Život a doba soudce A. K.

Příjemný seriál o nepříjemných věcech. 1) Výborně vybrané občanskoprávní kauzy většinou nemají jednoznačně kladné ani jednoznačně záporné aktéry. Totéž lze říci i o herecky věrohodně obsazených postavách._____ 2) Vadí mi celkové depresivní vyznění. Situacím chybí nadhled, hlavní hrdina se ve svém životním poslání doslova topí a my jen sledujeme, jak lapá po dechu._____ 3) Chyby v zobrazení soudního prostředí by většinou bylo možné odstranit bez zvláštního úsilí._____ 4) Nelíbí se mi konec, kdy tvůrci nedořeší osobní vztahy soudce ani útoky na něj. Působí to na mě jako laciný náběh na další řadu._____ 5) Pokračování 18. 12. 2017: A vskutku. Ve druhé řadě přechází soudce na trestní právo (kýho výra?) a plácá se v něm ještě více, než v občanskoprávních kauzách. Celé soudní řízení poněkud ustupuje do pozadí před soukromou linkou, čímž oslabuje to jediné opravdu potenciálně zajímavé, tedy pohled do myšlení soudce._____ 6) Říká se, že svědek všechno viděl, nic nezná a nic nemusí rozhodnut. Znalec nic neviděl, všechno zná a nic nemusí rozhodnout. Soudce nic neviděl, nic nezná a musí o tom rozhodnout._____ 7) Výstižný koment ke druhé řadě: Gemini. (18.12.2014)

Asi nemá cenu moc komentovat, o to se postarali jiní, jen by mě zajímalo, zda veslování v pražské Slavii je nějaký product placement, protože u vody je sice hezky, ale když veslovat, tak na Veslařském ostrově v Podolí. Tatrovákům a slávistům jsme za mých časů říkali "popelničáři". Dle prostředí, ve kterém se jejich loděnice nacházely. :-) Jednotlivé soudní případy mě až tak nezaujaly, vnitřní hlasy občas ruší, ale zatím mě zajímá, co bude s hlavním hrdinou dál. (09.11.2014)

Na české poměry to zatím vypadá silně nadprůměrně. Hlavní postava je ale výrazně netypickým představitelem soudcovského řemesla. Kdyby tvůrci vzali typický soudcovský charakter a posílili ho, tak jsme mohli mít Dr. House ze soudního prostředí. Soudcovský talár často oblékají lidé, kteří by byli po psychologickém vyšetření diagnostikováni jako tzv. psychopaté. Zjednodušeně řečeno to jsou lidé, kterým jsou ostatní lidé úplně fuk, nevytváří si k nim žádné emoce. V ojedinělých případech, kdy soudce není psychopat, velmi rychle otupí, zvykne si, nebo vyhoří. Takový ne-psychopat se potom chová v práci podobně jako psychopat. Postava Adama Klose se naopak trápí svým údělem. Navíc je velmi nepravděpodobné jeho relativně nízké sebevědomí. Soudci mají extrémně vysoké sebevědomí, protože rozhodují o životech druhých lidí. Soudci jsou v podstatě polo-bohové. Právě to, jim dodává sebevědomí. Čeští scénáristé bohužel stále dokola vtahují do podobných žánrů (např. krimi) filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata. Užitečnější by bylo poukázat na realitu vytvořením zajímavé postavy geniálního soudce, který je ale lidsky odporný a pro život ve společnosti dost dobře nepoužitelný. Osobní život a soudní rozhodování by mohlo být klidně 1:1. Trpkého humoru bychom měli habaděj. Seriál se bohužel inspiroval Terapií, kde jsou filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata přirozenější a reálnější součástí. (02.09.2014)

Je mi líto, Huberte, ale ani po deseti letech od Románu Pro Ženy nevypadáš vyrovnaně;) Není to s těmi seriály o justici v ČR jednoduché. Však taky koneckonců vznikl zatím jen jeden - Na Lavici Obžalovaných Justice - a i když se jeho žánrová a obsahová (místy až Twin Peaksová) nevyhraněnost neopakuje, a jednotlivé případy Soudce A. K. jsou velmi trefně zvolené a ještě lépe prezentované, jako celek je to pořád ještě dost daleko od něčeho, čemu bych dal "palec nahoru". Ale popořadě - jednotlivým causám tleskám. Byť mi je záhadou, že si v celém seriálu nikdo není schopen správně uvázat kravatu:), a jako člověk "od fochu" nechápu, jak to, že si tvůrci dali práci s drobnými nuancemi, jako že v roce 2013 ještě soudce Klos soudí opatro podle zákona o rodině, a v roce 2014 (po novele příslušností) už na okrese drtí osobnostní žaloby, ale jsou přitom zcela povzneseni nad úplně základní věci jako "odvolání ve lhůtě 14 dnů" nebo nad to, že se NEUSTÁLE (v každém díle několikrát) svědci poučují jako účastníci řízení. Jistě, sice nic není dokonalé, ani totalita, a jak nám ukazují poslední bolestivé roky s TV Barrandov (a dalšími kanály), obraz justice v očích "prostého diváka" zřejmě nezvratně bude obsahovat hulákání jak na koňském trhu, skákání si do přednesů i do otázek, námitkování a podobné tragédie, možné jen v jednací síni naprosto neschopného soudce, ale to ještě nejsou ta hlavní řekněme "mravní" negativa, která z tohoto rozmáchlého díla vyčnívají. Ten hlavní "filmový" problém je průběžná dějová linka, která v první sérii značně klopotně doputuje k naprosto WTF rozuzlení, aby plynule přešla do nastartování další sezóny formou cliffhangeru. Ale on i ten příběh je jen prostředkem pro prezentování hlavní postavy. A to je ta největší podpásovka, kterou Česká Televize z pozice veřejnoprávního média zasazuje justičnímu systému. Soudce Adam Klos je totiž naprostý tragéd. Psychická troska, vláčející s sebou trauma citové oploštělosti, protože ho jeho rodiče (místopředseda Ústavního soudu Jiří Bartoška a superadvokátka s jak jinak než kontroverzními kontakty a metodami Daniela Kolářová) dostatečně neobjímali, budujíce své kariéry a jeho setsakra dobře zajištěnou budoucnost. Co si mám myslet o "hrdinovi", který to zjevně "nedává" jen proto, že se s ním rozešla přítelkyně, který tráví volný čas veslováním, tenisem nebo létáním ve vlastním letadélku Káněti, a který celý jeden díl vyplní tím, že se "existenciálně rozpoložen" snaží dostat z brutální kocoviny, respektive ze skládky komunálního odpadu, kam se nechal, byvše totálně ožralý, vysypat popelářským vozem? A co si o něm má myslet divák, až mu začne ve voiceoveru předestírat své niterné pocity o morálním marasmu naší společnosti a o nalézání víry? Asi to, že když už to takhle vidí i na ČT, tak to u té Soudkyně Barbary asi bude fakt pravda, no dyk se na to koukni, mámo. Takže asi takhle - NÁMITKA!!! a za tohle Zlo, byť v rámci jednotlivých řešených případů držící prst na tepu doby jako už dlouho nic, 50%. (13.10.2017)

Soudce Melancholik, který se dvanáct dílů plácá v porozchodové krizi, a vše provází svým vnitřním komentářem. V některých případech ukrajuje zdlouhavou část soudních jednání (některé jeho asociace jsou velmi úsměvné), někdy jsou to kecy v kleci. Mix jednotlivých případů a krize identity není úplně marný, jenže to by Švehlík musel dostat spolehlivé a dobře napsané spoluhráče. V osobní rovině totiž neexistuje jediná žena (Tereza, Laura, Iva), která by měla nějakou osobnost. A co se rodičů Klosových týče, tam ani Bartoška nemá, co hrát. Všech dvanáct dílů nemá uspokojivou ústřední linku, která by vás držela v jakémkoli napětí. Proto už se ke konci seriál táhne (díl Kněz je dokonalou ukázkou výplně) a závěrem vás spíš romrzí než cokoli jiného. V rámci české tvorby originální počin, který je bohužel nedotažený ve všech směrech (úvodní a závěrečné titulky jsou graficky otřesné). (23.09.2017)