflikte vypovedá viac, ako drahé veľkofilmy. Skvelo navodená atmosféra, výborne vybraní herci, presné dialógy, vhodne striedané akcie s chvíľami pokoja a prekrásny zádumčivý hudobný motív ma dostali. Film mi pripomenul niektoré diela o konfliktoch v krajinách bývalej Juhoslávie, pretože je vlastne úplne jedno, kde poštvú jedných proti druhým. V spojitosti s ním ma napadla iba jediná otázka: prečo som mu nedal plný počet hviezdičiek? Ešte nad tým pouvažujem. ()
Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér. ()
Estimated budget €650,000. Film by ale mohl stát klidně 12 euro, protože v Gruzii takhle opravdu vypadaj chajdy, lidi a ploty, soundtrack stál cca -50 eur neboť se tam fidlá furt ta samá melodie, a bluesový gruzínci si zaplatili, aby jim hrála písnička v závěrečnejch titulkách. Klasické ponaučení že válka je ŠPATNĚ, že se BOJOVAT NEMÁ, že jsou si LIDÉ ROVNI, děkuji pěkně, tady na západě už jsme o tom pár filmů viděli, a nebudu přece přikládat credits ani Oscara estoncům za to, že na to přišli až v roce 2013. Film je postavený na dialozích, takže by člověk čekal, že budou vtipné/napínavé/originální, zkrátka silné, to se neděje, konverzace jsou navíc rámované-záběrované velmi standardně, tedy ani vizuálně nevznikají jiné obsahy než to, co je explicitně řečeno mluvící hlavou. Pochopitelně mi ale byly sympatický bedýnky, hodnej starouš co přišel z kostela v Sám doma do Abcházie, velké celky místo amerických detailů na tváře (např. seznamování na začátku, smrt gruzínce na konci). ()
V zemi kde ja válka a lidi se začnou vzájemně nenávidět a zabíjet, jen proto, že nějakej politickej či jinej zkurvysyn si chce zvětšit území, zvýšit moc nebo prostě jen namasírovat svaly se najdou lidi, kteří s úctou k lidskýmu životu a nedělají rozdíly, zda je někdo na tý či oný stráně barikády, zda je bílej či černej, rus nebo ukrajinec a lečí nejen fyzické zranění vojáku z opačných konců válečných stran, ale i jejich nenavistí zasažené duše. Hrozně moc bych si přál, aby svět byl plný Ivů a Margusů, protože by neexistovaly naprosto nesmyslný válečný konflikty a ještě nesmyslnější nenávist jednoho vůči druhýmu. Bohužel takhle to na světě nikdy nebude a tak jsem alespoň rád, že existuje nadaný filmař, který nám ukazuje podstatu krásy člověka a zbytečnost zabijení a talentovaný herci co dokáží zahrát postavy jejich krásá spočívá v lidské obyčejnosti života, který je plný respektu ke všem formám života. Nádherný, citlivý, nenápadný vyprávěcí styl má obrovskou sílu v každým záběru. Dialogy odproštěné od patosu jen umocňují silný zážitek. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 19. ()
75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (6)
- Film je venovaný gruzínskemu hercovi Levanovi Abashidzemu, ktorý zomrel počas vojny v Abcházsku. (Real Tom Hardy)
- Scenár bol napísaný za dva týždne. (Real Tom Hardy)
- Vo filme nie je ani jedna žena. (Pat.Ko)
Reklama