Mandarinky

Slavní režiséři mají svůj typický rukopis - a v podstatě proto jsou také slavní. O to je ale zároveň podnětnější podívat se na film režiséra, jehož rukopis běžně známý není. Zaza Urušadze má nejen pěkné jméno, ale i jeho rukopis je podobně vyhraněný. Střet civilizací (Estonci - kultivovaní a usedlí, Čečenci a Gruzínci - divocí, s domovem kdovíkde), jehož je film parabolu, zobrazuje ve smířlivých barvách, "stačí jen málo a bude to dobré". Na pozadí se ale odbývá ještě další střet: střet generací, který rovněž probíhá smírně (jejich názorové různosti jsou stmeleny čestným jednáním). A tak, i když dva ze čtyř protagonistů válku v "mandarínkové zemi" nepřežijí (a i jinak je tam více mrtvých než živých); naděje zůstává pro toho, kdo zůstal, i pro toho, kdo odešel. (20.03.2016)

Tyto filmy, kde se setkávají dvě válečné strany pod jednou střechou jsou vždy silné. Podobně jako Země nikoho nebo Kříž cti. Přemýšlel jsem proč film natáčeli Estonci, zdánlivě ve válce nezúčastněný národ, ale už na začátku filmu byla uvedena zajímavá skutečnost, že mnoho Estonců před válkou žilo v Gruzii. (21.07.2015)

Jednoduché, ale účinné. Veľmi jasná filmová reč prostredníctvom štvorice mužov tu komornejšou formou krásne poukazuje na nezmyselnosť vojny a všetky hrôzy, ktoré so sebou prináša. Ivove myšlienky stoja za zamyslenie, ostať človekom za každých podmienok je tá najvyššia ľudská hodnota... 85/100 (12.09.2016)

75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. (19.01.2015)

Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér. (25.09.2020)