Farinelli

Ani ja som sa neubránil porovnávaniu tohto životopisného filmu s Formanovým Amadeom. Motív parazitizmu na schopnom jedincovi je v živote príliš častý na to, aby bol spracovaný iba v jednom filme. Na rozdiel od Amadea ma u Farinelliho nezaujala hudobná zložka, čo viedlo k nižšiemu hodnoteniu. Inak nemám veľmi čo filmu vyčítať. Vizuál, herecké výkony, samotný príbeh a jeho myšlienkový presah, to všetko bolo v poriadku. Len ma neoslovil tak, aby som ho mohol vnímať ako mimoriadny film. (03.07.2013)

Naprosto souhlasím s DaViD´82 - ten film je ve stínu geniálního Amadea - to je to první, co se mě po skončení Farinelliho prohnalo hlavou. Chybí tomu ta nezapomenutelnost, která by mě donutila vidět to vícekrát. A také jsem si možná neměl přečíst, že byl Farinelliho hlas vytvořen digitálně - tato nadbytečná informace mi totiž trochu kazila atmosféru snímku (minimálně mě iritoval místy velmi okatý playback). Ale najdou se tu skutečně silné okamžiky, při kterých jsem náběh husí kůže skoro cítil. Jinak Mozartovy koule vs kastráto Farinelli - 1:0 - 70% (12.12.2007)

Zajimavé téma je bohužel uzemněno nenápaditou režií, která využívá všechna možná klišé (když se bratři hádají, odnese to zrcadlo; holubice míru, která oznamuje smíření; dialogy obtěžkané velkými myšlenkami a city nedovolují postavám skutečně žít). Ovšem i přes všechny tyto nectnosti je film pro diváka zážitkem a staví před něj jasně všechny problémy a paradoxy přibližování se k Bohu - osamocenost nedobrovolného umělce, který oslavuje Boha svou zrůdností (kdyby Bůh chtěl, abychom Ho neměli, zařídil by svět jinak; jenže křesťané v čele s katolickou církví se od počátku snaží změnit dílo chybujícího stvořitele, který to stvoření zvoral - viz první křesťanský intoš Órigenés, který si Ho uřízl a pak po zbytek života psal o Bohu), a hledajícího základ všeho - Lásku, kterou mu nikdo nemůže dát. Bratr i učitel ho využívá, Handel chápe, že se vlastně jedná o zrůdnou hudební perverzi (i když je jí fascinován) a ženy mu vždy budou patřit jen napůl. (12.11.2010)

Srovnávat Farinelliho s Formanovým Amadeem podle mě není fér, větší smysl dává konfrontace s režisérovým pozdějším filmem Král tančí. A v tomhle souboji pro mě Farinelli vychází mnohem líp, má zajímavější výpravu, pestřejší exteriéry, příběh, který mě víc oslovil a hudbu, která mi líp pasuje. Podobně jako v Král tančí, tak i tady je ústřední dvojice trochu nesourodá, jeden z nich (v tomto případě Farinelliho starší bratr Riccardo) je zneuznaný, závistivý a nepochopený magor. Jeho výstupy jsou občas napotlamě, ale jako celek je to solidně ukočírovaný. (13.09.2014)

Příběh o nejslavnějším kastrátovi všech dob se skutečně příliš nepovedl, dějová linka totiž nemá v podstatě co nabídnout, pouze řešení tvůrčích krizí ať už Händela nebo Farinelliho bratra, odmítání spolupráce umělců, také účinkování zbytečných postav, nebo sexuologický problémy samotnýho Farinelliho, i když jimi nejspíš podle tohoto snímku netrpěl, na to že mu byla vajca odňata již v šesti letech a ve skutečnosti by v dospělosti vyzněl spíš jako ošklivá ženská, se chová a hlavně vypadá jak alfa samec se sportovním a svalnatým tělem a mocně rašícím vousem. A nakonec ani ten zpěv s hudbou mě nijak zvlášť neoslnil. Pro mě pouze kostýmní podprůměr. (11.04.2014)