Anjeli univerza

Tenhle islandský filmeček jsem shlédl úplnou náhodou a navíc jsem nestihl vidět začátek. Přesto jsem dokázal vydržet zírat na celé titulky s otevřenou pusou, což se mi tak často nestává. Velká většina filmu, odehrávájící se v psychiatrické léčebně, nebo jen krůček od ní, je plná beznaděje a smutku a když se už konečně objeví světélko naděje, uzemní vás zpět do reality. Hlavní - Paulova postava působí jako hromádka neštěstí (a taky že jí je) a určitě si vyžádá soucit mnoha diváků a nejednou ukápne i ta slzička. Vše to umocňuje také depresivní, ale nádherná scenérie Islandu a fantastická hudba Sigur Rós, jíž jsou protkány ty nejemotivnější části filmu. Všem ze štábu se klaním až k zemi a děkuji za ten zážitek. (20.06.2005)

Nevedel jsem co od tohohle filmu cekat, herce ani rezisera neznam a islandska kinematografie mi nic nerika, ale gourylla tady zminil Prelet nad kukaccim hnizdem, tak jsem doufal, ze to bude aspon podobny. Jenze preletu tohle nesaha ani po kotniky. Herci hrajou celkem dobre, ale hlavni hrdina neni vubec sympatickej takze mi bylo jedno co s nim bude. Prvni pul hodina byla nudna a vypadalo to jak naka romanticka komedie, nastesti pak mu hrablo a slusne se to rozjelo. Problem je v tom, ze se to rozjelo jen kdyz mu hrablo coz bylo tak 4X za film a to bylo malo. Tem scenam kdy se nastve bych dal 5*, protoze jsou fakt husty s dobrou hudbou, jenze zbytek za moc nestoji. Magori mezi sebou furt kecaj o nejakejch kravinach, nudi to a nebavi. Krome "nastvanejch" scen se tu par slusnejch najde, ale to je na lepsi hodnoceni malo, takze horsi 3*. (20.06.2005)

Fridrikssonův obraz psychiky paradoxně zdevastované tím nejkrásnějším, nejčistším citem, láskou mě nepřestává fascinovat. Jak křehká a nevyzpytatelná může být lidská duše. Okamžikem rozchodu s milovanou dívkou Páll vnitřně umírá, jeho svět se nadobro zastaví. Konec...............Konec, který má ale fatální následky, Pálliho "zeměkoule v hlavě" se začne pomalu otáčet na opačnou stranu. Zoufalství, paranoia, hluboké deprese, schizofrenie. Absolutní chaos a ztráta sebe sama. Není cesty zpět. Nastupují sedativa, psychiatrická léčebna. Film se spoustou geniálních hlášek, trýznivé hudby a destrukce lidské osobnosti. "Život je příběh vypravovaný blbcem." P.S. Závěrečných 15 minut jsem viděl asi 100x, uff, vražedná porce deprese. I díky tajemné hudbě od Sigur Rós jsou emoce ještě intenzivnější ("Bíum Bíum Bambaló" rules). Scéna, kdy okradený Páll jde duševně rozerván domů, plný beznaděje, úzkosti a nicotnosti je jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec.... (28.07.2008)

Příběh člověka, kterému se kvůli schizofrenii prakticky rozpadl celý život a Andělé všehomíra to sledují od úplného začátku, kdy byl hlavní hrdina ještě plný sil a nadějí. Celé to je pouze o úpadku člověka. Depka od začátku až do konce. Těžko se na to kouká, těžko se to nějak hodnotí. Nečekejte nijak rafinovanou hollywoodskou podívanou jako je například Čistá duše. Tohle je hodně nekompromisní evropská produkce, kde se moc světla ve tmě nedočkáte. (21.04.2021)

Problém bude v tom, že hlavný hrdina mi nie je sympatický, čo nesúvisí s jeho diagnózou, ale skôr samotným chladným zjavom a divným chovaním. To síce s jeho chorobou súvisí, ale jeho kolegovia z liečebne by boli možno pre výber ústredného protagonistu lepším riešením. A to hovorím ako človek, ktorý má medzi najlepšími kamarátmi schozofrenika a rozhodne ide o sympatickejšieho človeka. Kto nevie ako vyzerá Baltasár Kormákur, tak tu sa to dozvie. Je fajn, že Fridriksson a Paalgard snímajú Island nie zrovna ako reklamu pre cestovné kancelárie, jediná pekná budova tu je prezidentský palác, či ako to nazvať. Blázni sme všetci, ide o uhol pohľadu, to je jasné. A kto to stále nechápe, nech si pozrie tento film. (02.04.2021)