John Doe: Vigilante

Dost o hovně. Film podle mě staví akorát na primitivním pocitu divákova zadostiučinění, že nějakej slizkej ouchyla dostal do držky, a z těchto scén se vlastně film skládá. Pak je tam ještě nějaká vata, která není podstatná. Je-li ve filmu nějaká myšlenka (asi tedy spočívající v názoru, že každý recidivista by měl být libovolně zamordován kýmkoliv, kdo si to zamane), je dost stupidní. (09.03.2015)

(118/2015) / Austrálčania nezvyknú v thrillerovej sfére zásadne sklamať (až na aktuálny Swerve, ktorý som nezvládol ani do polovice). Znovu tu máme pokus o akú takú originalitu, hlavne v štýle podania príbehu, kde sa skáče na prvý pohlad chaoticky medzi scénami a lokáciami. V skutočnosti je spracovanie hlavne prínosné pre dynamiku filmu, fakt tlieskam za to ako perfektne film odsýpa. Škoda konca, ktorý rozhodne mal byť tvorivejší a ambicióznejší. Námet filmu je skoro mix Dextera a V ako Vendetta čo treba oceniť. (7/10) (09.09.2015)

Premisa je výborná. Jeto přesně to, co mám rád. Mezi lidmi se objeví někdo, kdo chce potrestat zlo. Není to nic originálního, ale tohle téma rozhodně není mrtvé a pořád je o čem psát a natáčet. Tady je místy akce na úkor myšlenky, což mi sem tam trochu vadilo, ale ne natolik, aby to film naprosto odsoudilo. (04.03.2015)

Já vždycky tvrdil, že vlastní děti si má člověk znásilňovat sám, a pokud mu do toho začne fušovat nějaký tlustý černoprdelník, úchylný narkáč nebo jiný narušený psychoš, měl by jej stihnout nejen spravedlivý, ale hlavně adekvátní trest. Nebojte se, nehodlám teď nosit dříví do Dostojevského topeniště, jen jsem po tomhle dostal chuť pochcat pár ležících filantropů, humanistů a altruistických filosofů, kteří nikdy nepostiženi tím, že by si s nimi, jejich příbuznými či přáteli pohrálo nějaké vypatlané hovado, svým zaníceným žvaněním vnesli Raskolnikova do dříve vcelku spravedlivého práva násilných trestných činů. Nevolám po pouliční spravedlnosti jako tuhle Džondou , jen po tom, že by měl být každý nade vší pochybnost usvědčený miláček předhozen na mazlení rodině oběti, popř. oběti samotné a že o jeho trestu rozhodně nemá co rozhodovat nějaký nezaujatý, podobně netraumatizovaný a dobře naložený čurák s definitivou. Pěkně jen vydat ke každému násilnému činu seznámek povolených tělesných újem a výčnělků, které lze v dané kategorii odstranit za pomocí drobného domácího nářadí, a hned po prokázání viny odeslat odsouzeného do péče zainteresovaných. Filmy na toto téma, kterých bylo mimochodem už natočeno pokokot a dost možná ještě výš, mají vždy tendenci poukazovat, jak je to sice príma a konečně spravedlivé, ale jak a kam se to může zvrhnout, aniž by kterýkoliv z nich, včetně tohoto, měl koule říct, že odpovídat humanitou na zvěrstvo je v podstatě zvrhlé. A tak asi budeme muset i nadále zůstat u toho, že například za to brutální vyprcání juniora proti jeho vůli je to maximálně za dvanáct a s patřičně slizkým právníkem za 5, při dobrém chování za polovic, a to v resortu, kam se bezďáci nechávají dobrovolně zavírat na zimu, protože je tam měkká postel, teplo, pravidelná strava třikrát denně, knihovna, posilka, pestrá škála dalšího kulturního vyžití a vůbec se tam nemusí pracovat. Velmi adekvátní! Avšak jinak to byl film vcelku zábavný a dobře natočený, jen nechápu, proč kromě sympatického a herecky zdatného hlavního hrdiny obsadili do dalších rolí příšerná ochotnická přehrávající polena! PS: Zatoužíte-li se odborně vzdělat, popřípadě umlátit smíchy, rozhodně si nezapomeňte přečíst kokotment zdejšího psychicky labilního narkomana a velkého správce assbookové skupiny Fetky CZ/SK s nickem Smaženic. Mojmír patrně zase vyzobal mamince z lékárničky nějaký prošlý Modafen a na „výletě“ si zatoužil děsně zachytračit a napsat další díl seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Jen si v ráži asi popletl džondou s donžonem a běsy mu našeptaly, že zhruba už od 14. století v Anglii ustálené označení jakékoliv živé či mrtvé osoby mužského pohlaví, u níž není možné legálně určit identitu, vlastně vymyslel komisař Šerif z CSI Nottingham pro Robina Úda, než se mu začalo říkat Robin Úd. Moskalyku čichej! Mojmíre, ty už radši ne. (01.03.2015)

Další ze samozvaných mstitelů, jehož minulost, pohnutky a charakter zpětně rozplétá novinář pomocí rozhovorů jak s policisty, tak s jinými žurnalisty a především se samotným vrahem. Zároveň se ukazuje, jaký vliv mělo ono mstitelství na samotnou společnost, která se pochopitelně rozdělilia na dva tábory. Celkově mi film sedla. Bavila mě forma, bavili mě herci a ačkoliv pohnutka, která vedla Johna Doea k tomu, aby vzal zákon do vlastních rukou, byla ta nejprovařenější z provařených, byla asi tou nejlepší, jakou mohli tvůrci zvolit. Finále mě pak posadilo na zadek a navrch bavili i neokoukaní herci. Bravo klokani! 85% (27.02.2015)