Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)

(viac)

Recenzie (103)

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Ani ja som sa neubránil porovnávaniu tohto životopisného filmu s Formanovým Amadeom. Motív parazitizmu na schopnom jedincovi je v živote príliš častý na to, aby bol spracovaný iba v jednom filme. Na rozdiel od Amadea ma u Farinelliho nezaujala hudobná zložka, čo viedlo k nižšiemu hodnoteniu. Inak nemám veľmi čo filmu vyčítať. Vizuál, herecké výkony, samotný príbeh a jeho myšlienkový presah, to všetko bolo v poriadku. Len ma neoslovil tak, aby som ho mohol vnímať ako mimoriadny film. ()

Janek 

všetky recenzie používateľa

Naprosto souhlasím s DaViD´82 - ten film je ve stínu geniálního Amadea - to je to první, co se mě po skončení Farinelliho prohnalo hlavou. Chybí tomu ta nezapomenutelnost, která by mě donutila vidět to vícekrát. A také jsem si možná neměl přečíst, že byl Farinelliho hlas vytvořen digitálně - tato nadbytečná informace mi totiž trochu kazila atmosféru snímku (minimálně mě iritoval místy velmi okatý playback). Ale najdou se tu skutečně silné okamžiky, při kterých jsem náběh husí kůže skoro cítil. Jinak Mozartovy koule vs kastráto Farinelli - 1:0 - 70% ()

Reklama

mortak 

všetky recenzie používateľa

Zajimavé téma je bohužel uzemněno nenápaditou režií, která využívá všechna možná klišé (když se bratři hádají, odnese to zrcadlo; holubice míru, která oznamuje smíření; dialogy obtěžkané velkými myšlenkami a city nedovolují postavám skutečně žít). Ovšem i přes všechny tyto nectnosti je film pro diváka zážitkem a staví před něj jasně všechny problémy a paradoxy přibližování se k Bohu - osamocenost nedobrovolného umělce, který oslavuje Boha svou zrůdností (kdyby Bůh chtěl, abychom Ho neměli, zařídil by svět jinak; jenže křesťané v čele s katolickou církví se od počátku snaží změnit dílo chybujícího stvořitele, který to stvoření zvoral - viz první křesťanský intoš Órigenés, který si Ho uřízl a pak po zbytek života psal o Bohu), a hledajícího základ všeho - Lásku, kterou mu nikdo nemůže dát. Bratr i učitel ho využívá, Handel chápe, že se vlastně jedná o zrůdnou hudební perverzi (i když je jí fascinován) a ženy mu vždy budou patřit jen napůl. ()

argenson 

všetky recenzie používateľa

Srovnávat Farinelliho s Formanovým Amadeem podle mě není fér, větší smysl dává konfrontace s režisérovým pozdějším filmem Král tančí. A v tomhle souboji pro mě Farinelli vychází mnohem líp, má zajímavější výpravu, pestřejší exteriéry, příběh, který mě víc oslovil a hudbu, která mi líp pasuje. Podobně jako v Král tančí, tak i tady je ústřední dvojice trochu nesourodá, jeden z nich (v tomto případě Farinelliho starší bratr Riccardo) je zneuznaný, závistivý a nepochopený magor. Jeho výstupy jsou občas napotlamě, ale jako celek je to solidně ukočírovaný. ()

charge 

všetky recenzie používateľa

Příběh o nejslavnějším kastrátovi všech dob se skutečně příliš nepovedl, dějová linka totiž nemá v podstatě co nabídnout, pouze řešení tvůrčích krizí ať už Händela nebo Farinelliho bratra, odmítání spolupráce umělců, také účinkování zbytečných postav, nebo sexuologický problémy samotnýho Farinelliho, i když jimi nejspíš podle tohoto snímku netrpěl, na to že mu byla vajca odňata již v šesti letech a ve skutečnosti by v dospělosti vyzněl spíš jako ošklivá ženská, se chová a hlavně vypadá jak alfa samec se sportovním a svalnatým tělem a mocně rašícím vousem. A nakonec ani ten zpěv s hudbou mě nijak zvlášť neoslnil. Pro mě pouze kostýmní podprůměr. ()

Galéria (32)

Zaujímavosti (3)

  • Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
  • Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)

Reklama

Reklama