Pozůstalí

Docela zajímavý seriál od scénáristy Ztracených. 2% světové populace z ničeho nic zmizí. Nikdo neví kam, a proč. Potupně se dozvídáme věci z pozadí. Co se dělo před vytržením apod. Seriál skvěle pracuje s postavami. Postupně si k nim najdeme cestu a prožíváme jejich příběhy. Dost se tu cestuje. Začínáme v New Yorku, pokračujeme Texasem a končíme v Austrálii. Samotní zmizelí lidé se moc neřeší a děj se hlavně zaměřuje na to, jak se s tím srovnávají oni pozůstalí. místy je to fakt silné. Snad v žádném seriálu jsem neviděl tolik emocí a lidské beznaděje. Naštěstí se věci nakonec většinou obrátí k lepšímu. K celkovému dojmu rozhodně pomáhá hudba, která je dost výrazná a intenzivní. Ona známá píseň od Pixies nás provází celým seriálem, někdy i v klavírní verzi. Co dodat, snad jen, e to určitě stojí za vidění. ;) "Where is my mind?" (29.09.2018)

The Leftovers nejsou úplně ideálním seriálem na "seriálové" sledování, tedy díl po dílu s týdenním odstupem. První dvě epizody jsou totiž poměrně zmatené, tvůrci v nich nejdou divákovi úplně naproti a tak chvíli trvá, než člověk pochopí, co / kdo / proč dělá. Ale od třetího dílu začnou být epizody sevřenější, zaostřenější a skládačka do sebe začne zapadat. Takže pokud seriálu chcete dát šanci, rezervujte si večer, pusťte si několik prvních epizod hned po sobě ... a třeba dopadnete jako já a zkejsnete u toho do pěti do rána. Leftovers jsou především citlivým komorním dramatem, okořeneným trochou sci-fi, mystiky a duchovna. Jsou o lidech, kteří kvůli nepochopitelnému nadpřirozenému jevu přišli o svou ontologickou jistotu a ani po třech letech se s tím nedokážou smířit. Každý se s tím vyrovnává po svém, většinou dost zvláštně. Emoční dopad na diváka schopného empatie je značný, zvlášť když ve správnou chvíli přijde flashback, který ukáže, jak tito lidé žili před onou událostí. Nehledejte racionální odpovědi, hledejte smysl. Mimochodem skvělí herci a hudba. Po první sérii nadšení. EDIT: Po druhé a třetí sérii: Nejlepší moderní seriál. Styďte se vy, kterým tu visí popilotní nízké hodnocení :D (12.11.2014)

Další Lindelofova hra s divákem, která jde ovšem tentokrát naprosto mimo mě. Řemeslně je sice všechno v naprostém pořádku a potenciál tento dramatický kousek rozhodně má. Specifická a hoooodně pomalá atmosféra mi ale vůbec nesedí, příběhově se toho ve většině epizod zrovna moc nestane a emociálně mě to nechává, i přes řadu vyhrocených scén, zcela chladným. Postavy jsou navíc po většinou nesympatické a je mi dost jedno, jestli se z hlavního hrdiny vyklube pošahanej magor, nebo začne řešit všechny ty záhady okolo. Díky bohu za Maxe Richtera a jeden z nejlepších seriálových soundtracků posledních let. I přes mírně stoupající kvalitu je to ale zatím dosti promrhanou šancí na mysteriózní pecku. P.S.: Vážně si vy naivky myslíte, že vám Lindelof dá ke všem těm záhadám nějakou odpověď? (29.08.2014)

Tak takhle si představuji typ mysteriózního seriálu, kde nám tvůrci naservírují v tomto případě Pozůstalé a řeknou mně : "Tak diváku, tady to máš a Ty si z toho pro sebe vyber co sama chceš, co se Tě silně dotýká a nebo co Tě naopak míjí, s čím souhlasíš, jak to vnímáš, jestliže s ničím nesouhlasíš, jdi od toho raději hned, ale pokud tam najdeš něco, co Tě byť jen trochu osloví a pocítíš zvláštní smutek až depresi, tak jdi dál a nevzdávej to." Tak zvláštní seriál jsem už dlouho neviděla a ani ho nehodlám každému doporučovat, byly momenty, kdy jsem sama bojovala s velmi ambivalentními vnitřními pocity a přece se mně Pozůstalí nějakým nevysvětlitelným způsobem dostali pod kůži. Po druhém díle jsem se přestala zabývat situacemi, které jsem nechápala a tak jsem je přestala řešit, protože tam šlo úplně o něco jiného a jen jsem si vychutnávala pouze jednotlivé postavy, jejich vnitřní svět s jejich pocity a vyrovnáváním se s náhlým zmizením svých nejbližších. A dokonalý výkon Justina Therouxe v roli Kevina, pilíř celého seriálu byl už jen třešničkou na dortu, který ale ne zrovna sladce chutnal. (11.10.2014)

Nevím, jak to ten Lindelof dělá. V tom seriálu se vůbec nic neděje, nic a nikdo se nikam neposunuje, ale přesto je každá epizoda emocionálně naprosto strhující. Část populace zkrátka zmizí a zbytek je v troskách. A o ty trosky zde jde především. Díky tomuhle dílku jsem navíc objevil hudebního génia Maxe Richtera a jsem osobně přesvědčen, že je to bůh. Schválně okoštujte jeho předělávku Vivaldiho Čtvera ročních dob nebo třeba tuhle dokonalou ždímačku emocí. Pokud nám to nezařízli, sejdem se u Pozůstalých opět za rok. /// 2. sezóna /// Kochám se kochám, ale stále mi to nedovolí jít až na těch pět. Možná proto, že jsem od závěru druhé série čekal mnohem tvrdší ránu na solar, než jaká nám byla naservírována a možná taky proto, že Justin Theroux je furt tak trochu herecké poleno. Ale pár věcí mi v hlavě už zůstane. Lynchovská epizoda v hotelovém očistci, Matt Jamison a jeho neskonalá víra v lepší zítřek nebo nádherná klavírní předělávka Where is My Mind jsou perly, které tenhle seriál povyšují na událost roku. Pokud hledáte všeobjímající příběh o síle lidské víry, tak už nehledejte. Tohle je on. /// 3. sezóna /// The Magnificent Mindfuck Deluxe. A taky zdaleka nejsilnější audiovizuální počin rozebírající víru člověka ze všech možných (i nemožných) úhlů pohledu. Bravo! (25.11.2014)