Muriel sa vydáva

Tahle Australská skupina herců je fakt povedená. Příběh se velmi dobře vyhýbá klišé. Muriel je přes všechny nedostatky sympatická a její motivace jsou vcelku pochopitelné. Film vás může často dovést až k slzám. Moc mě potěšilo zpracování vztahu s plavcem, který byl původně tak povrchním a nakonec se stal hlubokým a lidským. Fajn. (28.05.2014)

Muriel miluje skupinu ABBA, ale Mamma Mia si moc často nezpívá, je ošklivá a tlustá, ale deník si nevede, a nedoufá v lásku nebeskou, ale ve svatbu jako ze žurnálu. Její poněkud zjednodušené myšlení totiž zaměňuje vdavky za reinkarnaci a bílé šaty jsou pro ni důležitější než ten, kvůli komu je oblékne. Při pohledu na její rodinu, jejíž členové se nacházejí v různých stupních retardace, je ovšem pochopitelné, že jí představa manželského soužití musí splývat s nirvánou. Ne, není to romantické a není to komedie a některé aspekty vypadají natolik reálně, že se divák ani nemůže cítit nad Muriel zvlášť nadřazeně. Hodně smutný film. (29.09.2014)

Tak teda žiadny rozmarný film o svadobných trapasoch. Skôr dráma o outsideroch, ktorí chcú tiež prežiť kus svojho životného šťastia. Bez ohľadu na použité prostriedky a následky. Následky na druhých ľudí a vzťahy s nimi sú často zničujúce. Tento príbeh Popolušky po austrálsky sa dosť komplikuje rôznymi okolnosťami a tak jej nestačí iba stratiť črievičku, aby našla svojho princa. Napriek úvodnému váhaniu sa mi film nakoniec páčil a aj vďaka hudbe outsiderov, skupine ABBA, ho považujem za príjemný. –––– Kdo ji chytil? – Muriel! –––– Já chci vyhrát. Celej život chci vyhrát! – Já taky! (18.04.2018)

Dost smutný film, na úroveň romantických komedií až nezvykle moc. Toni Colette jako hlavní pilíř filmu je úchvatná, její kamarádka Rhonda dobře tvrdí muziku ve středu pole, zbytek postav tvoří jakési panoptikum jako vyhrabane odkudsi ze smetiště filmových zmetku. Ona i Muriel je valnou většinu filmu krajně nesympaticka a psychicky narušena postava. Čestnou výjimku tvoří patrně nejtragictejsi postava, matka Muriel, ta je zase pro změnu k politování. Body získává film především za originalitu, například během filmu neuvidíte ani jeden makeover, hlavní kamarádka hrdinky si nezačne nic s hlavním kamaradem hrdiny, není tady žádný maturitní ples atd. Pokud to shrnu, bylo mi více smutno než veselo, ale nedokážu posoudit jestli je to dobře nebo špatně. (18.03.2014)

Pred Vianocami vyšla Muriel za nejakých Baťovských pár korún a ja som mal fakt radosť. Nakúpil som ju všetkým možným kamarátom s tým, že im konečne nedám žiadnu čistú depku a oni Muriel okomentovali takto: 1) sračka 2) no prepáč Fláji, ale toto stálo za 20min. pozerania 3) trochu som bol sklamaný (diplomat LubošKO :-))). No dobre, ak nemusíte Abbu, dobre, dobre, ak nemusíte lineárne vyrozprávané príbehy o "Popoluške", dobre, dobre (hoc je jasné, že Toni a Libuška sú každá z úplne iného cesta). Chce to kopu nadhľadu, nechce to žiadne veľké očakávania. A potom si Murielinu cestu jej oneskorenou pubertou užijete. Puberta vs. žena, ktorá vie čo chce, ale nevie, kde a ako to nájsť. Toni Collette, ktorá je proste z najlepších, s Rachel Griffiths, ktorá je kamarátka s naj libidom na svete, s ostatnými postavičkami, ktoré často hraničia až s karikatúrami, ale tak jedinečnými, že som ich proste miloval od začiatku do konca. Nie je to dokonalé, ale ak sa budete usmievať, tak je to proste ono...a ak si poviete NECH ŽIJÚ KAMARÁTI, tak to je presne tá pridaná hodnota, ktorá stojí za to...Za všetko hore napísané, za maminky, ktoré zostanú (ne)vedome uväznené vo svojich nedokonalých životoch (a za ich smutne pravdivé vykreslenie), za zoznamovaciu scénu na plavárni s Davidom Van Arcklom (tu je Toni neskutočná)...je toho dosť, na čom sa budete pochechtávať i toho, čo Vás citovo vyžmýka (ak tú líniu nájdete)...vrátane pocitu uväznenia vo vlastnom tele, vo vlastnej hlave, vo vlastnej rodine.. a za toto všetko 5 * (27.01.2009)