Prénom Carmen
First Name: Carmen
Obsahy(1)
Carmen potřebuje peníze na film, a tak vyloupí banku, kde jí padne do oka chlápek z ostrahy. Kamery se rozběhnou, ale zmatky a plánovaný zločin možná jejich aférku zhatí. (Netflix)
Recenzie (12)
S týmto filmom mám rovnaký problém ako s Poľským surrealizmom v kinematografii. Je to tak neskutočne osobná výpoveď režiséra, ktorý si tu mimochodom zahral dosť podstatnú úlohu, že si ju nedokážem vstrebať a stráviť. Miestami geniálne, cvičenie na husliach, miestami preplácané, nie všade sa hodil soundtrack vážnej hudby. Miestami nudné, prepadnutie banky, ale aj geniálne, existenciálne rozhovory hlavného páru. Ale suma sumárom, hodnotím to negatívne. Ťažko uchopiteľný materiál mi nevadí ale toto bolo miestami fakt nudné. ()
Inspirace či podobnost s Carmen čistě náhodná. Tak jsme si s panem Godardem (zase) nepotykali. Křestní jméno Carmen je roztodivným a dost nevyrovnaným slepencem mnoha žánrů, který si režisér možná natočil pro radost, ale mě, jako diváka, po většinu času nudil. Přitom začátek s Godardem hrajícího sám sebe mě ještě zaujal (vlastně skoro všechny scény s ním, ve kterých zhodnocuje, ironizuje, demýtizuje: „Mám to zapsat?“), ale pak přišlo na řadu přepadení, u kterého jsem už začal pochybovat o tom, jestli to režisér myslí vážně, nebo to má být nejistý pokus o grotesku či parodii, pokračovalo to čistou absurditou na záchodě (která mě až rozesmála), ale vše, co potom následovalo, bylo jedno velké „wtf?“, a to ať už šlo o scény/pasáže zatčení, soudu, sprchy nebo jednoduše každá s milenci. Všechny ve mně vyvolaly nepřerušovanou apatii a nudu. Jejich pointa (s výjimkou objímání televize), herectví protagonistů a dialogy mě absolutně míjely, jakoby všichni byli sjetí, v těch chvílích na mě film působil hrozně hystericky a anarchisticky. A ani dominantní Beethovenova hudba (bohužel neustále kažená dementními promluvami nesoustředěné Claire), stejně jako nápadité hrátky se zvukem mě už tak z nezájmu příliš nevytrhly. Za ně a postavu Godarda dávám 2*. „Nezeptáš se mě, proč jsem tady?“ –„ Jasně. To nám alespoň zajistí dialog.“ ()
Godard na jeho poměry naprosto přístupný i pro ty, kteří jeho osobitému stylu filmové řeči příliš neholdují. Na základě scénáře jeho dlouholeté spolupracovnice i družky Anne-Marie Miéville a (spíše jen volné) inspirace Mériméeho/ Bizetovou předlohou vytváři nejen příběh o vášni Carmen a její mužské "oběti", ale propojuje ho s vypravěčskou linií zachycující menší teroristické akce skupinky mladých lidí, kteří se jimi snaží získat peníze na natočení filmu a s pomocí něho zachytit i své další aktivity. A tím, kdo jim má jejich film (ovšem bez vědomí výše řečeného) režirovat, není nikdo jiný než Godard, hrající sám sebe (a zároveň strýce Carmen). Podmanivá vizuální a hudební forma zničujícího vztahu mladého muže a ženy je z druhé strany doplněná ironickou sebereflexí "stárnoucího a zkrachovalého" režiséra. Ten ale nakonec film nenatáčí (že by symbolický rozchod se svojí maoistickou minulostí 60./70. let, alespoň co se týče explicitního spojení filmu a ideologie?). ()
Na film Křestní jméno Carmen jsem se nedívala kvůli Godardovi, který je režisérskou legendou, ale kvůli tématu, snímek míním zpracovat v referátu. Zatím u mě jasně vede Carmen Carlose Saury, ta byla vášnivá a dynamická, jak má být. Carmen Jones Otto Premingera je zajímavá a jako muzikál funguje, ovšem hapruje tam příběh. Křestní jméno Carmen tedy hodnotím nejhůře. Ke Godardovi jsem si cestu doposud nenašla, ani tento snímek není výjimkou. Pozitivně hodnotím délku, ale i tak je film místy hodně nudný a nezáživný. Godard se snažil o vnesení co největší invence, ale u mě to nezafungovalo. To, že nám ukazuje nahé titulní hrdiny, je sice zajímavé, ale z filmu to umění nedělá. Je tu pár nápadů, které fungují, klasická hudba nezklame, zajímavé je užití tradiční červené barvy... Jenže jak jsem psala už stokrát. Zajímavá forma mě skoro nikdy nevytrhne, pokud nefunguje obsahová stránka. A ta podle mého skromného názoru prostě nefunguje. ()
Godardova volná inspirace opery Carmen, jenž lze charakterizovat jako zvukový film, který je ústředním designovým motivem filmu. Veškerá vážnost příběhu je roztříštěna groteskními a hrubými tvůrčími prvky, které balancují mezi komedií a tragédií. Z toho plyne kombinace melancholického a komediálního stylu, který doplňuje poetický obraz a zmíněný klíčový zvuk. Godard opakovaně porušuje veškeré hranice konvenčních pravidel filmové tvorby a zároveň tak zpochybňuje veškeré interpretační přístupy uměleckých kompozic. ()
Reklama