Alphaville

Ak dokáže Godard zaujať aj neznalého diváka jeho tvorby, tak to môže byť jedine žánrovým filmom. Sci-fi je žáner takpovediac prvoplánový, aj keď iba na pohľad. Godard je tu aj tak svoj, len svoje typické postupy a typické postavy stavia do bezpečného žánrového rámca, aby tak prilákal aj fanúšikov sci-fi, ktorí dovtedy o jeho tvorbe nemali asi ani páru. Typický dystopický film s klasickou zápletkou, ktorá definuje tento podžáner sci-fi (láska a individualita je zakázaná, atď). Film je trochu ťažkopádny, čo vyvažuje skvelá atmosféra a niekoľko silných scén (bazén). Ovplyvnený Metropolisom a ovplyvňujúci Fahrenheit, Brazil, atď. No a aby som nezabudol, je to noir v každom zábere. (05.06.2012)

..aj ked som niektore veci a zjavne narazky dodatocne dohladavala (belldandy - diky moc;-) ), niektore sceny pausovala kvoli docitaniu textov..pekna hra na pomedzi sci-fi/detektivky/noir/melodramy/parodie - vsetko a zaroven nic..(vlastne trochu ako 5. element, ale uhladene)..klasicky sa Godard hra s viacerymi rovinami pre komunikovanie informacie: obraz-dialog-v obraze obsiahnuty text a ich vzajomnymi vztahmi..tato hra mu vysla..samozrejme, m. Godard si je svojej geniality vedomy ;-).. (21.08.2006)

Umělci lkají nad morální krizí od počátku lidstva. Hesiodos zvěstoval úpadek Řeků (mladí nezdraví staré) a opěvoval dávný věk bohů a hrdinů. Pro Platóna byla jedinou záchranou povodeň, která spláchne hříšná města a nechá přežít jen čisté venkovany na horách (Zákony). O středověku se netřeba zmiňovat (Hus, Chelčický) - a to ho katolická církev považuje za skoro ideální éru! Tedy proti dnešnímu věku stroje a individualismu. Godard vychází z Husserla (Krize evropských věd) a hlavně Heideggera a jeho upadání do "ono" ("il y a", "on"), kdy se dasein odcizuje sobě samému. Jenže místo pamfletu proti kybernetické době sledujeme kňouravé ublíženecké vzlyky francouzského intoše, který se stylizuje do role tajného agenta v dnešním přetechnizovaném a odcizeném světě. Alphaville je spíše materiálem pro Godardova psychoanalytika - fascinace krásnými ženami, jenže Godard mezi nimi nemůže najít tu pravou, nerozumí si s nimi, i když vedou douhé a dlouhé rozhovory, důvěřuje jim, ale ty mrchy ho oklamou, protože pod tvrdou slupkou intoše se skrývá něžné jádro, které touží po pochopení a pohlazení. Dnes na tento věčný ublíženecký slabošský pohled na svět vědomě navazuje Murakami - viz odkaz na Alphaville v Afterdark. Svět tě nechápe, Jean-Luc, ale já také ne. (22.11.2009)

Jeden z 1001 filmů, které když uvidíte, budete rádi, že nezemřete. Ale teď vážně, kdybych se 90 minut tak strašně nenudila, možná by mě víc vzalo těch 9 minut docela hlubokomyslných postřehů. Ale ten hlas Alphy 60 byl tak strašně nepříjemný a celé mě to utvrzuje v domnění, že Godard tedy ne. I když chvílemi mi to přišlo jako docela povedená parodie.Ale jinak se mám dobře, děkuji, není zač. (28.01.2012)

Po deseti minutách jsem chtěl Alphaville označit za "absurdní blábol", po dalších 20 minutách jsem chtěl napsat, že se to označení má brát s obrovskou rezervou. A nakonec můžu napsat, že to označení vůbec neplatí. Je to parádní filmek, u kterýho je problém, že když o něm nic nevíte, ze začátku chvíli tápete... Ale pak vás to vtáhne a donutí vás to přemýšlet o myšlenkách, které v tomto filmu byly důležitější, než "sci-fi obal"... Na druhou stranu uznávám, že tenhle film je dost složitej a cesta k němu se nachází poměrně těžko. :) (01.12.2006)