Pozůstalí

Ufff, schválně jsem se začátkem sledování čekal až seriál doběhne do konce, abych se do něj mohl pustit až po ujištění od ostatních že tady se na rozdíl od Lostu opravdu vše uzavře a bude to zajímavé až do konce... a pak jsem to vydržel sledovat jen nějakých umulousaných 5 dílů. Pseudopsychologická ezo-pitomost, ve které se ne že by nic nevyřešilo - ono se rovnou nic neřeší, neb úvodní sci-fi zápletka je tu jen aby se neřeklo a zbytek seriálu je už o úplně jiných věcech. Nadmíru nezajímavých a s těžce nesympatickými a nesmyslně se chovajícími postavami. Jakékoli pokusy o psychologii to tím střílí do zátylku už od začátku, a tvrzení že je to přece o náboženství a o víře je ještě směšnější, v religionismu to zoufale klouže po povrchu a ve výsledku z toho čiší hlavně snaha nikoho neurazit a "jakoby" neomítat ani víru, ani ateismus. Nudně nezajímavé a otravné, raději si znovu pustit Lost, i přes to jak je místy bolestně domršený.. 5/10 (26.10.2017)

1. SEZÓNA: Bacha na očekávání, a lepšího varování se vám v souvislosti se seriálem asi nedostane. Protože jakápak Lindelofova hra s divákem, jaképak mysteriózno, a jaké nezodpovězené záhady? O nic z výše vypsaného tu totiž vážně nejde. The Leftovers jsou psychologickým dramatem nového tisíciletí a uvěřitelným sci-fi v neuvěřitelných kulisách, které by nešlapalo bez parádních herců, jimž byl x hodin do podrobna vysvětlován scénář téhle lehce depresivní jízdy. Nehořekujme ještě za všechny, kteří zatím základní smysl seriálu nepobrali, a těšme se v opojném osvícení na druhou řadu. HBO má koule. 2. SEZÓNA: Takhle okázale sem teda asi ještě nikdy s ničím blbě nemachroval, ale vem to čert. Jsem na sebe totiž zatraceně hrdej. Na to, že se mohu ohlédnout zpátky a říct si: chápu to! Pochopil jsem ve vší skromnosti, o co tvůrcům šlo, docvakla mi brutálně sarkastická pointa 2. řady, modlím se v další pokračování. Jenže pozor. Nehádám se, že jsou Pozůstalí vesměs tak komplikovaným (a po myšlenkové stránce neobsáhnutelným) příběhem, až si v nich vlastně každý najde to specifické vysvětlení, jaké vyhovuje jemu: jasně, určitě. Za mě holt ale Lindelof všechno sakra dobře uzavřel; u mě osobně mu tahle hazardní sázka na to, že budu v pobavení jen pořád kroutit hlavou a na konci v úžasu prozřu, vyšla. Od finiše jsem čekal akci, napětí a hlavně osudovou tragédii biblických rozměrů. A je super si uvědomit, že přesně tohle také Daviesovi oba scénáristé (Perotta) naservírovali. Možná v trochu jiné dramaturgické formě než ve kterou jsem doufal, ale nevadí. (01.07.2014)

Po čtyřech částech bych to shrnul asi tak, že se seriál jeví jako sebestředná, rádoby-záhadná a velechytře se tvářící kokotina prošpikovaná typicky lindelofskýma pseudo-náboženskýma nesmyslama, která dost kulhavým krokem směřuje k naprosto debilnímu a nicnevysvětlujícímu, ale rozhodně vysoce patetickýmu závěru. Ale třeba se pletu....tak dokoukáno všech seset částí a uznávám, že jsem se trošku spletl. Sice si pořád stojím za tím, že to nikdy nebude dávat větší smysl, ale ta atmosféra světa s posunutou morální hranicí a nádechem beznaděje je hodně výživná. Hvězdu přidávám. (05.08.2014)

Znáte to, jak si takhle jdete do sámošky, pracujete, nebo vaříte večeři, a najednou fuk, a před očima vám zmizí kamarád/ka, dítě, manžel/ka nebo rodič? Zmizely sice jenom dvě procenta lidí, ale ať už mezi nimi byl nějaký váš bližní nebo ne, život už pro vás nikdy nebude stejný. The Leftovers jsou potenciálně velice frustrujícím zážitkem. Díl za dílem totiž přináší celou řadu otázek, a málokdy některou z nich zodpoví. Odpovědi totiž nejsou tak docela důležité, v jádru všeho stojí ona ztráta a nevratná změna, a způsob, jakým se s ní postavy snaží vyrovnat. Jsou tu ti, co hledají odpovědi v náboženství, další ve vědě, a někdo se pokouší předstírat, že se to vlastně nikdy nestalo. Hlavní postavy nejsou žádní hrdinové, jsou to lidé z masa a kostí, kteří se snaží udržet si všech pět pohromadě ve světě, který se zbláznil. Seriál se jim někdy věnuje rovnou měrou (první dva díly, pár vybraných dalších), většinou se ovšem co díl zaměřuje na jiný charakter, a tak navzdory relativně velkému počtu regularů spoustu z nich uvidíme jenom sporadicky. To divákovi na jednu stranu dovoluje se s každou hlavní postavou seznámit na takřka intimní úrovni, na straně druhé to představuje ten problém, že ne všechny postavy jsou stejně zajímavé/zábavné (což je ovšem samozřejmě čistě otázkou vkusu). Přesto se relativně brzy a trvale dostavuje intenzivní drama, které svým pojetím a záběrem nabízí rozjímání nad životem a ztrátou, jako žádné jiné. Pečlivě budovanou hloubavou atmosféru dokonale dokresluje úžasný soundtrack, ze kterého mi pravidelně naskakovala husí kůže. Není to pro každého, je to velice jiné, než jsem to podle námětu čekal, ale je to smysluplné, fantasticky zahrané (Theroux, Brenneman, Coon!) a mistrovsky zpracované. Malé PS a vysvětlivka toho, proč se navzdory samým superlativům zdržuji páté hvězdy. První série mi (narozdíl od většiny ostatních, koukám...) seděla mnohem víc než ty další. Její vyvrcholení bylo pro mě osobně záležitostí nezapomenutelnou a téměř nerozdýchatelnou, zbytek seriálu už jenom velice dobrý. (13.03.2018)

Tady člověk musí dát šanci, musí mít naději a vydržet alespoň do 3. epizody a pak ho Pozůstalí zaručeně začnou rozmělňovat, přežvykovat a ždímat tím nejstrašnějším a tím nejkrásnějším způsobem. Takové syrové emoce, jaké dokáže toto dílo probouzet, jsem snad ještě v žádném seriálu nikdy neprožil. Charakterová studie, všudypřítomné tajemství a obrovské množství symbolů, alegorií a životních otázek. Mistrovské dílo, i přes to, že Lindelof znovu před diváka klade otázky a prozatím nepředkládá téměř žádné odpovědi. Jenže tady otázky netvoří základ děje, pouze krásně mysteriózní podhoubí, které umocňuje hledání smyslu života po rozbití starého světa. Každý pozůstalý má hluboké šrámy na duši, každý se s nimi ale vyrovnává jinak. A člověk se klidně může v té depresi utopit. Ale pokud bude plavat vpřed, bude to stát za to. Velký počet scén se člověku vryje do největších hlubin paměti, možná dokonce navždy. Musím sice přiznat, že na tom má jistě velkou zásluhu přímo geniálně vybraný Max Richter jako skladatel, ale nezaostává ani celková kompozice a práce obrazu/kamery. A nikdy to nepůsobí samoúčelně ani násilně. Tak se pozná síla scénáře, stejně jako i síla herecká. Justin Theroux, Carrie Coon, Christopher Eccleston jsou pro mě asi největší zdejší herecké esa, při jejichž dramatech se mlží oči, ale nezaostávají ani ostatní, včetně mladých nováčků. Ať už to v budoucích sériích dopadne jakkoliv, min. první série je absolutní mistrovské dílo, kde kromě několika mírných špatností v dialozích funguje vše. Pokud teda k tomuto seriálu nepřistupujete zcela špatně. 2. série Chvilku si člověk zvyká na změnu prostředí, atmosféry i tempa, stejně tak jako na větší důraz na samotná jednotlivá tajemství, podivínství a absurditu světa po 14. říjnu, ale jak se to začne vše skládat do znovu nádherně emoční mozaiky a dojde vám, že i ta nová znělka perfektně sedí do průběhu příběhu, je to znovu plný počet. Je to méně komorní, méně bílé a smutně chladné, je to prostě jiné. Ale je to stále tíživé, otázky kladoucí, osobité a mistrovsky zahrané - Justin Theroux hraje jednu z nejlepších postav v historii televize a hraje ji mistrovsky, s tak uvěřitelnými emocemi, jaké jsem viděl jen málokdy. Stejně jako Ch. Eccleston, Carrie Coon nebo nově příchozí Kevin Carroll. 10/10 (24.11.2015)