Tri srdcia

Naprosto vymazlená filmová delikatesa. Příběh vyprávěný s citem filmařským o citech lidských. Hoď mně jehlu do přeplněnýho seníku a najdu jí spíš než chybu v tomhle filmovým diamantu. Řeklo by se, jak musí být těžký vyprávět o lidských citech, o lásce, o shodě okolností, tak aby tomu divák uvěřil, aby to působilo lehce a přirozeně, ale stačí být bohem nadaný umělec a jde všechno. Filmařská lahůdka se současně stala i lahůdkou hereckou, dámy jsou výborný, ale Benoit si tady svým herectvím vypsal žádanku na Cesara. (25.11.2014)

Film ako celok ma síce úplne nepoložil na kolená, ale jednu (takmer záverečnú scénu s telefonátom) by som označila doslova za dokonalú. Milujem, keď vo filme nastane úplné ticho v tom správnom okamihu, pretože to vyvolá dokonalé ticho v kine, ktoré je veľmi vzácne. Zažiť podobnú situáciu by som rozhodne nechcela. Skĺbiť dve srdcia do jedného dáva často krát poriadne zabrať, nie to ešte tri :) Výkony oboch sestier a skvelej Catherine Deneuve, ktorá ako správna matka vytušila, že je niečo vo vzduchu, boli perfektné. Celkom som však nepochopila, a asi nie som jediná, čím obe sestry Marco tak strašne priťahoval. Škoda, dotiahnuť tento detail a bolo by to ešte lepšie. (24.03.2015)

Zas jednou jsem se nechal nachytat hodnocením. Tohle normální romantická komedie, akorát v dramatickém hávu a s nijak šťastným koncem, častokrát jsem vzpomněl nejdřív na Before Sunset, potom na Serendipity, jenže tam se na ty náhody hrálo od začátku schválně, ale tady to někdo myslel vážně. Hlavní herec vypadá jak z Ordinace v růžové zahradě (ostatně i ten product placement by tomu odpovídal) a nějakou chemii s oběma ženami mu nevěřím ani náhodou a v reálu by takový týpek sotva oslovil tak atraktivní ženské. Prostě mi to přijde vycucané z prstu a vlastně o ničem, protože to nakonec není ani romantika, ani drama. (01.01.2023)

Navzdory tomu, že si s francouzskými filmy a jejich mentalitou obecně příliš nerozumím a zdaleka nesouzním se vším, co láká na klasické atributy země galského kohouta (naposledy jsem ocenila jen Co kdybychom žili společně?), Tři srdce považuji za velmi zdařilá. Absolutní melodrama s velmi uvěřitelnými emocemi, to je počin, jaký se příliš nenosí. Ale i takové jsou klikaté cesty krajiny srdeční. (04.07.2016)

Tři srdce jsou regulérní melodrama a zároveň melodrama v uvozovkách, což je poměrně riskantní manévr, ale protřelému Jacquotovi to tady vychází. Funguje to v praxi tak, že přepjatost až afektovanost typická pro tenhle žánr je tady místy nepřirozeně zesilovaná, občas lehce ironicky komentovaná a zároveň s vážnou tváří naplňovaná. Vodítko můžou představovat už úvodní zlověstně znějící smyčce, které podkreslují relativně banální situaci (hrdina nestihne vlak) a předznamenávají budoucí nevyhnutelnou tragédii. Především Poelvoorde jako herec v sobě obě polohy dost přesně ztělesňuje - jednak se dá jeho Marc číst jako pohnutá figura vystresovaného úředníka a stejně tak jako poněkud směšně působící milenec, který nepochopitelným způsobem uhrane obě dvě sestry. Jacquot k tomu ještě přidává přehnaně dramatická přerámování kamery nebo suše glosujícího vypravěče, který závažným hlasem sděluje zcela banální informace (komu při scéně se západem slunce definitivně nedojde, že to má být legrace, tak už nevím). Tohle balancování na hraně mezi oběma polohami - lehce parodickou a naprosto seriózní - se filmu daří ustát, takže pokud jej začnete včas sledovat touhle optikou, bavíte se všemi těmi sebeshazovačnými momenty a zároveň jste schopní to prožívat jako romanci. Navíc je to kromě toho chytrý, nenápadně podaný komentář k dnešní kultuře zdravého životního stylu, kterou dává Jacquot do kontrastu s onou francouzskou "amour fou" - šílenou láskou, kterou byste nemohli prožívat, pokud byste nekouřili, pravidelně běhali a jedli saláty k obědu a suchary k večeři. (25.11.2014)