Diplomová práca

Tento starší kousek mě jen utvrdil v tom, že Španělé jsou géniusové v oblasti "hutnější filmařiny". Na rozdíl od filmařů ostatních národností (speciálně amerických) pochopili, že základním stavebním kamenem pro žánr horor/thriller/mysteriozní apod. není omáčka v podobě efektů, obsazení, hudby atd., ale je jím jasný námět, který je perfektně složený z odpovědí na jednoduché otázky "kdo? co? kdy? kde? jak? proč?". Takže - mladá studenka filmařiny píše diplomovou práci na téma "násilí v audiovizuálním průmyslu", díky čemuž se snaží sehnat (v roce 1995) dostatek studijního materiálu v podobě filmů s tím nejhorším možným obsahem. Už toto samo o sobě je manévrovací prostor jako hrom a to mluvíme jen o úvodu. Jaké překvapení, když dostane pod ruku pásku s mučením a brutální vraždou dva roky pohřešované studentky. která pochází ze školního archivu. Víc neprozradím - ostatně stejně jako samotný film, který vás nechá v nejistotě po výborné dvě hodiny až do samého závěru. Paráda. 90% (12.11.2012)

No to byla ale hovadina. Hlavní hrdinka aspiruje na titul Nejtupější nána a dialogy nejspíš psala troska v poslední fázi heroinové závislosti, protože tolik sraček z úst herců jsem v jednom filmu snad ještě neslyšel. Pravda - na vině může být i děsivý český dabing, ale já se obávám, že ve španělštině to nebude o mnoho lepší. Ono to ani nejde. A aby toho nebylo málo, tak režisér celou tu hrůzu natahoval seč to jen šlo, takže když už jsem si myslel, že už je fakt konec, došlo k dalšímu nesmyslnému zvratu, který vlastně ani zvratem nebyl. Jediné, co činilo celý film občas zneklidňujícím, byla v jistých momentech hudba a jekot týraných. 10% (30.01.2012)

Největším tahákem tohohle thrilleru pro mě bylo jméno 'Ana Torrent'. Moje nejoblíbenější dětská herečka (El espíritu de la colmena, Cría cuervos) si ovšem tentokrát zahrála v trochu jiném žánru... Chtěl jsem být objektivní a hodnotit tenhle film s přihlédnutím k jeho stáří (skoro 20let), ale nedokážu se ubránit kritice za tu spoustu šablonovitých klišé... Třeba když Ángela na prvním útěku před Boscem opustí univerzitní chodby plné lidí a běží kamsi do sklepních katakomb. A vysportovaný frajer je nejdřív deset metrů za ní, aby na ni za chvíli ztrácel už několik vteřin, i přes její lomcování klikami, bloudění a pády... Nebo scéna s Chemou a sirkami v podzemí - šel by opravdu někdo v téhle situaci (poloprázdná krabička sirek) rychlostí 1 sirka na pár metrů? A spousta jiných podobných momentů. A to ani nemluvím o obligátním 'nepochopitelném chování postav'. Takovéhle debilizování diváka mě fakt unavuje; užívám si hloupá klišé třeba v prvoplánově hloupých vyvražďovačkách, ale v "seriózním" thrilleru mi vadí. A navíc ta praštěná zápletka (sklad a střižna snuff filmů je kdesi ve sklepě univerzity, kde se doličný materiál válí v nějaké komoře v papírových krabicích). A dál - obě dvě filmové mrtvoly jsou asi těmi nejmizerněji zahranými filmovými mrtvolami jaké jsem viděl (obě se totiž evidentně hýbají). Zkrátka Tesis na mě působí příšerně amatérsky a zastarale, jsem už holt zmlsaný novodobou španělskou produkcí. Slabé tři. (21.08.2015)

Když režisér snuffu zakřičí: „Cut!“, co tím vlastně myslí..? Na Tesis lze koukat ze dvou úhlů. Jako na thriller, u něhož postavy (podobně jako v Cravenově stejně starém Vřískotu) budí podezření tím, že se nechovají moc podezřele a podnikají nerozumné věci za účelem zmatení divákovy podezíravosti či naplnění některých hloupých pravidel žánru. Amenábar občas přijde s dobrým nápadem, ale nepřesvědčivé podání výše uvedeného a přemrštěná délka podstatně otupují ostří napětí. Druhý pohled patří medializaci násilí, které lidi, pokud zrovna nejsou jeho cílem, fascinuje už od nepaměti. Vyhledávat ho, pasivně přijmout a jedním dechem pokrytecky odsoudit aktivního vykonavatele, to by nám šlo.. V samém závěru je to hezky nakousnuto, ale studie na toto téma raději ponechávám jednomu kanadskému gynekologovi, který dobře ví, že televize je realita a realita je míň než televize.. (31.01.2017)

„Začneme tím, že tě budu nějakou dobu mlátit. Do hlavy. Když ztratíš vědomí, počkám, až se probereš. Potom ti odřežu ruce a nohy. Pak tě zohavím. Ale ještě nevím jak. Tyhle věci improvizuju za pochodu. Když ti například uřežu ruku, možná, že ti ji dám na hlavu. Jako čelenku. Tyhle prasečinky jsou rajcovní.“ Po takřka fantastněmagoristickém Videodromu a zbytečně sterilních a uhlazených 8mm asi nejlepší film o násilnickém snuff fenoménu, co jsem viděl. Celkově slušná práce, zajímavá poutavá, napínavá, znepokojující, brnkající na nervy. Zajímavý námět, dobré herecké výkony s výraznými a příjemnými (i těmi zápornými) postavami. Navíc, herec hrajícího Bosca vypadá jako mladý Benicio del Toro a má přesně ty jeho neobyčejně poutavé a uhrančivé oči. Film však má i několik stinných stránek, kvůli nimž jsem byl nucen hodnocení trochu snížit – až moc zbytečně přepálenou stopáž (zkrátit film tak o 20 minut, vypustit nudnější a ukecanější pasáže, dojem by byl mnohem intenzívnější), s čímž se pojí i druhé negativum. Napětí a atmosféra filmu strašně kolísá, po scénách, kdy jsem byl napjatý jak struna a bylo mi zcela jasné, proč si tento film zaslouží i žánrovou nálepku hororu, často přicházely pasáže, které vybudovanou atmosféru napětí zbytečně moc rozptylovavy (často až do ztracena), všechno to muselo být budováno zase znovu a já si říkal, proč že se o tom mluví i jako o hororu?. 3,5* (25.02.2010)