Réžia:
Jean-Luc GodardScenár:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrajú:
Anna Karina, Paul Pavel, Sady Rebbot, Peter Kassovitz, Jean-Luc Godard, Jean-Paul Savignac, Henri Attal, Gérard Hoffman, André S. Labarthe, Dimitri Dineff (viac)Obsahy(2)
Nana (Anna Karinová) je krásná dvacetiletá Pařížanka, která záměrně opustí svého manžela i malého synka, aby se mohla stát herečkou. S tím málem, co si jako prodavačka vydělá, se však nemůže pustit do uskutečnění svého snu, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Brzy se jí ujme pasák Raoul, který ji naučí všechny triky, bez nichž se v tomhle byznysu neobejde. Po čase se Nana zamiluje do mladého umělce a pokusí se s prostitucí skoncovat. Raoul však nehodlá pustit jednu ze svých nejlukrativnějších komodit z ruky... (HBO Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (57)
Po ztřeštěné komedii Žena je žena mění Godard zcela polohu a pouští se do tohoto syrového dramatu, které má být zjevnou poctou Zolovi. Smutný příběh bývalé herečky Nany, která se rozhodne "žít svůj život" a skončí jako prostitutka, je pojednán velmi syrově (i proto se možná točilo na "dokumentární" černobílý materiál - předchozí film byl barevný). Nana, kterou zahrála krásná Anna Karina, nepřestává být idealistkou ani v nejhorších okamžicích. Život se k ní však chová macešsky až do úplného konce. ()
Po formální stránce dokonalé. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že je to Godardovo stylistické cvičení, kdy režisérova úvaha nad prostředky probíhá naprosto odděleně od zobrazovaného děje. Proto i nejlepší část - jedenáctý obraz, v němž hlavní hrdinka vede filosofickou debatu o životě s náhodným mužem v baru, vyznívá naprázdno a bez pointy. Nicméně, Anna Karina je krásnej kus ženské... ()
Zrejme najzvláštnejší pohľad do súkromia prostitútky. Občas to príde až tragikomické ( posledné sekundy filmu ), ale väčšinou nás režisér až nechutne realisticky ( nemyslím tým explicitné zábery, ktoré v tom období nemali šancu zhliadnuť svetlo sveta ) zoznamuje s pouličnou prácou jednej krásnej dievčiny. ()
Listování knihou, kterou Godard napsal v době, kdy mu ještě šlo rozumět. Na úvod každé z dvanácti kapitol, jež film rozdrobují do několika epizod, jsme stejně jako v některých románech stručně informováni, nač se těšit. Sevřené, vygradované drama logicky není na pořadu dne. „Jak“ se stává důležitějším než „co“. Každá kapitola je mírně odlišná (střihem, délkou záběrů, svícením, prostorem ponechaným textu, náladou), všechny spojuje Anna Karina v nejednoznačné (využívá, nebo je využívána?) roli mladé dívky, která by ráda věřila, že ví, jak smysluplně žít svůj život. Spontánnost a hravost její i celého Žít svůj život se vzpírá snahám o racionální analýzu. Třeba vidět a užít. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Anderton, Madsbender ()
Ani se nedivím, že Godard složil poklonu své dvorní herečce připomínkou filmu Utrpení panny Orleánské, jejímž režisérem byl Karinové rodák Dreyer. Karinová je do snímku evidentně velmi emocionálně zangažovaná, dává v plen reálie z vlastního života, to je neuvěřitelná odvaha. Díky tomu zní všechny dialogy velmi nenuceně. Filozofický rozhovor v jedenácté kapitole je náramně hravý, což bych nich nikdy nevěřila, že je možné. Samotný závěr filmu je jedna z mála částí, kterou si pro sebe celou neukradla Karinová, zde exceluje Godard coby scenárista. Hudební leitmotiv se Legrandovi velice povedl, ten konec mohl být klidně i delší, ráda bych si hudbu vychutnávala déle. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (9)
- Godard se netají inspirací ve "zcizovacím efektu" G. Brechta. Proto ve snímku mluví postavy zády ke kameře, dívají se přímo do objektivu, používají se mezititulky apod. (Hwaelos)
- V posledním obraze projíždí Nana v autě okolo kina, v němž hrají Truffautův snímek Jules a Jim. (Hwaelos)
- Film, při němž Nana v kině pláče, je Dreyerovo Utrpení panny Orleánské. (Hwaelos)
Reklama