Week-End

[1,5*]     "The horror of the bourgeoisie can only be overcome by more horror."     Mimoriadne bizarná komédia s akousi Godardovou víziou konca civilizácie, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je zrejme režisérovým najšialenejším a najzvrátenejším dielom. Na začiatku ma síce uchvátila nesmierne pôsobivá scéna dopravnej zápchy, tým sa ale pre mňa aj čaro filmu končí. Film je veľmi nepríjemný po zvukovej stránke - sprevádza ho buď disonančná "hudba", alebo neustále nepríjemné hlasné zvuky (trúbenie, vrieskanie). Ten nervózny, uvrešťaný a totálne absurdný svet začína časom poriadne liezť na nervy. Manželka to nevydržala a po krátkom čase sledovanie filmu vzdala a ja som sa musel obrniť obrovskou dávkou trpezlivosti, aby som to bol schopný dopozerať. A keď sa už film konečne trochu ukľudní (na akomsi poľnohospodárskom družstve začne hrať Mozart), tak nastúpi ďalšia nepríjemná stránka filmu - neskutočná urozprávanosť. Pozerať sa na nezúčastnené tváre hrdinov a pritom počúvať siahodlhé politické vyhlásenia, to proste nie je to, kvôli čomu sledujem filmy.     "What a rotten film. All we meet are crazy people." (16.11.2022)

No, minimálně první polovinu to byla dost dobrá absurdní satira na myšlenku anarchie a anarchismu celkově. Překvapivě jsem se i docela dobře bavil, párkrát zasmál a třeba scéna zácpy na silnici je naprosto dokonalá a snad i tou nejvtipnějším, co kdy Godard natočil (akorát si dost hraje s diváckou trpělivostí, jelikož poslouchat asi 10 minut troubení aut není nic příjemného pro uši). V tu dobu jsem to viděl i na silné 4*, bohužel v druhé polovině se z toho stal klasický Godardův myšmaš myšlenek, ale s tou výjimkou, že byl na jedno téma - politika. I tak to byl snad Godardův nejméně myšlenkově roztříštěný film. Jenže to taky dlouho nevydrželo a nakonec z toho vypadala totální experimentální šílenost s pár zajímavými nápady, ale bohužel mě to už pak celé dost nudilo. Kromě závěrečných 10 minut, ty to trochu vytáhly nahoru. Možná se to celou dobu mělo brát jako surrealismus, fakt nevím. Tak jako tak bych Week End zařadil mezi to lepší od Godarda, ale i když bych rád dal vyšší hodnocení, na víc jak silné 3* to nevidím. Btw, na to, že se Godard pokusil o road movie, tady má dost dobrou kameru a pár hezkých záběrů krajiny - i když to asi nebyl účel. Silné 3* (16.07.2020)

Těžko objektivně hodnotit... první polovina je skutečně silná, perfektní filmařina, satira jako řemen a místy celkem slušná ujetina, která navíc skvěle odsejpá... bohužel přijde druhá polovina a... politizování. naprosto nesmyslné, nudné a zdržující děj...a bojím se, že v tu chvíli nejde o satiru na "prázdné" politické promluvy, ale že to Godard (který se vlastně právě nacházel na počátku svého "revoltujícího" období) myslel vážně... škoda, že do té doby geniální film se stává "lokální" záležitostí (filmařsky ale pořád na té správné vlně)... Spravedlivé by asi byly tři hvězdy... já sám jsem schovívavější a filmu bych dal i přese všechno pět... ale pokusím se o objektivitu :) (30.07.2006)

Vůbec se nedivím, kam až politická situace ve Francii v květnu 1968 a na pár dalších měsíců dospěla, když jsem teď sledoval tenhle film a skrze celé to politické pozadí v tom zneklidněně vnímal, jak mladí rebelové spolu s levicově orientovaným lidem tenkrát asi smýšleli a jak si svobodu ducha představovali, když byli schopni tuhle pouť za svobodou překlopit až do anarchie. Kdybych neviděl ten rok vzniku, spíše bych tipl, že Week-End vznikl až v druhé polovině roku 1968, možná 1969 a již nastalou situaci umělecky reflektuje. Jean-Luc Godard se holt pohybuje na zcela odlišné politické vlně, než abych s ním dokázal souznit, nicméně dávám 4 hvězdičky, protože filmový zážitek to byl vážně skvělý. Celý příběh se odehrává v jakémsi surrealistickém světě plném anarchie, do něhož se hlavní dvojice dostane přejetím obrovské kolony aut v protisměru, a v němž jsou na denním pořádku brutální autonehody, objevují se tu podivní umělci v kostýmech jakoby z jiného světa a žánrově se film z road movie stále více přesouvá do postapa. Film obsahuje nejednu skvělou scénu, dokáže být ve vizuálu, vykreslení prostředí či různých příhodách nápaditý, nejednou jsem se tu i nahlas zasmál, aby mě záhy úplně zamrazilo – asi nejvýstižněji bych to popsal na pasáži se zácpou aut, během níž se přes ty vtipné a groteskní nápady dostáváme během jediného dlouhého záběru až k realisticky ztvárněné tragedii na cestách. Na mě film výborně fungoval v dramatické i komediální rovině, kamera včetně záběrů krajiny a atmosféra onoho světa jsou často působivé a kdyby si Godard odpustil pár nechutných momentů (úvodní vyprávění Mireille Darcové o perverzním lesbickém sexu či dlouhý záběr na krvavé psí maso) a kdyby vygradoval celý film daleko silněji podaným závěrem, asi jdu s hodnocením ještě výš. Jean Yanne se tady do budoucna měl od koho naučit, jak se dělá originální a zábavná satira (nejen) ve víru levicové politiky. Pro mě jeden z nejzábavnějších Godardů. [80%] (13.09.2022)

Tak nevim, jestli byl na mě film moc intelektuelní a nebo jsem si měl nejdřív dát LSD, abych to pochopil. Ale tohle byl neskutečnej slepenec různejch epizodek, kterej dohromady nedával žádnej smysl. Musim uznat, že občas jsem se i něčemu zasmál, ale postupně se humor vytratil a zbyl jenom totální chaos a kecy o politice. A posledních cca 30 minut mi dokázalo celej film tak znechutit, že fakt nevim, jestli to nemam rovnou hodit do odpadu. Co tim chtěl Godard vůbec říci? Že po silnicích jezdí moc aut a je hodně nehod? Že se Francie chová špatně k imigrantům? Že jsou všichni boháči hrozný svině? No věřim, že kdyby se třeba někde v bufáči u nádraží sešel Honza Rejžek a Vladimír Just, každej by vypil tak 10 piv a 10 kořalek a vyblafal krabku startek bez filtru., tak by jistě nějakej smysl filmu našli. Já ten smysl hledat nebudu a radši se filmům od Godarda začnu vyhejbat. (29.06.2009)