Zasľúbená zem

70%. Až na výjimky platí zásada, že když má nějaký film tři hodiny, nemá u mně šanci (ještě horší je, když na tu délku nejsem duševně připravený, což jsem nebyl). Během projekce tohoto byly chvilky, kdy jsem se díval na hodinky... ale zároveň i chvilky totálního ponoření, čemuž bohatě napomáhala kamera a hudba Wojciecha Killara (kdo neví, napovím - Coppolův Dracula, a kdo neví ani teď, tomu rozbiju hlavu holí). (04.12.2007)

Ak si pozriete náhodou v krátkej dobe po sebe filmy Zaslúbená zem, Súmrak bohov a Stávka na neistotu (napríklad..., kombinácií bude viacero), zistíte, že ludia sa nemenia a zmena doby je skôr iba zmenou číslovky, všetko čo je iné, je iba vonkajšieho charakteru. Možno niektorí budú považovať adaptáciu z roku 1975 za tendenčne poplatnú vtedajšiemu režimu, ale bolo by to krajne nespravodlivé, to, o čom film rozpráva, je (ako som uviedol na dvoch iných príkladoch) husto nadčasové. Postavy pôsobia mierne karikatúrne, čo bude určite autorský zámer a ten funguje výborne. Nestotožníte sa s nimi, ale budete obdivovať herecké výkony úplne všetkých hercov vrátane štekov a možno vám ich bude lúto ako ludí, ktorí nedokážu byť šťastní preto, lebo ich pohltilo sebazničujúce sebectvo. Výprava berie dych, od premyslenej farebnej štylizácie po monumentálnosť dekorácií. Zem zaslúbená je tak skutočným velkofilmom vo všetkých svojich zložkách. (24.02.2016)

Tři kamarádi, Polák, Němec a žid si chtějí splnit sen vlastnit továrnu. Podvody, lži, využívání vlastních rodin i přátel pro svůj prospěch, nebyly cizí ani jednomu z nich. Nikdo z nich nebyl lepší nebo horší. Kontrast mezi životem bohaté buržoazie a bídou zbytku populace, otázka žebříčku hodnot, tudíž vlastně celý Wajdův film je aktuální i v dnešní době. (22.06.2010)

Andrzeja Wajdu som mal doteraz v podvedomí zaškatuľkovaného ako výborného režiséra. On možno aj je výborným režisérom, ale pravdou tiež je, že okrem Popola a diamantu som jeho filmy hodnotil iba ako nadpriemerné a dva z nich ani tak. V komentároch sa často vyskytuje otázka: "Čo na tom tí ľudia videli?" A aj keď názory ostatných komentátorov neberiem príliš do úvahy, tentokrát ma napadlo to isté. Od vysokého, 87% hodnotenia som očakával vynikajúce, pravdepodobne najlepšie Wajdovo dielo. Určite je to zaujímavý, výpravný a široko poňatý film o nemilosrdných začiatkoch kapitalizmu, v ktorých platil iba zákon džungle. Určite je to dobre obsadený a dobre nasnímaný film. Nedokážem však posúdiť, či plochosť, až figúrkovitosť postáv a okázalá polarizácia spoločnosti bola prítomná už v predlohe laureáta alebo ju vniesol do filmu samotný Wajda, aby odviedol povinný desiatok vtedajším chlebodarcom. Na to, aby som pridal ďalšiu hviezdičku by som nesmel mať pocit, že som si pozrel propagandistický film. Takých som videl mnoho a niektoré sa ani netvárili ako umenie. (02.03.2017)

V německém šlágru z roku 1974 (znám ho z doby studia) se zpívá: „Ich habe diese Landluft satt/ ich möchte wieder in die Stadt/ Theo, wir fahren nach Lodz…“. Šlágry pocházejí z jiných šlágrů - tento se dá datovat ze 17. i 19. století (zde ve verzi „Itzek, komm mit nach Lodz …“. Łódź. se v 19. století stává průmyslovou metropolí se stálým přílivem venkovanů, kteří podobně jako páni továrníci a finančníci, v ní vidí takřka zaslíbenou zemi, Není to tedy pouhý pomysl režiséra Wajdy ani spisovatele Reymonta, kteří v tom vidí především zlořády gründerského kapitalismu. Tak či onak zaslíbenou zemí je primitivní kapitalismus a jeho podbízivá služka - demokracie. Jak to vypadá ve skutečnosti (tedy ve filmu) se není třeba příliš šířit: surovost, podlézavost, podvod, zkrátka podouštví (jak by řekl Benjamin Kuras) na pozadí kouřících komínů a továrních hal. Příběh je nesen třemi mladými gründery, z nichž každý zastupuje svoji třídní vrstvu, a jejichž touha po vlastní továrně přesahuje všechny etické meze. Pokud při sledování filmu uvažujeme o odborových a sociálních hnutích, pak je to jen přirozená reakce. Ještě jeden citát z klasika: "... Z robotérů stávali se fabričtí dělníci; panské zámky ztrácely svůj lesk; bázeň před nimi mizela; jejich velitelskou úlohu převzaly továrny; ty počínaly panovat svému vůkolí a stávaly se tím, čím byly ve středověku hrady rytířů, kteří v nových dobách neloupili v rukou se zbraní, ale s kapitálem po kapsách a pokladnách" (Antal Stašek, České slovo, 3. 4. 1927). (03.06.2014)