Fantastické zvery a ich výskyt

Ó, tak to byla teda hrůůůza... Příběh - děs, zmatený, o ničem, nuda, zklamání. Přesun z Anglie do Ameriky - děs, jedinečnost světa JKR byla dost tvořená Anglií a po-amerikování to jen posunulo ještě víc do zaměnitelnosti libovolné průměrné fantasy. Samotný fantastický zvířata - digitální sajrajt, fuj, líbil se mi jen ten divnej dlouhosrstej skřítek, a to nejspíš proto, že vypadal jak Brumbál. Teď postavy - naprostej děs. Kdyby se rozdávaly metály za nudnýho, nesympatickýho, otravnýho, pořád stejně vykuleně se tvářícího stupida s přiblblou zrzatou pliskou na hlavě, má Eddie Redmayne zlatou. Katherine Waterson je ovšem ještě mnohem horší, kdykoliv se objevila v záběru, měla jsem chuť řvát, chytit ten monitor a prohodit ho oknem. Ten její věčně nespokojený ksicht na pokraji breku s vámi fakt zůstává. Farrell podvyužitý a ten vlasovej zločin na hlavě přehrávajícího Ezry Millera snad ani nebudeme komentovat. Celej film tam všichni jen poletujou a mizej, do toho černej digitální mrak jakožto záporák - WHAT? A co sakra má bejt ten způsob "užívání" hůlek? Jakože Mlok nemůže prostě "odhůlkovat" toho rozvášněnýho nosorožce do kufříku jako každej normální kouzelník, musí se místo toho polejvat feromony a špulit na něj říť? Jako fajn, asi by tam jinak nemohla bejt tak ultra nezajímává scéna se zamilovaným hnusným digitálním nosorožcem, ale co třeba to nějak aspoň zdůvodnit. Jakože třeba si Mlok zapomněl hůlku doma nebo odhůlkování by mohlo zamilovanýho nosorožce citově ranit nebo co já vím... Ale je to prostě stupidita. A korunu tomu nasadí ten závěrečnej morf. To už bylo trochu moc i na mě, sakra, kdybych chtěla vidět dalšího přestylizovanýho Deppa, podívám se na nějakej z jeho nedávnejch propadáků. U tohoto generického výplodu bez duše (ano, tak moc mě to emočně zasáhlo) jsme si dokonce se sestrou musely představovat, že zápletka se ve skutečnosti točí kolem "zrození Filche," protože i to by byl lepší příběh. Tenhle "film" má dva klady - božího Dana Foglera, s jehož nechápavým výrazem jsem se od začátku ztotožnila a stejně božskou Alison Sudol. Toť vše. Další díly jen pod vlivem nějaký drogy. (01.05.2017)

Takže zpět ve světě H.Pottera bez H.P....naštěstí. Na rovinu je třeba říci, že Fantastická zvířata nemají žádný nosný příběh. Jakoby to byl jen střípek z čarodějného světa, epizoda z nekonečného seriálu. Postavy dvakrát sympatické nejsou, i když v závěru si snad divák může říci, že si ho nakonec získaly. Film pro velké plátno! Jakmile vstoupíte do kufru, otevře se před vámi fantastický svět plný nápadů a báječných tvorů. Výborné speciální efekty vrcholí při devastaci New Yorku, kdy si jistě vzpomenete na mimozemské stonožky z Avengers. A také se několikrát setkáte se smrtí. Umírání v tomhle příběhu není pěkné... Původní tři hvězdy navyšuji za hravost, působivou vizuální stránku a bájné tvory. A také...F.Z. jsou ze škatulky temnějších filmů, což se počítá. Pro děti moc nejsou. (22.11.2016)

Opravdu slabé efekty. Redmayne všude hraje úplně stejně a už to není zajímavé. Začátek je ještě slibný, ale pak už je to jen maglajz. Příběhově naprosto o ničem. Hudba má hodně příležitostí vyniknout a dokonale je nevyužívá. Jediná dobrá věc je postava Colina Farrella a fakt, že se nejedná o film podle knihy, ale o film, který je o fiktivní postavě, která napsala fiktivní knihu, jež se dostala i do reálného světa. Tahle premisa je tím nejlepším nápadem, který tento snímek nabízí. Nic víc tam však není. (22.02.2017)

Ano, mám pro Rowlingovou a její vyprávění slabost a kdybych si měl spontánně vybrat, v jakém libovolném fikčním světě chci strávit zbytek svého života, nebyla by to ani Středozem, ani Pandora, ale kouzelnické společenství, kde si můžete přivolat pivko z ledničky, aniž byste se museli zvednout z gauče od famfrpálu. Zvířata jsou uspokojivým intrem do nové série, které vyloženě překypuje vizuálními nápady rozvedenými do nejmenších detailů a především hmatatelnou láskou a fascinací vlastním prostředím a jeho neomezenými zákonitostmi, kterou pak úspěšně, skrze roztomilou postavu nečara Kovalskiho, převádí i na oslněného diváka. Bohužel, s příběhem už to tak slavné není. Rowlingová totiž tlačí dohromady více dějových linií, které plynou nezávisle na ostatních a ve finále jsou spojeny dost kostrbatými a tenkými oslími můstky, přičemž černokněžník Grindelwald, největší plánovaná stár celé série, je pro vývoj příběhu v podstatě zanedbatelnou a zbytečně nastrčenou figurkou. Temnější potterovský feeling je tytam, ale Yates rozhodně odvádí výbornou práci a drží film správným načasováním humoru a příjemným tempem alespoň v sympatických mezích kouzelné dětské rozprávky, což platí i o hercích. Uvidíme, co přinese pokračování, jemuž se tenhle díl očividně přizpůsobuje až příliš... (18.11.2016)

Bible hloupých spratků a jejich ještě hloupějších rodičů začíná získávat Starý záhon a neumětelská braková kurvilka dětského vkusu bezskrupulózně pokračuje ve vykrádání Durrella, Brookse a dalších skvělých a literárně excelentních autorů, kteří ty čuráky v prestižním londýnském nakladatelství prostě kouřit odmítli. A co může být lepšího pro absolutní přežrání tupého britského prasete, než přenést ten vykalkulovaný literární svrab do už tak kulturně zdegenerovaného prostředí nejdementnějšího trhu světa. A tak do Ňu Jorku přijíždí ten nejhnusnější čaroděj, jaký kdy stál před kamerou, aby honil. Honil mytologii Mluvícího balíku do nenasytné banditské kasičky J.sem K.ráva Rohlíkové. Paradoxně je to však filmově tisíckrát zábavnější a příjemnější než všech sedm morových ran Heryho Potrata. Takže, milí „sofistikovaní čtenáři“, co jste snědli akorát Slabikář a sedm literárně genocidních zvratků zlodějské patlalky, zkuste se třeba podívat, kam ta piča mimo jiné chodí nakupovat! Uvidíte ten rozdíl mezi opravdovou literaturou, plnou úžasné fantazie a originality, a špatně napsanou, komerčně vyhajpovanou pícninou pro stádové mongololidi. (20.01.2017)