Sowon

Ťažký životný príbeh inšpirovaný skutočným prípadom malého, usmievavého dievčatka, ktoré je jedného upršaného rána, pár metrov od školy, brutálne znásilnené miestnym pedofilom. Neskutočne depresívny snímok, ktorý Vás po citovej stránke úplne odrovná. Poukazuje nie len na fakt obludného činu, ale aj silu skutočného priateľstva, ktoré je najmä v ťažkých životných skúsenostiach tak veľmi dôležité. "So-won" je náročný snímok na psychiku, len pre odvážneho diváka, ktorí sa nebojí pozrieť pravde do očí, že nie vždy je spravodlivosti zadosťučinené. (04.11.2014)

Drsnééé...Drama s velkým Dé...Oproti jiným jihokorejským filmům, tentokrát to není romantické drama, ale drama rodinné...Neskutečně silný příběh, citlivě natočené a přesvědčivě zahraná role mladé herečky, tak i otce, který musel prožívat neskutečnou bolest a najít sílu při znovunalezení vztahu ke své dceři...Taková ta bezmocnost...Brrr....Pro mně, Korejci opravdu vedou v natáčení takových žánru...Citlivé, emocionální, obyčejné a s vědomím, že se to může stát každému z nás... (08.02.2015)

Bože, to nejhorší téma, co si lze představit. Někdo ublíží sexuálně, fyzicky a psychicky vašemu malému dítěti. O duši osmileté holčičky, Naději, rodičů, o chování okolí. O zpupnosti. Vynikající hudba, skvělá režie a neskutečné herecké výkony. Od scény s Kokomongem, převlečeným tátou, jsem to málem nedala. Něco více komentovat nemá vlastně žádný význam. (12.01.2017)

A sakra. Já si ten obsah tady nepřečetla celý. Ráda se nechávám překvapit. A že tady to překvapení tedy bylo hodně nemilé. Ale... ale byl to Lee Joon-ik a ten prostě umí. On ten příběh vypráví tak civilně, že víc už by to snad nešlo, ale kurňa život je někdy tak patetickej, že jsem během sledování vylila dvojku s vínem a ještě posmrkala dva kapesníky. Já bych tak ráda napsala, že to bylo nádherný, kdyby... to šílené kdyby. A ta beznaděj ze soudního jednání. Jeden by řekl, že to snad okopírovali od nás. A toho úchyla? Tak toho bych pověsila za koule do průvanu a ještě k němu postavila pořádně nadrženýho 4% obra! Ať si chlapec taky užije. Ufff, hned je mi líp. (23.08.2014)

Ach ti jihokorejci... Když jsem se nedávno dodíval na film Dogani, slíbil jsem si, že se zas delší dobu nebudu pouštět do něčeho tak smutného a drsného, že si prostě dám oddech od těchto veskrze negativních dramat. Jenže já si prostě nedám pokoj a šel jsem do toho znovu. A v případě "So-won" jsem ani pořádně nevěděl, do čeho vlastně. Název (anglický distribuční) zněl doslova nadějně... obsah filmu už méně, ale přesto jsem to risknul. A to jsem neměl dělat. Pozitivní je, že jsem konečně po roce zase viděl film, kterému jsem bez sebemenšího zaváhání udělil 5 hvězdiček. Jenže za jakou cenu? Nepamatuji si, kdy mě nějaký film takto emocionálně rozsekal. Aha, už vím, před rokem to byl Nae meori sogui jiugae. A že to byl po tom roce opět právě film jihokorejský, tak to nejspíš nebude náhoda s tím jejich všeobecně vysokým hodnocením. Nebudu sem psát, o čem film je, to si přečtete v obsahu. Napíšu sem raději, že se rozhodně nejedná o film pro každého. Silně nedoporučuji těm, co se (tak jako já) velmi snadno dojmou a nebo mají sklony k přecitlivělosti, pokud se jedná o násilí, obzvláště na dětech. Protože tohle by pohlo i skálou... A nemyslím si, že by se zde jednalo o nějaké prvoplánové či laciné ždímání slz. "So-won" je prostě pohledem na realitu doširoka otevřenýma očima. Pohled na život jedné ne zas tak úplně dokonalé rodiny po strašlivé životní zkušenosti. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. (28.05.2014)