Mandarinky

Obdivujem takéto filmy, kde sú v popredí menej postáv, takisto obdivujem na týchto filmoch to, že sa odohrávajú vždy na jednom mieste. A keď sa pozriem na to kde tento film vznikol, môžem povedať, že je to veľmi dobrý film, estónsky klenot a to bez pochyby. Tento film má veľa múdrostí. Príbeh dvoch odlišných ľudí a zároveň vzájomne voči nenávidených sa mi páčil. Pochvalu si zaslúži aj soundtrack. 8/10. (29.03.2021)

Další z filmů, který se pozastavuje na nesmyslností a absurditou války. Přesný, jasný, herecky velmi přesvědčivý. I když je rok 2015, je v mnohém aktuální i dnes. Osobně bych ho nechal promítat na Ukrajině, aby se pánům z obou nezsvářených stran konečně rozsvítilo v hlavě a vedli spolu dialog a ne spolu nesmyslně a hloupě válčili. (25.02.2015)

"Ako si mohol pochovať Gruzínca vedľa svojho syna?..." Po tomto musíte so starcom súhlasiť a uznať, že je úplne jedno, ktorá z dvoch bojujúcich strán má na svedomí smrť jeho syna. Film Mandarinky ma chytil hneď od úvodu chytľavým hudobným motívom , ktorý sa prelína celým filmom. Film určite nebol finančne náročný, je skôr komorne ladený a v podstate sa celý odohráva v starcovom dome a jeho blízkom okolí, vrátane sadu plného zrelých mandariniek, ktoré nemá kto oberať. Aj keď dej odhadnete a viete kam to celé smeruje, určite nehrozí nuda. Postava rozvážneho starca je dobre napísaná i veľmi dobre obsadená. Tragický záver a slová starca nútia k zamysleniu. Film nemá prehnanú stopáž a rozhodne dokáže upútať. S radosťou hodnotím štyrmi šťavnatými mandarinkami a je mi ľúto, že som to nevidel v pôvodnom znení. 80%. (20.02.2016)

Estimated budget €650,000. Film by ale mohl stát klidně 12 euro, protože v Gruzii takhle opravdu vypadaj chajdy, lidi a ploty, soundtrack stál cca -50 eur neboť se tam fidlá furt ta samá melodie, a bluesový gruzínci si zaplatili, aby jim hrála písnička v závěrečnejch titulkách. Klasické ponaučení že válka je ŠPATNĚ, že se BOJOVAT NEMÁ, že jsou si LIDÉ ROVNI, děkuji pěkně, tady na západě už jsme o tom pár filmů viděli, a nebudu přece přikládat credits ani Oscara estoncům za to, že na to přišli až v roce 2013. Film je postavený na dialozích, takže by člověk čekal, že budou vtipné/napínavé/originální, zkrátka silné, to se neděje, konverzace jsou navíc rámované-záběrované velmi standardně, tedy ani vizuálně nevznikají jiné obsahy než to, co je explicitně řečeno mluvící hlavou. Pochopitelně mi ale byly sympatický bedýnky, hodnej starouš co přišel z kostela v Sám doma do Abcházie, velké celky místo amerických detailů na tváře (např. seznamování na začátku, smrt gruzínce na konci). (01.02.2015)

V zemi kde ja válka a lidi se začnou vzájemně nenávidět a zabíjet, jen proto, že nějakej politickej či jinej zkurvysyn si chce zvětšit území, zvýšit moc nebo prostě jen namasírovat svaly se najdou lidi, kteří s úctou k lidskýmu životu a nedělají rozdíly, zda je někdo na tý či oný stráně barikády, zda je bílej či černej, rus nebo ukrajinec a lečí nejen fyzické zranění vojáku z opačných konců válečných stran, ale i jejich nenavistí zasažené duše. Hrozně moc bych si přál, aby svět byl plný Ivů a Margusů, protože by neexistovaly naprosto nesmyslný válečný konflikty a ještě nesmyslnější nenávist jednoho vůči druhýmu. Bohužel takhle to na světě nikdy nebude a tak jsem alespoň rád, že existuje nadaný filmař, který nám ukazuje podstatu krásy člověka a zbytečnost zabijení a talentovaný herci co dokáží zahrát postavy jejich krásá spočívá v lidské obyčejnosti života, který je plný respektu ke všem formám života. Nádherný, citlivý, nenápadný vyprávěcí styl má obrovskou sílu v každým záběru. Dialogy odproštěné od patosu jen umocňují silný zážitek. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 19. (12.04.2015)